neděle 9. září 2018

:: Áčka v Boru

Neděle večer po závodech a už datluju? Že by se něco povedlo? ;-)

Onehdá jsem zaslechl svoji oddílovou bundu naříkat, že jsem ji dlouho nikam nevyvezl. A že když už, tak se spolu díváme na stupně vítězů z velkého povzdálí. Na middlovým mistráku se nám to nepovedlo, tak jsem ji oznámil áčka v Boru a v H35. To že by mohlo klapnout a třeba i dvakrát. 

Část terénu byla známá z poslední etapy pětidenních 2011 a ta etapa se mi líbila a povedla. No ale zaržál jsem až teprve, když jsem se pořádně po tom terénu rozhlídl. Tady se totiž běžela 4. a 5. etapa pětidenních 1997, který se mně v osmnáctkách  hodně povedly. V pátý etapě se dokonce probíhalo přes dnešní centrum, tady jsem tehdy zdrhnul jednomu klukovi maďarskýmu, po chvíli jsem doběhl Němce a v tom strašným kopci, kde se dneska šlo na diváckou, jsem mu frnkul. No takže prostě srdeční záležitost ;-)

První na řadu přišel middle. Krásnej, malej, "skandinávskej" prostor, pěkná trať, dobře postavený. Jediný co bylo špatný, byl můj výkon. Už od chvíle startu, kdy mě to na jedničku táhlo na obíhačku a na poslední chvíli jsem to stočil na přímější postup, se to se mnou vezlo. Mapově těžce v záklonu, na dvojku jsem zbytečně bušil celej tmavej hustník, čtyřka zbytečně náročnej postup se zkaženou dohledávkou, špatnej postup na pětku, až to přišlo na devítku, kde jsem vyrobil paralelku, chytl se jiný cesty a naběhl na špatnej kopec. Tam jsem to hned zjistil, ale jinak mně bylo jasný, že je po závodě. Takže seběh a vybušení správnýho kopce, kde mně došlo i fyzicky a od tý doby to bylo jedno velký trápení. Ještě jsem zbytečně česal šestnácku, kde jsem přehlídl světle zelený hustníkový fleky a lovil ji v čistým lese. Takže jsem dostal tři minuty (na devítku dvě a čtvrt) a šel s brekem a šestým místem domů. Podle mezičasů to v rámci kategorie zas tak špatně nevypadalo, ale pocit byl teda fakt špatnej a při představě zítřejší klasiky na mě šly mrákoty.


Takže klasika. Cestou na start jsem potřeboval myslet na něco jinýho, než únavu a tak jsem se naučil celý popisy nazpaměť. Až jsem si začal říkat, že to třeba nějak půjde... Jednička vypadá rovně, tak jdu. Kopec dolů mě znejistí, ale cesta zpět už není. Při stoupání už bych přešel do chůze, ale říkám si, že neběhám Model 3, abych tady už na jedničku pochodoval. Krásná dohledávka, krásnej terén kolem dvojky. Zastavím si, koukám, že dvojka je až za hřbítkem a ona je... Trojka, čtyřka v pohodě. A ono to půjde... Delší postup na pětku vypadá skoro rovně a taky že jo. Jen dohledávka je trochu nepříjemná. Šestka zase v hezoučkým terénku s jemnou dohledávkou. Na sedmičce drobný rozhlížení po kontrole. Na osmičku kopec zprava. Jedenáctka tak nějak rovně s malým zaváháním před finálním seběhnutím pasekou ke kontrole. Dvanáctku jsem si předběžně připravil obíhat shora, ale na místě to vypadá rovně. Fuj to byl hromskej kopec. Famózní rozhled, zpátky do práce. Na třináctku do poslední chvíle vydržet na cestičce. Na čtrnáctku mírně zleva. Šestnáctka je dost dole, připravenej postup na sedmnáctku horem mě znejišťuje, ale nakonec ho se začátečním traverzováním jdu. Osmnáctka taky horem. Na devatenáctku už jsem popravdě dost línej mapovat a taky mě to trochu vytrestá a směrově vlaju. Cíl, tak jsem to přežil.


Vyčítání říká, že doběhla zatím třetina a že zatím vedu. Hm, dobrý, ale to nevydrží. Zas tak rychle jsem neběžel... Na výsledkách koukám, že vedu o deset minut. Cože? To nevydrží. 

To vydrželo a tak jsem tu svoji bundu přece jenom vyvezl. Ale kdyby mně to někdo řekl po middlu večer, tak bych se hodně hodně smál.

A nebudeme ty veterány zas přeceňovat, že jo... 

 

neděle 19. srpna 2018

:: Jak jsem si to udělal hezký

Ve středu jsem měl nějaký povinostě v Hostinném, a to si říkám jářku, že když už budu takhle blízko horám, tak by byl hřích toho nevyužít k nějakýmu tomu proskotačení. Od myšlenky nebylo daleko k plánu a od plánu zase k realizaci. 

Když jsem v Hostinném všechno vyřídil, jal jsem se přesunout do Jánek. Při přesunu jsem zformuloval větu, kterou se budu nadále řídit. A ta zní: "V čase před komunálními volbami na (zvlášť místní) silnice nelez!" Silnice se prostě spravujou jen když z toho něco máme, že... Když jsem se konečně probojoval přes totálně rozkopaný Arnultovice a Čistou a přibližně 63 semaforů, konečně jsem přistál pod lanovkou na Černou horu. Tady se samozřejmě nabízela možnost ji vyrubat. A byl by to dobrej trénink. Ale já jsem řekl Ne! Uvaříš se už cestou nahoru a ty panoramata už si neužiješ. Vyvezu se pěkně lanovkou a dám si hřebenovku. A jak řekl, tak udělal. 


No a bylo to parádní. Seběh na Kolínskou, kousek po rovině a pak stoupání na Lišku. No řekl jsem hřebenovka, ale kopec to je hromskej. Cestou byl famózní výhled na ten kotel zakončenej Sněžkou, a to víte, že jsem s touhle myšlenkou koketoval. Ale tak už mezi Liškou a bufáčem jsem v dialogu se svejma nohama usoudil, že nebude moudré se pouštět do podobných věcí, a když jsem začal sčítat kilometry (a násobit dvěma!), tak mně bilance 19km/680m bohatě uspokojila a už jsem ani nepokračoval na Výrovku (původní cíl). Cestou zpátky jsem přepadl Lyžařskou boudu, ale zmerčiv frontu až ke dveřím, jsem zas vycouval a pokračoval dál. Kopec dolů po asfaltu jsem kvůli začínajícímu betonku ve stehnech vyřešil postupem opěšalým a kochal se okolím. Na Kolínský potom do mě zahučel Birell a Kofola, po kopci na Černou zase polívka na Černý boudě a pak už jsem než nastoupil na lanovku a exkluzivně s nohama na protější lavici sestoupal. 

Ech.... 

středa 15. srpna 2018

:: Světový mistrovský čtenářský kroužek

Ten telefon si pamatuju jako dnes. Zrovna jsem házel do urny Horáčka (ach jo, to by byl prezident, místo toho ichtyla, co je tam teď), když volali ze Světu běhu, jak to letos bude. A já, že špatný. Že se mi momentálně chce vrhnout, když mám napsat dvě souvislý věty, a že nemám čas a tak. Ale nakonec jsem aspoň na tři letošní událostě kejv. Mistrák Evropy, Mistrák světa a Finále svěťáku. Z Evropy byl jeden souhrnnej, teď ze světa ale na každou disciplínu samostanej, kromě sprintů. Nu, tak hezké počteníčko! ;-)

SPRINTOVÁ ČÁST
https://www.svetbehu.cz/orientacni-beh/36315-mistrovstvi-sveta-2018-v-lotyssku-ve-sprintu-se-cesi-prali-o-elitni-desitku/

KRÁTKÁ TRAŤ
https://www.svetbehu.cz/orientacni-beh/36318-mistrovstvi-sveta-2018-v-lotyssku-/

 ŠTAFETY
https://www.svetbehu.cz/orientacni-beh/36328-mistrovstvi-sveta-2018-v-lotyssku-stafety-cesti-muzi-finisovali-o-medaili/

KLASIKA A ZÁVĚR
https://www.svetbehu.cz/orientacni-beh-reportaze/36355-mistrovstvi-sveta-2018-v-lotyssku-vitezstvi-na-klasicke-trati-pro-svedsko-a-norsko/

pondělí 13. srpna 2018

:: Sršně doletěly


A jde se testovat. Dneska teda ne, dneska jsem úplně přejetej. Včera ráno 6km v terénu, po poledni 10 km do Černilova, večer z Černilova. Dneska ráno došourání do bazénu, hodně dlouho parní komora, hodně dlouho studená sprcha, dvě tři tempa a odšourání.

pondělí 23. července 2018

:: Ahoj Bobe, ahoj Tome!

Je tu něco, co je potřeba předat novým majitelům:

Mazlíka, kterýho jsme měli rádi. Zájemce může psát na jakub.weiner(zav)seznam.cz, cena dohodou.
 


Tátovo kolo, na kterým trénoval na Tour de France ;-) Teď se ale věnuje koloběhání. Několikrát jsem se na něm svezl a bylo to příjemný poježděníčko. Koupeno za dvacet, prodává se za šest.