Dnes se ve velice krátkém a velice zmateném a nesourodém příspěvku chystám býti velice chytrý....
Psychoterapeut prý už po chvíli hovoru ví, co by
pacientovi pomohlo, ale nemůže/nesmí mu to říct. A to prý proto, že by to
nemělo takovej účinek, jako když si na to dotyčný nebožák po skladbě rafinovaných otázek přijde sám. Ne že by to pro mě byla úplná novinka, ale
zrovna nedávno to ve svojí přednášce zmiňoval kolega Ludwig, můj virtuální
anti-prokrasti-pomocníček, tak mu zároveň udělám reklamičku. Každopádně se mně
ta myšlenka zalíbila, až jsem se při té příležitosti zamyslel, jestli to náhodou nevykazuje jistou podobnost s mým povoláním.
Tak nejdřív se mně zdálo, že jo, a měl jsem
radost, že jsem přišel na převratnou věc, kterou tady můžu hned za tepla
vyslepičit. Ale myslím, že to tak není.
Ono to je spíš tak, že buď mám jasnej názor, a ten jde okamžitě ven. Nebo vidím několik možných variant, ale ani ty si nenechávám pro sebe. A nebo se mně řešení chvíli schovává, to ale pak hledáme společně.
Ovšem velice záleží na tom, koho máte proti
sobě, přesněji řečeno vedle sebe. Nemíním podrobovat klienty hlubším soudům. Možná by recipročně následovaly nějaké kousavé soudy o
architektech… Ale obecně se snad dají rozlišit tři základní
typy.
1) Drtivá většina klientů je poměrně aktivní. Čím je klient aktivnější, o
věc se intenzivně zajímá a podrobuje ji kritickému myšlení, a čím víc se
potkáváte a tvoříte společně, tím je větší
předpoklad, že se dílo povede.
Potom jsem si ale všiml dvou extrémů. Zatím
jsem se s nimi setkával výjimečně, nicméně i to se stalo.
2) Je to na jedné
straně zvláštní defenziva a do jisté míry slepá důvěra. Nechává se všechno na
vás s tím, že on (míněn investor) tomu nerozumí. Můžete si myslet, že na
tom přece nic není. Že není jeho povinností tomu rozumět, vždyť od toho tady
přece jste vy. Úskalí se zdá býti v tom, že tu stavbu přece bude užívat on, ne
vy.
3) Druhým extrémem bývá naopak aktivita přehnaná.
A to druhu takového, že po čase se stále naléhavěji zdá být záhadou, proč si
dotyčný objednal architekta.
Zas takový rejstřík těchto případů (naštěstí)
nemám, abych mohl jednoznačně označit lokalitu, kam takové extrémní přístupy vedou. Ale je větší šance,
že výsledek bude rozpačitější, pokud se k němu vůbec společně doberete, a spíš po nějakém čase dojde k velikému (oboustrannému) divení.
Tak to jsem vám chtěl dneska říct. Já vím, že
to není nic velkýho, ale...
Žádné komentáře:
Okomentovat