neděle 9. září 2018

:: Áčka v Boru

Neděle večer po závodech a už datluju? Že by se něco povedlo? ;-)

Onehdá jsem zaslechl svoji oddílovou bundu naříkat, že jsem ji dlouho nikam nevyvezl. A že když už, tak se spolu díváme na stupně vítězů z velkého povzdálí. Na middlovým mistráku se nám to nepovedlo, tak jsem ji oznámil áčka v Boru a v H35. To že by mohlo klapnout a třeba i dvakrát. 

Část terénu byla známá z poslední etapy pětidenních 2011 a ta etapa se mi líbila a povedla. No ale zaržál jsem až teprve, když jsem se pořádně po tom terénu rozhlídl. Tady se totiž běžela 4. a 5. etapa pětidenních 1997, který se mně v osmnáctkách  hodně povedly. V pátý etapě se dokonce probíhalo přes dnešní centrum, tady jsem tehdy zdrhnul jednomu klukovi maďarskýmu, po chvíli jsem doběhl Němce a v tom strašným kopci, kde se dneska šlo na diváckou, jsem mu frnkul. No takže prostě srdeční záležitost ;-)

První na řadu přišel middle. Krásnej, malej, "skandinávskej" prostor, pěkná trať, dobře postavený. Jediný co bylo špatný, byl můj výkon. Už od chvíle startu, kdy mě to na jedničku táhlo na obíhačku a na poslední chvíli jsem to stočil na přímější postup, se to se mnou vezlo. Mapově těžce v záklonu, na dvojku jsem zbytečně bušil celej tmavej hustník, čtyřka zbytečně náročnej postup se zkaženou dohledávkou, špatnej postup na pětku, až to přišlo na devítku, kde jsem vyrobil paralelku, chytl se jiný cesty a naběhl na špatnej kopec. Tam jsem to hned zjistil, ale jinak mně bylo jasný, že je po závodě. Takže seběh a vybušení správnýho kopce, kde mně došlo i fyzicky a od tý doby to bylo jedno velký trápení. Ještě jsem zbytečně česal šestnácku, kde jsem přehlídl světle zelený hustníkový fleky a lovil ji v čistým lese. Takže jsem dostal tři minuty (na devítku dvě a čtvrt) a šel s brekem a šestým místem domů. Podle mezičasů to v rámci kategorie zas tak špatně nevypadalo, ale pocit byl teda fakt špatnej a při představě zítřejší klasiky na mě šly mrákoty.


Takže klasika. Cestou na start jsem potřeboval myslet na něco jinýho, než únavu a tak jsem se naučil celý popisy nazpaměť. Až jsem si začal říkat, že to třeba nějak půjde... Jednička vypadá rovně, tak jdu. Kopec dolů mě znejistí, ale cesta zpět už není. Při stoupání už bych přešel do chůze, ale říkám si, že neběhám Model 3, abych tady už na jedničku pochodoval. Krásná dohledávka, krásnej terén kolem dvojky. Zastavím si, koukám, že dvojka je až za hřbítkem a ona je... Trojka, čtyřka v pohodě. A ono to půjde... Delší postup na pětku vypadá skoro rovně a taky že jo. Jen dohledávka je trochu nepříjemná. Šestka zase v hezoučkým terénku s jemnou dohledávkou. Na sedmičce drobný rozhlížení po kontrole. Na osmičku kopec zprava. Jedenáctka tak nějak rovně s malým zaváháním před finálním seběhnutím pasekou ke kontrole. Dvanáctku jsem si předběžně připravil obíhat shora, ale na místě to vypadá rovně. Fuj to byl hromskej kopec. Famózní rozhled, zpátky do práce. Na třináctku do poslední chvíle vydržet na cestičce. Na čtrnáctku mírně zleva. Šestnáctka je dost dole, připravenej postup na sedmnáctku horem mě znejišťuje, ale nakonec ho se začátečním traverzováním jdu. Osmnáctka taky horem. Na devatenáctku už jsem popravdě dost línej mapovat a taky mě to trochu vytrestá a směrově vlaju. Cíl, tak jsem to přežil.


Vyčítání říká, že doběhla zatím třetina a že zatím vedu. Hm, dobrý, ale to nevydrží. Zas tak rychle jsem neběžel... Na výsledkách koukám, že vedu o deset minut. Cože? To nevydrží. 

To vydrželo a tak jsem tu svoji bundu přece jenom vyvezl. Ale kdyby mně to někdo řekl po middlu večer, tak bych se hodně hodně smál.

A nebudeme ty veterány zas přeceňovat, že jo... 

 

neděle 19. srpna 2018

:: Jak jsem si to udělal hezký

Ve středu jsem měl nějaký povinostě v Hostinném, a to si říkám jářku, že když už budu takhle blízko horám, tak by byl hřích toho nevyužít k nějakýmu tomu proskotačení. Od myšlenky nebylo daleko k plánu a od plánu zase k realizaci. 

Když jsem v Hostinném všechno vyřídil, jal jsem se přesunout do Jánek. Při přesunu jsem zformuloval větu, kterou se budu nadále řídit. A ta zní: "V čase před komunálními volbami na (zvlášť místní) silnice nelez!" Silnice se prostě spravujou jen když z toho něco máme, že... Když jsem se konečně probojoval přes totálně rozkopaný Arnultovice a Čistou a přibližně 63 semaforů, konečně jsem přistál pod lanovkou na Černou horu. Tady se samozřejmě nabízela možnost ji vyrubat. A byl by to dobrej trénink. Ale já jsem řekl Ne! Uvaříš se už cestou nahoru a ty panoramata už si neužiješ. Vyvezu se pěkně lanovkou a dám si hřebenovku. A jak řekl, tak udělal. 


No a bylo to parádní. Seběh na Kolínskou, kousek po rovině a pak stoupání na Lišku. No řekl jsem hřebenovka, ale kopec to je hromskej. Cestou byl famózní výhled na ten kotel zakončenej Sněžkou, a to víte, že jsem s touhle myšlenkou koketoval. Ale tak už mezi Liškou a bufáčem jsem v dialogu se svejma nohama usoudil, že nebude moudré se pouštět do podobných věcí, a když jsem začal sčítat kilometry (a násobit dvěma!), tak mně bilance 19km/680m bohatě uspokojila a už jsem ani nepokračoval na Výrovku (původní cíl). Cestou zpátky jsem přepadl Lyžařskou boudu, ale zmerčiv frontu až ke dveřím, jsem zas vycouval a pokračoval dál. Kopec dolů po asfaltu jsem kvůli začínajícímu betonku ve stehnech vyřešil postupem opěšalým a kochal se okolím. Na Kolínský potom do mě zahučel Birell a Kofola, po kopci na Černou zase polívka na Černý boudě a pak už jsem než nastoupil na lanovku a exkluzivně s nohama na protější lavici sestoupal. 

Ech.... 

středa 15. srpna 2018

:: Světový mistrovský čtenářský kroužek

Ten telefon si pamatuju jako dnes. Zrovna jsem házel do urny Horáčka (ach jo, to by byl prezident, místo toho ichtyla, co je tam teď), když volali ze Světu běhu, jak to letos bude. A já, že špatný. Že se mi momentálně chce vrhnout, když mám napsat dvě souvislý věty, a že nemám čas a tak. Ale nakonec jsem aspoň na tři letošní událostě kejv. Mistrák Evropy, Mistrák světa a Finále svěťáku. Z Evropy byl jeden souhrnnej, teď ze světa ale na každou disciplínu samostanej, kromě sprintů. Nu, tak hezké počteníčko! ;-)

SPRINTOVÁ ČÁST
https://www.svetbehu.cz/orientacni-beh/36315-mistrovstvi-sveta-2018-v-lotyssku-ve-sprintu-se-cesi-prali-o-elitni-desitku/

KRÁTKÁ TRAŤ
https://www.svetbehu.cz/orientacni-beh/36318-mistrovstvi-sveta-2018-v-lotyssku-/

 ŠTAFETY
https://www.svetbehu.cz/orientacni-beh/36328-mistrovstvi-sveta-2018-v-lotyssku-stafety-cesti-muzi-finisovali-o-medaili/

KLASIKA A ZÁVĚR
https://www.svetbehu.cz/orientacni-beh-reportaze/36355-mistrovstvi-sveta-2018-v-lotyssku-vitezstvi-na-klasicke-trati-pro-svedsko-a-norsko/

pondělí 13. srpna 2018

:: Sršně doletěly


A jde se testovat. Dneska teda ne, dneska jsem úplně přejetej. Včera ráno 6km v terénu, po poledni 10 km do Černilova, večer z Černilova. Dneska ráno došourání do bazénu, hodně dlouho parní komora, hodně dlouho studená sprcha, dvě tři tempa a odšourání.

pondělí 23. července 2018

:: Ahoj Bobe, ahoj Tome!

Je tu něco, co je potřeba předat novým majitelům:

Mazlíka, kterýho jsme měli rádi. Zájemce může psát na jakub.weiner(zav)seznam.cz, cena dohodou.
 


Tátovo kolo, na kterým trénoval na Tour de France ;-) Teď se ale věnuje koloběhání. Několikrát jsem se na něm svezl a bylo to příjemný poježděníčko. Koupeno za dvacet, prodává se za šest.



pátek 29. června 2018

:: Výlet na Broumovsko

S dovolením tu ještě zavzpomínám na minulej tejden, kdy jsem si mimojiné parádně zaběhal v broumovských skalách, protože tento typ výletu se mně zdál mimořádně povedený. Byl sice nejteplejší den před výrazným ochlazením, ale klimatizace v autě je moc dobrá věc. Mezi námi, i nový auto je moc dobrá věc ;-) První štací byla jedna dokončená rekonstrukce a přístavba v Hronově: 


Potom jsem se potřeboval osobně podívat na jednu plánovanou rekonstrukci v Nízké Srbské a na jeden pozemek pro nový rodinný dům v Polici nad Metují. 


Pak došlo na to běhání.


Pak jsem se chvíli zdržel v Broumově na "svých" latifundiích  a cvaknul to, co jsem tam napáchal:





A pak už jsem mířil do Meziměstí, kde jsem zkouknul, jak pracují na tomhle (ale zatím dělají druhou, jednodušší fasádu):


A pak už jenom zbývalo navštívit restauraci U Švejka a přesunout do žaludku vyhlášenou kulajdu a direkt domů.

Děkuji za pozornost ;-)

pondělí 25. června 2018

:: Mistrák na middlu. Před dvěma lety šestej, loni pátej. A teď?

Naposledy jste se tady mohli dočíst, že jsem si na sprintu v Plzni vyhodil kotník. A co se dělo pak? Pak jsem chvíli odpočíval, pak jsem trochu začal běhat, pak víc a pak? Pak jsem si ten kotník, úplně stejně a úplně ten samej, zas vyhodil. Jako příprava na mistrák na middlu skutečně ideální...

S týdnem před závodem jsem dost spokojenej, protože se mně docela povedlo se pěkně rozběhat. Dokonce jsem se stavil v oblíbených broumovských skalách na oblíbenej trail (restaurace Amerika - Hvězda - Strážná hora - Hvězda - Supí hnízdo - Skalní divadlo - Hvězda - Amerika).


Mistrák na middlu byl letos u obce Chlébské. To je vám taková divoká lokalita, kde jsem snad nikdy ještě nebyl. Terén pro mě dost neznámej a dvě starý mapy vzniklý před 18 lety tomu taky moc nepomohly, protože se dost podstatně odlišovaly ve stylu mapování. Že tam budou nějaký šutry bylo jasný, ale jak moc vážný to s nima bude, úplně tak jasný nebylo. Jasný bylo, že se po pár letech nevyhnu tejpování, což byla mrzutost, protože mně ty nový tejpovačky moc nedržej.


Semifinále
Kvalifikace byla pro mě prvním závodem po měsíci, z čehož jsem byl teda lehce nervózní. Veteráni mají tu výhodu, že se jich netýkají věci jako karanténa, startují až po mladších kategoriích a mají tak jednak informace z lesa a jednak vyběhaný cestičky. Zvěsti z lesa mimojiné říkali, že je tam hodně kamenitej podklad, tak jsem přidal na každou nohu jednu tejpku, přísně jsem se podíval na pravej kotník aby vydržel, pomodlil se a šel na to. 

Malá vsuvka ze startu, kde jsem na vlastní oči viděl jak nejmenovaný závodník Škorpil přijíždí autem zakázaným prostorem, díky čemuž byl následně diskvalifikovanej. Aspoň malá porce spravedlnosti ve světě, kde se ministryní spravedlnosti může stát Taťána Malá, David Rath si i po osmi letech běhá vesele po svobodě a předsedou vlády je zloděj a estébák.

Zpět do závodu. Po minulých zkušenostech jsem věděl, že není potřeba se před zítřejším finále uštvat, že stačí běžet čistě, kontrolovaně, nikde nehavarovat a všechno si hlídat. Například to, že si vezmete správnou mapu, že ;-) Takže v tomhle duchu se to neslo. Malý nedorozumnění proběhlo jenom na devítce, na kterou jsem ještě pro jistotu obíhal po cestě, ale stejně jsem skončil na cizí kontrole. A to jsem teda měl dost štěstí, že jsem si toho na poslední chvíli všiml, protože se to zdálo všechno jasný a užuž jsem mířil na desítku. V cíli jsem se šel podívat, s kým letos soupeřím a šel si po svejch. Kotníky vydržely, trať jsem takhle částečně čekal, úvodní smyčku teda ne, a taky bylo dobrý, že jsme si očuchali ty skály na zítra (16,17). Jo a v žádným případě bych nechtěl startovat na začátku (skrz šlapání trávy mezi šutrama). To máte po (dvou) závodech už při zveřejnění startovky.



 Večer jsem se dobře najedl a pak tak tak udržel víka, než Němci konečně daj toho góla, a upadl do limbu.

Finále
A je tu finále. Před dvěma roky šestej, loni pátej. Mohlo by... Na jedničku nic neřeším, beru cestu a pálím. Posed, velkej sráz a jsem tam. Dvojka pod skálou svítí do dáli. Po trojce se dívám o něco dřív ale OK. Čtyřka až osmička bez problému. Na devítku tak nějak po vrstevnici. Na desítku stačí něco vystoupat a hlavně propálit ten kamenitej hustník. Jedenáctka v pohodě, dvanáctka svítící pod velkou skálou. Už poněkolikátý mě napadne, že to není úplně nejtěžší závod, co jsem kdy běžel... Třináctka nejtěžší kontrola - kontrolovat směr, výšku a hlavně se nezrakvit. Lampion ale zase vesele svítí do dáli... Čtrnáctka vypadá z mapy těžší než byla. Patnáct, šestnáct v pohodě. Před sedmnáctkou nechávám půl minuty - je tam pruh hustníku, v mapě nic! Osmnáctka opatrně, žádná havárie před cílem! Poslední kopec a cíl. Na trati jsem měl pocit, že to docela běží a tak mám dojem povedenýho závodu, ze kterýho by mohlo něco bejt. První sprcha byla, že mě na doběhu nehlásili a druhá po vyčtení - čtvrtej ze zatím osmi. Éch... cože? No tak nic. 


Nakonec 9. místo. Za vítězem čtyři minuty, za bronzovou dvě. Mezičasy říkají, že je tam ta ztráta na 17, ale taky pro mě překvapivě na jedničku. To bych neřekl, že to byl tak nevýhodnej postup. Takže tak o minutu by to mohlo být lepší, ale to je všechno. 

No, tak terén pro mě to úplně nebyl (škobrtání po šutrech s nejistým kotníkem), ale hlavně bych asi potřeboval o něco těžší závod. Upřímně řečeno, až teď mě vlastně došlo, že to bylo fakt lehký. Jak trať, tak umístění kontrol při nabíhání. Trať H35A určitě není hlavní, ale mít kontroly na middlu z náběhový strany je vyloženě trapný.

pátek 22. června 2018

:: Ministryně spravedlnosti


Už je líp?
Babišova sekta si s náma právě vytřela prdel. Což dělá od svýho vzniku soustavně. Nový je teď to, že ani nepoužila papír.

středa 30. května 2018

:: Na tom plzeňskym mostě :: kotníček :: zas bedna :: ranní expres

Dnes si budeme nejvíc povídat o sobotním sprintu v Plzni, ale ještě se zmíním, že jsem si mezitím dal krátkou u Lázní Bělohrad, kde jsem díru do světa neudělal; že jsme byly na dovolený na polský straně Sněžky, na kterou jsem si i vyběhl a vytvořil si tak skoro týdenní beton v nohou; že proběhl třetí letošní Emil a tejden po něm se teda jelo do Plzně na štafety - sprint - štafety. Ne že by se mi trmácet tak daleko nějak zvlášť chtělo, ale tak ňák kvůli tý partě že jo, zase se ukázat na nějakejch velkejch závodech a tak. No a když jsem zjišťoval o co půjde, tak to vypadalo docela zajímavě. Na sprint s doběhem v pivovaru jsem se přihlásil do již oblíbený H35, když jsem v tom Jičíně tak hezky začal že jo, a tak nějak jsem si tenhle závod dal jako to hlavní na víkendu na co se zaměřím. 

No ale první byly štafetky. Fyzicky i mapově jsem byl úplně mimo. Ale jako že ú-p-l-n-ě. V podstatě celý to hodinový plácání v lese jsem řešil, co se jako děje. Jestli jsem se uvařil z vedra, jestli jsem ještě unavenej z Emila, jestli nemám motivaci nebo co. No hrůza... Radši hodně rychle zapomenout. 

Po závodech jsme udělali to nejlepší co šlo, jeli jsme se rovnou ubytovat. Postel, sprcha a chládek udělaly své, bohužel mě rozbolela hlava jak střep, tak jsem musel požít růžovou pilulku a už jsem mířil na ten sprintík. Jo, tu cestu vám musím vyprávět. Měl jsem namapovaný, že dorazím do centra v pivovaru, tam že všechno okouknu a pozeptám se co a jak. Ale ouha, namapovaná cesta byla zavřená. Tak jsem se dal doleva s tím, že se holt už jenom nějak napojím na cestu na start (později jsem zjistil, že kdybych se dal doprava tak po 50 metrech byl zadní vchod na nádraží, kterým bych prošel a byl skoro na shromaždišti). Tak jsem se ocitl v prostoru před startem, mimochodem v sympatickým zeleným pruhu plným stromů, stínu a různých pítek a kašen. Do jedný jsem ponořil končetiny, což mně udělalo moc dobře a kdyby tam neplaval ptáček nožičkama nahoru, tak bych tam snad skočil šipku... Stěžejní bylo, že jsem potkal Martinu, čímž jsem se dozvěděl o záludným mostě...

Tak a jde se na to. Kdeže je dopolední marnost, běží to krásně! Hned na jedničku se jde na ten most a schody. Ideální postup na dvojku jsem ulovil na poslední chvíli, jinak bych víc obíhal. Při mapování na trojku blbě přečtu partii za mostem, myslím si, že tam se dostanu dolů. Ale ouha, musím běžet dál, na konci mostu doleva daleko a dlouhou vracečkou na trojku. Říkám si "jejda, jejda, jejda, to jsem zase zvojtil". Kdybych tak věděl, že to byl ideální postup, kterej jsem vyhrál... 



A jde se řešit čtyřka. Na severní varianty se mně nechce vůbec a tak si tam vytáhnu jednu mostovou schodovou, která by mohla bejt skluzná. A je. Když běžím kolem devítky u turniketu na stadion, tak si ji pořádně prohlídnu, abych pak přesně věděl. Tak, razím čtyřku (vsuvka z mezičasů - vedu o 7 sekund před druhým a 30 před třetím) a přesně v tomhle místě se to začíná s.... sypat. Přebíhám průchod, kterej jsem si při náběhu prohlídl a musím se vracet. Pětka je dole pod rampou, zatáčím, sbíhám, kotník, křup a ležím na zemi. Vyprazdňuju z rezervoáru zásobu dostupných slov sprostých a pak dochází k něčemu, co si neumím vysvětlit a nějaká mně dosud neznámá síla mě staví zpátky na nohy a jdu dál. Nejdřív to nejde, pak to jde blbě, pak to nějak jde. Nálada je na bodu mrazu, ale aspoň běžím. Šest, sedm, osm, devítka - ta je jasná, tu vím přesně... A ejhle přebíhám ji a vracím se... Na jedenáctce mám už úplně vymleto a jdu se podívat na cizí kontrolu v rohu zábradlí místo nahoře. Kudy na dvanáctku? Sympatičtější mně připadá jižní varianta (správně, vyhrávám) a pak už jenom cíl.    


No tak nakonec třetí, což je vlastně docela dobrý. Na to, co jsem tam dělal... K závodu se strhla mohutná diskuze, ale vzhledem k mnoha slovům právě nakladeným, to už nebudu dál rozvíjet. Kromě toho, že se mi to líbilo ;-)

Večer se jdeme zrestaurovat a poveselit do místního zařízení, ráno se probudím, zkusím pár kroků a je jasný, že jsem zdejší běhání završil, balím tornu, sděluju Hopovi, že třetí štafeta nemá třetího a jdu na nádraží. Tak zas někdy ;-)

neděle 29. dubna 2018

:: Middle Semtěš, sprint Heřmanův Městec

Moje oblíbená činnost je důkladným nicneděláním se dostat na úplný dno a pak se zase dlouho škrábat nahoru. Průvodním znakem je, že to docela dost bolí. Tím ukrutněji, když jsou dva závody za den, když jsou oba delší než by měly být, když je poprvé v roce vedro, a když zrovna ten den nemáte svůj den. Což se všechno sešlo právě při posledních závodech - middle v Semtěši a sprint v Heřmanově Městci.

Ale o jakých tématech se při dopoledním závodě bude mluvit, jsem odhadnul celkem dobře, že jo? ;-)

Jaký jsem to čekal

Jaký to bylo

Že to dneska moc nepoběží, jsem poznal asi 50 metrů po startu. Ale mapově bylo vlastně pořád co řešit, tak jsem to většinou uměl nějak vytěsnit. První kritický místo přišlo při postupu na pětku, kde z cesty odbočoval průsek, kterej není v mapě, zpanikařil jsem, jestli už nejsem dál a šel jsem do terénu dřív, než jsem zamýšlel. Že jsem v řiti, mně bylo jasný. Jediný na co jsem spoléhal bylo, že jsem tady ten terén důkladně prostudoval, když jsem přesně tady havaroval při loňských závodech a že poznám přesně jednu světlinu s kupkou a od ní se odpíchnu. A přesně to se naštěstí stalo ;-) Na dalším postupu jsem doběhl o 4 minuty jednoho našeho mlaďáka a pár kontrol jsem mohl s pobavením sledovat, jakej to je běžeckej talent, ale zatím bohužel lajdák na mapu... V údolí mezi 15 a 16 to těsně za mnou svalil ze svahu divočák. To byl takovej fofr, že jsem se nestihl ani leknout. Pak to bylo ve svahu v rejhách, až jsem na 22 konečně umřel, pak už vůbec nevím, jak jsem našel 23 a přišel cíl. Dobrej middle. Jsem věděl, že to Udr umí ;-)   

Potom byl plán, že se v klidu resuscituju, umeju, najím, probereme s kamarádama, jak jsme běželi, a volným tempem se přesunu do Heřmanova Městce na sprint, kam přijede rodina. To by takhle klidně mohlo být, kdybych ráno vyndal z auta dětskou sedačku. Ale protože jsem na to zapomněl, tak jsem se převlíkl, nasedl do auta a jel zpátky do HK, kde jsem se ošplouchl, najedl a jeli jsme jsme zpátky. Někdo si to prostě umí udělat hezký.

No, tak sprint. Můj pocit, že tam vůbec nemusím chodit, ještě umocnili kluci, co přiběhli a chtěli lynčovat stavitele. Že to je dlouhý a že to je nudný a ošklivý. Takhle informačně vybavenej, navíc za ukrutnýho bolení hlavy, jsem se do toho pustil. Za trojkou jsem už jasně věděl, že tahle účast má jedinej kladnej bod - závod do rankinku (už třetí). Nic víc. Na trati bych si taky po staviteli hodil dlažkou, ale v cíli jsem o tom nad mapou trochu přemejšlel a spíš to vidím na hodně problematickej výběr terénu, s čímž už potom stavitel nemohl o moc víc dělat. 



neděle 22. dubna 2018

:: Emil 2

Dnes doběhán druhej letošní Emil. Sotva pletu nohama a tak dva dny nechci o běhání ani slyšet ;-)
S dovolením tady ukradnu Mrazákovi přiléhavou fotku s názvem "V uhlí"...

úterý 17. dubna 2018

:: Kraják ve Vojicích a sprint v Jičíně

Když jsem po sobotním krajáku hudroval nad zoufale nízkou obtížností tratě H21C, tak se ozval rádoby vtipnej hlas, že prej ještě že nejsem hodnotitel. Smůla. Jsem hodnotitel ;-) Stačilo vlastně jediný. Nazvat tenhle závod jako padesátiminutovej kros s mapou. A bylo by po starostech a nepříjemných poznámkách. Bohužel se jmenoval middle... 

Pln elánu, neb to byl po loňským mistráku na klasice můj první závod, jsem tu trať začal detailně popisovat, ale to bylo samý "lehký", "lehoučký", "stupidní", "trapný", takže jsem to smazal. Jedinej middlovej postup byl na dvojku, trochu záludná byla dvanáctka, no a na závěr lom. Když je ale něco podobnýho umístěný na konec tratě, kdy se tam tak tak doškobrtáte, tak už to prostě nemá ty grády...

Jo a výkon a výsledek? To klidně skočme... ;-)


Druhej den jsem si naprogramoval sprint v Jičíně. Se svým nulovým rankinkem bych se nikam nevešel, tak volba kategorie byla celkem jasná. Tak, sprint to byl dobrej. Ani těžkej, ani lehkej. Tak akorát bych řekl. Dvě větší volby (na šestku a na desítku), vystřídali se čtyři typy terénu (otevřenej areál nemocnice, uzavřenej divokej vnitroblok škol, historický centrum a zámeckej parčíček), tak to bylo takový pestrý.

Jak jsem běžel se dost těžko posuzuje. Sice jsem teda utrpěl první místo, ale v normální kategorii bych asi určitě dostal obvyklej kotel. Na druhou stranu už na start se mně běželo dobře, na trati taky, nevytuhnul jsem a mapově taky bez problému.

neděle 8. dubna 2018

:: Flashback

Docela náhodou jsem narazil na přehlídku obrázků, který jsem předloni vyráběl a dával na LinkedIn. Zajímavý, jak člověk zapomíná, co všechno měl na stole... ;-) Nejde nezveřejnit!

V Broumově se mezi lety 2011-2015 nejdřív hodně připravovalo a pak hodně stavělo. Congres a Wellness tvoří největší část. A vysloužil si, tuším, druhé místo v soutěži Stavba roku královéhradeckého kraje.
Více zde

Kreslení po fasádě na Mateřské škole ve Stárkově. Jednou z reakcí byla pochvala od památkového ústavu v Josefově ;-) Více zde

Novostavba rodinného domu v Náchodě na pozemku s krásným výhledem přes údolí na protější kopec s Vyhlídkou a Dobrošovem. Kromě toho s osvíceným a náročným investorem a to já rád ;-)
Více zde

čtvrtek 5. dubna 2018

:: Hodnocení sezony 2017 briefly neboli stručně

Když běhám, tak o tom i píšu. Když o tom nepíšu, tak neběhám. To jen pro představu, proč tady přes zimu nic nebylo ;-) Teda né, že by se vůbec nic nedělalo, ale trénink bych tomu asi neříkal...
Ale právě teď mám za sebou prvního letošního Emila, čímž je velká šance, že už v tom zase lítám a teda, že už možná bude zas co psát. A čím začít jiným, než pohledem zpět. Bude se hodnotit sezona 2017 a myslím, že by to mohla být taková svižná tříminutovka ;-) Jednak proto, že jsem toho loni moc neobjezdil a jednak proto, že si toho po delším časovým odstupu moc nepamatuju.

Po nějakých rýmičkových patáliích v zimě jsem si plány značně zredukoval a zaměřil se pouze na mistráky. Na jaře middle na Lipnici a na podzim klasika v Raspenavě, a štafety a družstva v Karlově. 

Před Lipnicí jsem jel jenom na troje štafety (Jarní Pohár a Javorník) a ve všech šlo vcelku o solidní katastrofy těsně po odběhaném Emilovi. Lipnice byla dobrá, dalo se na ni hodně dobře mapově připravit, ve třetině závodu jsem bral placku, ale pak jsem zkapal fyzicky a tak nakonec pátej (článek zde). Stejně jako rok předtím. Pak jsem ještě zavítal na béčka do Litošic, kde jsem ukrutně protrpěl klasiku, zaběhl hodně nadějnej middle s vytuhnutím a hlavně hloupou chybou v závěru (článek zde), ale hlavně jsem se intuitivně vyhnul požití od té doby pověstné litošické minerálky.

Přes prázdniny jsem se hodně vrhnul na to, abych něco předvedl na klasice a zároveň lámal kamarády do veteránskýho družstva s úmyslem to vyhrát. Na podzim jsem si dal opět pro formu jedny štafety a jelo se na klasiku. Jestli jsem měl nebo neměl na to, něco tam zaběhnout se už nedovíme, protože závodní víkend skončil asi 15 vteřin potom, co začal, protože jsem si vzal jinou mapu, čímž jsem do finále nepostoupil (článek zde). Béčko jsem potom vyhrál, ale kdo by o takové vítězství stál... Štafetu a družstvo na mistrovství jsme nakonec slátali a tak jsem začal s předzávodním Emilem, ale tady zasáhla vyšší moc. Emila jsem už nedokončil a závody sledoval na dálku jako divák. 

Paradoxem loňské sezony je fakt, že jsem neběžel ani jeden rankinkový závod (individuální v H21) a nyní vůbec nefiguruju v rankinku ;-)

neděle 25. února 2018

:: Kdo z vás to má?

Takhle velkorysý rodinný dům jsem na stole snad ještě neměl. Pozemek kolem 6500 m2, zastavěná plocha 360 m2, čtyři pokoje, dvě pracovny, dvougaráž atd.
Klasik by pravil - "Kdo z vás to má?" ;-)




neděle 28. ledna 2018