středa 29. května 2019

:: Stavitelská kariéra jednoho narcise

Na rovinu - nějak nemám nejlepší období stran nějakýho velkýho sportování. Na podzim a v první půlce zimy skoro furt nachcípanej, pak se to zlepšilo a pak mě začalo bolet kolínko a pak to nějak šlo celý do kopru. Takže psát o běhání nemá moc velkej smysl. Jenom tady zmíním slavný vítězství v kanadským bodování v zimním tělocvičnovým fotbalu ;-)


Ale kde bych se mohl trochu literárně rozvinout je stavba tratí. Middle na Boháňce jsem si dal po tříletý stavitelský pauze, to poslední bylo.... modří už vědí ... ano, dva middly na Kaltenštejně (ME a ČP). Trochu se s dovolením ohlédnu za dosavadní stavitelskou kariérou, která - a to je zajímavá věc - není zas tak bohatá.

Začal jsem zkrácenou na Běluňce (kraják +-2003), kde jsem podal ve spojení s terénem celkem zapomenutelnej výkon. Jako druhý šlo oblastní mistrovství na klasice (Kamenec +- 2008), kde jsem poslal část závodníků na start vzdálenej 3km a pak jsem dostal sprchu od Bédi ("škoda, že se mu na to nepodíval nějaký veterán"). Narcis se dočkal výrazně kladnýho hodnocení až se zkrácenou na Dubince (kraják +- 2009). V dobách, kdy se v hodnocení VČP ještě známkovalo, byla ten rok nejlepší. Další závod o rok a půl později byl zase kraják na Dubince, ale z druhý strany (od Lesňáku) a byl to můj první middle. Moc pěknej les ta Dubinka. 


První celostátní událost přišla v roce 2012 - middle na béčkách ve Chvalči. Teď s odstupem bych ji klidně označil za případ, kdy stavitel chce ukázat všechny krásy terénu a trať mu ve finále úplně zřetízkovatí...

O rok později přišlo juniorský MS 2013, kde jsem se zabýval sprintovou etapou na JWOC Tour. A zase to bylo doma, skoro doslova - celej závod se vešel do malýho okruhu v centru HK. Lepší terén jsem si snad ani nemohl přát. Spousta možností voleb a krásný labyrintoidní jižní terasy, který byly relativně nový, dosud nezmapovaný, takže hodně překvapivý (a to i pro mě). Narcis byl načechrán zvěčněním v časopisu Orientační běh jako borec na konec ;-) Což byl asi ten hlavní důvod proč mně za chvíli nad hlavou zasvištělo lano od Aljoši s jeho evropským spektáklem 2016 v Jeseníku...


Mezitím jsem si ještě střihnul další kraják, společnej hned pro 3 oblasti - v Osečku 2015. Malej zajímavej terén s dunama a výměnou mapy na trati middlu ;-) A pak už to pomalu směřovalo ke Kaltenštejnu. O tom jsem se zcela "vypsal z podoby" hned po akci, ale jedno jsem tam nezmínil, z důvodu, kterej pochopíte. V roce 2011 jsme měli oddílový soustředění ve Vidnavě a dostal jsem za úkol postavit middle. Kde? Jo, na Kaltenštejně ;-) Do tý doby jsem částí terénu jednou proběhl na Silesii 2004, takže jsem ho v podstatě neznal. Stavba úplně od stolu, za chvíli to bylo odbytý. Namalovaný to bylo krásně - start úplně nahoře, první kontroly v krásnejch hustníkách (jsem si myslel...) a tak. Šel jsem roznášet a když jsem do toho lesa strčil nos, to jsem teda čuměl, co to je za divočinu. 


No, takže lano od Aljoši. Po chvíli dohadování z toho byl middle právě na Kaltenštejně. První, co jsem udělal bylo, že jsem smazal tu trať z různých alb, kde jsem ji měl vystavenou. A myslel jsem, že to je vyřízený. Jenomže ta trať se na trase Jedla - Radovan stejně k našim reprošům dostala, jak jsem se po nějaký době dozvěděl. Rád jsem nebyl, protože chystaná trať se oproti tý předchozí charakterově dost lišila.

No, po závodě, když jsem o tom psal a vkládal komentáře i našich závodníků, tak všichni zmiňovali, že se připravovali právě podle týhle konkrétní trati. A protože jsem to nemohl takhle v tý době pustit, tak jsem to různě měnil třeba na: "dostala se nám do ruky trať, kterou jsi stavěl v podobným terénu" a tak... I tady došlo k nějakýmu tomu načechráníčku - třeba když Dana napsala, že Radovan o tý trati řekl, že je velice dobře postavená a že bude problém ji překonat. Jako o tý ze soustředění, jestli mi rozumíte... ;-)

Na YouTube se povaluje kompletní televizní záznam, tak jestli máte 4 a půl hoďky čas, tak si ho dejte ;-) Vypadá to dobře, byl to dramatickej závod jak v mužích, tak ženách.

Kromě evropskýho middlu byly o den později český áčka, o kterých už jsem psal, že jsem se v organizačním týmu stal populárním kvůli ultimativním požadavku startu 2km daleko. Byly to moje první áčka, ale nakonec byly (logicky) úplně ve stínu ME a po závodě se spíš než o tratích psalo o tom, jestli Dým měl nebo neměl běžet, a tak...

A pak až ta Boháňka. Teda ještě mezitím jsem byl lámanej, abych postavil štafety na Miletíně, ale to jsem poděkoval. Jo, to tady musím říct. S Miletínem jsem měl totiž úplně jiný plány. S ním jsme před pár lety kandidovali na áčkovej middle, kterej by teda byl úplně vymazlenej. Ale to teda nebylo jen tak. Dokonce jsem musel sám nahánět nějakýho nekomunikativního majitele lesa a co považuju za téměř heroickej výkon, že jsme si sehnali spřátelenej oddíl, kterej by kandidoval s náma a uspořádal by o den později áčkovou klasiku (byl to Lešťa a Dobruška a tuším něco v Orlických horách). No a soutěžní komise hlasovala a poměrem 6:5 vyhráli na ten termín plzeňáci. Teda to mě tak nakrklo... No a potom už podobná příznivá konstelace bohužel nenastala a tak jeden skvělej koncept leží ladem jenom v jedný narcistní hlavě.... ;-)

sobota 18. května 2019

:: Jak načechrat narcise

V minulým příspěvku jsem téma middlu na Boháňce nakousl, tak se teď, několik týdnů po závodě sluší něco vypotit, že ano? A vezmu si na pomoc 3 nejhezčejší komentáře ;-)


Béďa:
"Stavitelem tratí byl Jakub Weiner, který ukázal, že stavět krátké tratě umí. Tratě byly na malém prostoru (byla výměna mapy), ale dokázaly plně využít krásu terénu. Na tratích byla změna směru a tempa, prostě middle jak má být."

Karel Haas:
"V neděli první závod letošního Žebříčku A - nádherná, mapově náročná, trať na dvou mapách v rámci jednoho závodu, v členitém prostoru bývalých lomů a těžby, krátké postupy, časté změny směru, extrémní tlak na pozornost a koncentraci."

Adam Chromý:
"Super terén, hodnotím kladně namačkání celé trati do zajímavé části pomocí výměny mapy. Máme hodně takových malých a pěkných terénů, ale často v nich máme jen posledních pár kontrol, což je škoda. Důkladné využití jako v tomto závodě by pak prospělo ke zvýšení náročnosti celého závodu. Perfektní stavba trati - změny rychlosti, náběhy do těžkého po výběhu kopce, super trať. Kladně oceňuji také umístění divácké kontroly."


A tak je to hezký... ;-) Samozřejmě, objevily se i nějaký výhrady, kde bych řekl, že i často měly pravdu. Kdo to chce propátrat, tak může na Hodnocení kvality závodů.

Aby bylo jasný, o čem je řeč, tak tady je trať H21A, kde jsou obě části v jedné mapě.

neděle 7. dubna 2019

:: Stavitelský manýry

Za tejden pořádáme dva celostátní závody. V sobotu MČR v nočním (staví Jedla) a v neděli áčkovej middle (stavím já). Postaveno už samozřejmě je, novinkou pro mě bylo kolíkování - na místě kontroly se nepíchne lísteček a nazdar, ale zatluče se dřevěnnej kolík. Což znamenalo krosnu, kladivo a jídlo na tři dny. Je jasné, že takový roznos může v terénu vykonávat jen silná vědecká osobnost...


Jakej ten middle bude? To samozřejmě nebudu ani naznačovat. Tady je spíš zajímavý, že s terénem jsem měl napřed závodní (resp. tréninkovou) zkušenost a až potom přišla nabídka na stavbu tratí. A protože mě ten trénink nadchnul, tak jsem vůbec nemusel přemejšlet jestli jo nebo ne. Naznačit můžu jenom to, že v tomhle případě, kdyby to bylo jenom na mně, tak se vůbec nerozmejšlím a závodníkům dám do ruky ne sedmapůlku, ale rovnou pětku. Jako měřítko mapy, jestli mi rozumíš... (A když jsem to včera říkal jednomu z mapařů a zároveň předsedovi mapový komise, tak povídá: Já taky...) Takže nápověda: Lupu s sebou.

Zajímavostí je, že to budou vlastně dva závody - áčka a výchoďák. Vzhledem k prťavosti lesa pro áčka, bude výchoďák trochu jinde. Nabídka na jeho stavbu přilétla taky, tu jsem ovšem s díky odmítl. Umím si docela živě představit, že až se bude po závodě vystavovat nástěnka, tak za to (a nejen za to) nebudu chválen... V týhle chvíli můžu říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí a blahořečím si, že jsem se nenechal zviklat. (Když se nemůžu za nic pochválit, tak se mnou nic není.)

Připomnělo mně to příběh z Jeseníku 2016, kde jsem stavěl jak middle ME, tak o den později áčkovej middle. Jednak jsem ty áčka neměl brát. Celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že jedno bere čas a energii druhýmu, jak u monitoru, tak v terénu. No a za druhý - áčkovej middle se běžel odpoledne po dopoledním závodě štafet ME. Logicky byl tlak, aby start áček byl někde blízko cíle. Potíž byla, že ten zajímavej terén se nacházel hodně daleko a tak by se tam skoro nikdo nepodíval. Takže jsem se vyjádřil v tom smyslu, že když start nebude 2 kilometry daleko, tak ať to staví někdo jinej. (Ono je jedno, jak moc se to snažíte říct diplomaticky. Časem si to stejně začne žít vlastním životem a vy se tak můžete stát o moc populárnější) A zase se musím pochválit ;-) Samozřejmě, že to způsobilo komplikace - například tu, že se tak úplně nestíhalo fáborkování na start. Ale jinak ten závod byl myslím mnohem zajímavější.  

čtvrtek 4. dubna 2019

:: Výlet na Broumovsko

Před týdnem jsem si udělal pracovní výlet. Nejdřív jsem zásobil Muzeum papírových modelů v Polici o naše novinky, pak jsem jel vyblejsknout paneláček v Meziměstí a na závěr uskutečnil jedno setkání v Broumově. Takovej plodnej den, kterej měl dvě mrzutosti - nestihl jsem se zastavit v hospodě U Švejka (Meziměstí) a nebyl jsem běhat u Hvězdy (já vám nevím, ale když tam jsou vlci, tak bych z toho neměl ten dobrej pocit).

A tady ten panelák. Já jsem spokojenej. Ten záměr (znečitelnit to, co tam bylo - poslední fotka) je splněnej. Jedna kaňka na kráse .. no... piha... no .... pižka... Pořád mně zrak sklouzával k jednomu místu a když jsem se doma podíval na studii, tak jsem zjistil, že přesně v tom místě udělali chybu a namalovali tam jinou barvu. Tak... škoda no... Odborníka to dráždí, ale vy si toho ani nevšimnete ;-)


čtvrtek 14. března 2019

:: Fasáda Talpy Pilníkov

Asi si tady nemusím hrát na utajení, o který dům se jedná ;-) Tohle byla práce typu - návrh fasády navrhovanému domu (=už ho navrhnul někdo jinej). Není to úplně ideální, ale někdy se prostě přivře jedno oko... Docela pěkná práce, docela pěkná komunikace s investorem a co mě zaujalo nejvíc - měli docela dobře propracovanej logomanuál. A to se příliš nevidí, resp. skoro vůbec. 

pátek 1. března 2019

:: Sezona 2018

Šmarjá, že já ještě nezhodnotil minulou sezonu? Tak fofrem na to! ;-)

Zima jako už téměř obvykle špatná. Různý rýmičky už ani nepočítám, nově jsem se ale musel popasovat s úplně novejma chorobama, který přivlekla Eliška ze školky. 

Na jaře jsem na sebe dal hodně dlouho čekat. Jednak kvůli výše uvedenýmu a jednak proto, že mě různý Michnovky a Byzhradce lákaly velice pramálo. Jeden z prvních závodů byl sprint v Jičíně, a hned to byl jeden ze závodů, který se mně povedly nejvíc. Ano, vybrat si správnou kategorii (H35) je základ, ale i jinak jsem měl z výkonu pěknej pocit. No a taky když si jdete po závodě pro diplom, tak to na ten případ přece jen vrhá jiný světlo, že...



V dubnu jsem běžel 4 krajáky v H21, což byly první rankinkový závody po loňský totální pauze, zároveň ale v sezoně jediný. Další už se nepoštěstili. 

Výlet do Plzně na štafety a sprint byl s velmi smíšenými pocity. Sobotní štafety úplnej fyzickej krach. Odpolední sprint přímo v Plzni překvapivě už dobrej. Kaňkou ovšem bylo vyhození kotníku, dopajdání na třetím místě a ráno pak odjezd domů vlakem.

Sotva jsem dal kotník trochu do kupy, šel jsem se proběhnout a prásk! To samý zas. Obojí ve městě, na trávě. 

A jelo se na hlavní závod jara - mistrák na middlu. No, vrchol... Taková divná lokalita mezi Vysočinou a Brnem. Les divnej, šutry divný. Nějak jsem tušil, že to pro mě úplně není. Forma taky asi nebyla úplně nejšpičkovější. Tak bojoval jsem, to jo, ale nakonec to dalo na 9. místo, se kterým jsem teda vyloženě nespokojenej.

Léto bylo převážně tréninkový pouze s jedinou vyjímkou v podobě lahůdečkový třetí etapy PP na Branžeži. 

První podzimní závody byly u Boru. Na krátkou trať jsem se těšil, na klasiku vůbec ne a dopadlo to úplně opačně. Krátká vyloženě nepovedená, mapový chyby a ještě vytuhnutí. Klasika oproti tomu krásnej soustředěnej výkon po celou dobu a ještě mě to bavilo. A zase jsem si šel pro diplom ;-) Kdybych věděl, že to byly v tom roce prakticky poslední závody, asi bych z toho úplně odvázanej nebyl...

Mistrák na klasice jsem takticky vynechal. Do nudnejch kopců u Mohelnice se mně ale opravdu nechtělo. Pokračovat se mělo na štafetách ve Zlíně, ale opět zafungovaly školkový bacily a místo závodů se kurýrovalo. S dosavadníma bacilama se už dovedu vypořádat rychle, ale tyhle zmutovaný svině se ukázaly jako velký držáci a ikdyž jsem měl nějakejch 14 dní do mistráku štafet a klubů, tak jsem to prostě nestihl. I tam jsem jel ještě nakřáplej a podle toho to i dopadlo. Plány velký - hlavně v sobotu se štafetou - ale nakonec jenom frustrace.     

neděle 17. února 2019

:: V Meziměstí je hotovo

Potom, co jsem sem narychlo vrznul fotku, kterou jsem vyšťoural v hlubinách internetu, bych celou věc ještě okomentoval.

Je to pro mě zatím jenom fotka, že jo. Jsem zvědavej, jak to vypadá v reálu a z různých pohledů. Ale už z fotky to na mě působí tak, že se podařilo splnit záměr, kterej tu na začátku byl - zamaskovat a znečitelnit to nešťastný a zmatený tvarosloví domu. Určitý překvapení pro mě je, že to (z fotky) vypadá o něco decentněji, než jsem si podle vizualizačního návrhu myslel. Ovšem tím líp!

Někdo by se třeba mohl ofrňovat, že je to jenom ňáký kreslení po paneláku. Už několikrát jsem si ověřil, že není malých rolí!

PO:

PŘED:

NÁVRH:

pátek 1. února 2019

:: Márův den...

6:30 – Vstávám, je tu zase další překrásný den. Musím rychle zavolat Andrejovi, aby šel na chvíli spát. Ten člověk je jak fretka a vůbec nekecá a pořád jenom maká. Kdybych na něj nedohlížel, tak by vůbec nespal.
6:35 – No jasně, že Andrej nespal. Když jsem se mu dovolal, tak zrovna ve svém sklepě bičoval drobného zemědělce. Musel jsem ho doslova přemluvit, aby ho přestal bičovat a šel si na chvíli lehnout. Zničit drobného zemědělce může klidně odpoledne.
7:00 – Volala mi moje máma, aby mi řekla, že za to, co dělám, půjdu do pekla.
7:30 – Ach jo. Rychle jsem procházel zpravodajství a našel jsem čerstvou reportáž, kde tvrdí, že Andrej Babiš přejel na přechodu stařenku a z místa neštěstí odjel.
7:40 – Je to tak. Mluvil jsem s Andrejem a ten mi to potvrdil. Říkal, že bába přecházela moc pomalu a on že neměl čas, protože musí makat, a tak ji sejmul. No nic. Tohle bude chtít minimálně dvě fotky Andreje s lemury na Facebook, abychom z toho vybruslili. Možná ho dokonce nechám vyfotit i s koťátkem.

8:10 – V rychlosti jsem žínkou smyl z vchodových dveří fixou nakreslený genitál, který mi tam každý den někdo ze sousedů nakreslí, a spěchal jsem pro Andreje. Musím vymyslet, na koho tu přejetou bábu hodíme.
8:30 – Volal mi táta, aby mi jako každý den řekl, že už nemá syna.
9:00 – Tak jsem v kanceláři. Cestou jsem vymyslel, že ta přejetá stařenka bude kampaň. Prezentoval jsem to na poradě a všichni mi zatleskali. Vždycky tleskají. Kde je Andrej? Musím ho nabrífovat.
9:10 – Našel jsem Andreje ve vestibulu, jak zase šidí na dotacích. Ten chlap se vůbec neovládá. Když jsem se ho ptal, proč to dělá, tak mi odvětil: „Proč ne?“ Podle mě na daních a dotacích šidí už jen tak ze sportu. Je to jeho hobby. Ještě, že jsem tu já, marketingový génius. Flexibilně jsem přizpůsobil Andrejovi výstupy současné situace. Nejen že přejetá bába je kampaň, ale i jeho současné šizení na dotacích je kampaň. Dvě kampaně v jeden den, to nám přihraje minimálně půl procenta voličů navíc. Jsi šikovný kluk, Marku.

10:00 – A protože nejen kampaněmi je člověk živ, převezli jsme Andreje na Čapí hnízdo, kde má tiskovku a vyfotí se s nějakými zvířaty. To mají lidi rádi. Vypadá potom lidsky. Fotka s lemurem ho přiblíží k lůze.
10:30 – Tiskovka začala. Andrej mluví přesně podle instrukcí, které jsem mu dal. Přejetá paní je kampaň proti němu. Dokonce svedl pozornost na Kalouska a ptá se, kolik starých paní přejel Kalousek, Bém nebo například Topolánek. Krása.
10:32 – Ale pozor. Andrej začal mluvit o Čapím hnízdě. To už je na tenkém ledu.
10:35 – Musel jsem zpustit požární poplach, protože Andrej začal vykládat, že Čapí hnízdo je jeho nejlepší projekt. Když potom rozpažil a vykřikoval, že těma vlastníma rukama podepsal žádost o dotace do EU, spustil se poplach a ze stropu začala téct voda. Novináři byli evakuováni do přilehlého lesa Policií ČR, kde se jim vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek ztratilo veškeré nahrávací zařízení včetně několika samotných novinářů. Vdovám pošleme kostelecké utopence.

12:00 – Je čas na nějakou hezkou fotku na sociální sítě. Ty je potřeba každý den živit a reagovat navíc na aktuální kauzy. Aktuální kauza je přejetá bába na přechodu, takže jsem nechal Andreje vyfotit na bílém koni s lemurem v náručí. Fotku jsem dal na Facebook s textem, že občas je potřeba na chvíli vypnout, odjet na cizí farmu a tam si pohladit lemura. To ho vždy nakopne a může se zase bít za práva našich občanů.
13:00 – Fotka má už patnáct set lajků a deset tisíc komentářů. „Držte se, pane premiére“, nebo „My vám fandíme, pane premiére“, to jsou přesně ty reakce, které mám rád a které mi naznačují, že svou práci dělám dobře. Zbylých devět tisíc komentářů obsahující slova Bureš, podvodník, vrah a podobně, ty ani nečtu. Bolí mě z nich u srdíčka. Proč jsou lidé tak zlí?
15:00 -  Volal mi asistent. Prý Andrejův psychicky nemocný syn, který byl odvezen na Krym, aby tam dožil a nedělal problémy, znovu potvrdil, že ho Andrej na Krym odvlekl proti jeho vůli. Ach jo. No nic, zpět na Čapák. Tohle bude chtít fotku s koťátkem.

16:00 – Nechal jsem vyfotit Andreje s koťátkem a rychle dal fotku na Facebook s textem, že ve vzduchu je opět nějaká kampaň. Tím je vše vyřešeno.
17:00 – Fotka s koťátkem má spoustu lajků. Lidé Andrejovi vyjadřují podporu. Je to hezké. A to vše díky mně. Je to trochu smutné, že lidé, kteří mou práci ocení, si myslí, že to píše Andrej. Ti inteligentnější, kteří vědí, že to nepíše Andrej, ale já, ty nejsou cílovka a ti mě nesnášejí. Stejně je to zajímavé, jak si ty lopaty myslí, že ty posty na Facebook píše sám Andrej. Za prvé neumí česky a za druhé nemá ponětí, co to je Facebook. Navíc kdyby to tam opravdu všechno psal on a pročítal zprávy fanoušků, nedělá nic jiného.
18:00 – Volala mi žena, že se za mě stydí.
19:00 – No nic. Jedu domů. Dnes jsem toho už udělal dost. Tři kampaně během dne, to je slušný výkon. Andrejovi jsem kladl na srdce, aby přes noc nešidil na daních nebo nějakého svého příbuzného neodvlekl na Krym, protože bych se rád dneska pořádně vyspal.

21:00 – Po večeři mě pokousal můj pes, protože mě nesnáší jako všichni, šel jsem do sprchy a pomalu se chystal ke spánku.
23:15 – Volal Zdeněk z noční směny. Andrej Babiš před půl hodinou uškrtil holýma rukama novináře, který o něm dlouhodobě psal nehezké články. No nic. Vzhůru do Prchalmobilu. Jede se na Čapák. Musíme nafotit zase nějaké lemury. Být Markem Prchalem je závazek na 24 hodin denně, ale já bych za nic neměnil.

zdroj

pátek 18. ledna 2019

:: Test trati

A máme tu další stavbu tratí. Tentokrát jsem si počkal, tou zatím poslední byla krátká trať Mistrovství Evropy a Žebříčku A na Kaltenštejně před třemi lety. Už to trochu zarůstalo vousem ;-) 
A je to opět Žebříček A a opět krátká trať. Bude se konat v půlce dubna, těsně po Mistrovství ČR v nočním. A zrovna dnes proběhla zásadní událost - test hlavní mužské trati. Nebylo to pochopitelně ideální, v lese leželo nějakých 5 cm sněhu a tester (s reprezentačními zkušenostmi) byl v plné přípravě. Nicméně na to hlavní to odpovědělo, délka tratě vypadá v pořádku. 

úterý 15. ledna 2019

:: Flash back

To takhle jako obvykle prokrastinuju, a objevím tohle video. Tak Wabiho mám celkem rád, mimochodem tenhle hudebník je nevidomý, ale dávám to sem proto, že tenhle sál v Lázních Bohdaneč je vymalovanej podle našeho návrhu

Více ZDE.