Připraveni na malé rádoby filozofické rozjímání?
Dnéssepodívámezpátkydominulostinató, proč dělám co dělám. Proč dělám orienťák, proč dělám svoji práci a možná ještě něco. A proč že považuju za důležitý s tím otravovat? Tak ruku na srdce, nevím, jak byste bez toho mohli být.... A zabejvat se sám sebou a prožívat se.... - to je přece leitmotiv většiny zdejších článků, ne? Taky musím trénovat skládání slov do vět, sloh, stylistiku, gramatiku a pravopis (to hlavně, že...), protože jsem dostal nabídku, která nejde odmítnout - jestli nechci psát na jeden web za peníze... ;-)
Protože jsem občas stižen nepatrnou internetovou upovídaností a hrozí akutní nebezpečí, že se mně to nekontrolovaně rozroste a rozvětví, tak vám pro jistotu hned na začátku prozradím konec celé detektivky. Zatímco s běháním to mám poněkud složitější, tak motivaci, proč dělat architekturu, mám jaksi vyřešenou.
Orienťák
Zvláštní že jsem si vybral sport, ke kterýmu podle mě nemám zas tak velký předpoklady. Strašně dlouho mě trvá, než se dostanu na nějakou slušnou úroveň, přičemž ten proces je jedno velký utrpení. No a ke všemu se mně ještě zdá, že když už se na ten himaláj teda jednou vyškrábu, strašně snadno se mně z něj padá. Jo a mezi náma; ta "slušná úroveň" taky není jako úplný terno.
Jinak ale orienťák sám o sobě je podle mě nejlepší sport. Krásnej, drsnej, dobrodružnej, pestrej, napínavej, strhující. To víme všichni my. A taky to, že to nejzajímavější se odehrává během závodu v naší hlavě.
Potíže nastávají, když se orienťák snaží prodat ven, laikům. To jsou vyčerpávající debaty a stejně si nejsem jistej, jestli to na druhý straně padá na úrodnou půdu. No a potíže na druhou nastávají, když se dostaneme do televize. Ale to je samostatný téma, který mám v plánu někdy příště.
 |
Když to podruhé (a naposled) cinklo...
MČR Chvaleč 2005 a nejrychleji
proběhnutý divácký úsek v kariéře |
Když o tom tak přemejšlím, tak docházím k zajímavýmu zjištění, že samotný běhání mě upřímně řečeno zas tak nebere. Teda takhle; bere, ale musím mít natrénováno. No a to není zas tak jednoduchá věc. Předně; docela to bolí. No a taky to leze do času; takže pro to taky musí být slušná motivace. Taky nemůžu říct, že ji mám vždy...
Když mám natočeno, tak oběhnu skoro všechno; když ne, tak mě prudí i třeba takovej middle v sebehezčím terénu. Na co mě moc neužije a co vlastně skoro vůbec neběhám jsou jednotvárný tréninky po silných cestách, natož po asfaltu. Takový ty Pardubice Hradce, Monaca a tak podobně. Taky se zrovna nedá říct, že nemůžu dospat, když mám jít něco delšího. Ale; jsou případy kdy se na něco takovýho i těším - když je taková trasa pestrá a proměnlivá. Typově jako třeba taková turistická stezka vedoucí po hraně broumovských stěn (článek "do kopce"), no anebo běhání v horách (k tomu jsem se bohužel už dlouho nějak nedostal).
Baví mě trénovat. Když už vypukne jev, kdy jsem například dlouho nepřerušeně zdravej nebo mám nějakou silnou motivaci, a už se zakousnu, tak jsem schopnej dost cílevědomě točit. Na druhou stranu; když jsem neustále přerušován rýmičkami a podobným svinstvem, propadám do apatie, sebelítosti a obviňování celého světa. Baví mě běh v terénu. Je jenom málo lepších věcí, než si tak plout při nějakým dlouhým výběhu, nic neřešit, na všechno se vys... vysadit. Baví mě intervalový tréninky. Celkem jakýkoliv, hlavně, že to utrpení může za chvíli skončit a můžu si odpočinout. Tempový tréninky taky, ale - čím delší, tím horší a tím obtížněji se k nim přemlouvám. Jinak ale nějakej překonanej čas po takovým tempu může být velmi euforická a motivující (když už se tím slovem zabýváme) záležitost.
No a baví mě pochopitelně závodit ;-) Tady to "když je natrénováno" platí na druhou. Když to neběží, je to uuuutrpení. Když se běh vůbec nemusí řešit, je to nádhera. Zvlášť rád mám závody, kde je nějakej speciální náboj. Tady mám na mysli asi nejvíc mistráky klubů, se kterými mám spojený ty nejintenzivnější zážitky. Například mistrák ve Chvalči 2005, celej svůj úsek, doběh ve spektakulární aréně, a infarktovej Vaskův finiš.... jen to tady píšu a chce se mi jít běhat ;-)
Architektura
Vlastně jsem nad tím nijak zvlášť nepřemýšlel. Teda, o tom, že bych byl něco jinýho... Tak odmala jsem to viděl doma, že... Výkresy, modely, atd.
Zatímco orienťácká motivace je jaksi vnější (že je to sice hezký, ale možná ještě hezčí je, když už jsem v cíli a je z toho třeba nějakej hezkej výsledek), tak tahle motivace vychází z podstaty a asi pramení z toho, že jsem měl vždycky radost, když jsem viděl, že někde něco hezkýho postavili, obnovili, opravili..... Že špatně snáším, když vidím, jakej čurbes tady ve městech a v krajině (a v hlavách) zanechali rusáci a komunisti. Že chci pomáhat lidem s barákama a napravovat čuňárny. Z patetickýho vnitřního přesvědčení dělat okolí hezčí. Teď jsem se u toho celej dojal...
A co mě baví nejvíc a v čem si myslím, že jsem (když ze země zvednu všechnu svojí skromnost) dobrej?
Řekl bych vymyslet barák tak, aby nejen vypadal, ale i fungoval. U nových domů to je samozřejmě jednodušší (i tak to představuje tunu pokreslenejch papírů a spoustu variant), u rekonstrukcí to má ten bonus, že se právě napravuje nějaká čuňárna, napáchaná dřív. Většinou je to tak, že na začátku to bylo v pořádku, mělo to styl a fungovalo to. Pak ale nastoupila lidová tvořivost, komunizmus nebo obojí a ruku v ruce prasily a prasily, až to celý zprasily.
Druhá oblast je urbanistická. Ne teda nějaký územní a regulační plány, ale takovej malej soubor staveb, malý sídlišťátko, atd. Pro laiky možná ne úplně srozumitelný, ale jinak ohromně zajímavá a kreativní oblast. A dělaj se při ní hezký barevný výkresy. Po hříchu mně už nějakou dobu podobná úloha na stůl nepřistála...
No a další velká oblast, kterou se rád zabývám je ze seriálu proměna Před a Po. Na počátku je nějakej víceméně nedobrej stav, ohoblovaná fasáda, velkej koženkovej sál, čím beznadějnější tím lepší. Ordinuje se s gustem photoshopová procedůra: omlazovací kůra, face-lifting, liposupce, lipolýza. Taková malá ukázka je na obrázcích. Zájemci můžou pokračovat na
wwwebíček.
Vím, dalo by se pokračovat ještě hodiny.... Jo mimochodem! Kdybyste si doma náhodou sušili třeba nějakou z těchto úloh, neváhejte se s důvěrou obrátit. Řešení v duchu neokázalé kultivovanosti; přátelské a konstruktivní jednání; oboustranná spokojenost. Fakt ;-)
No a protože už je tady nehorázně moc textu, tak to urychleně zakončíme ještě dvěma činnostmi, které mě momentálně napadají.
Stavba tratí, a už jsem to někdy psal, stojí tak nějak mezi. Je tam potřeba samozřejmě nějaká závodní zkušenost, a zároveň je i užitečná nějaká kreativní schopnost. Takže se to tak hezky doplňuje, a je to i oboustranně výhodné.
A nemůžu vynechat psaní intimností na net. Proč? Ješitná, egoistická, nafrněná, samolibá povaha... Mám pokračovat? ;-)
 |
Speciálně vybírám tento dům. Surové vražení přístavby do štítu fasády pokládám za extrafaul.
Bohužel; k této proměně nedojde, ale je to zatraceně škoda...
(Doufám, že v jistých kruzích, které ho poznávají, tímto zveřejněním nezpůsobím menší poprask) |
