Ve středu jsem měl nějaký povinostě v Hostinném, a to si říkám jářku, že když už budu takhle blízko horám, tak by byl hřích toho nevyužít k nějakýmu tomu proskotačení. Od myšlenky nebylo daleko k plánu a od plánu zase k realizaci.
Když jsem v Hostinném všechno vyřídil, jal jsem se přesunout do Jánek. Při přesunu jsem zformuloval větu, kterou se budu nadále řídit. A ta zní: "V čase před komunálními volbami na (zvlášť místní) silnice nelez!" Silnice se prostě spravujou jen když z toho něco máme, že... Když jsem se konečně probojoval přes totálně rozkopaný Arnultovice a Čistou a přibližně 63 semaforů, konečně jsem přistál pod lanovkou na Černou horu. Tady se samozřejmě nabízela možnost ji vyrubat. A byl by to dobrej trénink. Ale já jsem řekl Ne! Uvaříš se už cestou nahoru a ty panoramata už si neužiješ. Vyvezu se pěkně lanovkou a dám si hřebenovku. A jak řekl, tak udělal.
No a bylo to parádní. Seběh na Kolínskou, kousek po rovině a pak stoupání na Lišku. No řekl jsem hřebenovka, ale kopec to je hromskej. Cestou byl famózní výhled na ten kotel zakončenej Sněžkou, a to víte, že jsem s touhle myšlenkou koketoval. Ale tak už mezi Liškou a bufáčem jsem v dialogu se svejma nohama usoudil, že nebude moudré se pouštět do podobných věcí, a když jsem začal sčítat kilometry (a násobit dvěma!), tak mně bilance 19km/680m bohatě uspokojila a už jsem ani nepokračoval na Výrovku (původní cíl). Cestou zpátky jsem přepadl Lyžařskou boudu, ale zmerčiv frontu až ke dveřím, jsem zas vycouval a pokračoval dál. Kopec dolů po asfaltu jsem kvůli začínajícímu betonku ve stehnech vyřešil postupem opěšalým a kochal se okolím. Na Kolínský potom do mě zahučel Birell a Kofola, po kopci na Černou zase polívka na Černý boudě a pak už jsem než nastoupil na lanovku a exkluzivně s nohama na protější lavici sestoupal.
Ech....
Žádné komentáře:
Okomentovat