Šmarjá, že já ještě nezhodnotil minulou sezonu? Tak fofrem na to! ;-)
Zima jako už téměř obvykle špatná. Různý rýmičky už ani nepočítám, nově jsem se ale musel popasovat s úplně novejma chorobama, který přivlekla Eliška ze školky.
Na jaře jsem na sebe dal hodně dlouho čekat. Jednak kvůli výše uvedenýmu a jednak proto, že mě různý Michnovky a Byzhradce lákaly velice pramálo. Jeden z prvních závodů byl sprint v Jičíně, a hned to byl jeden ze závodů, který se mně povedly nejvíc. Ano, vybrat si správnou kategorii (H35) je základ, ale i jinak jsem měl z výkonu pěknej pocit. No a taky když si jdete po závodě pro diplom, tak to na ten případ přece jen vrhá jiný světlo, že...
V dubnu jsem běžel 4 krajáky v H21, což byly první rankinkový závody po loňský totální pauze, zároveň ale v sezoně jediný. Další už se nepoštěstili.
Výlet do Plzně na štafety a sprint byl s velmi smíšenými pocity. Sobotní štafety úplnej fyzickej krach. Odpolední sprint přímo v Plzni překvapivě už dobrej. Kaňkou ovšem bylo vyhození kotníku, dopajdání na třetím místě a ráno pak odjezd domů vlakem.
Sotva jsem dal kotník trochu do kupy, šel jsem se proběhnout a prásk! To samý zas. Obojí ve městě, na trávě.
A jelo se na hlavní závod jara - mistrák na middlu. No, vrchol... Taková divná lokalita mezi Vysočinou a Brnem. Les divnej, šutry divný. Nějak jsem tušil, že to pro mě úplně není. Forma taky asi nebyla úplně nejšpičkovější. Tak bojoval jsem, to jo, ale nakonec to dalo na 9. místo, se kterým jsem teda vyloženě nespokojenej.
Léto bylo převážně tréninkový pouze s jedinou vyjímkou v podobě lahůdečkový třetí etapy PP na Branžeži.
První podzimní závody byly u Boru. Na krátkou trať jsem se těšil, na klasiku vůbec ne a dopadlo to úplně opačně. Krátká vyloženě nepovedená, mapový chyby a ještě vytuhnutí. Klasika oproti tomu krásnej soustředěnej výkon po celou dobu a ještě mě to bavilo. A zase jsem si šel pro diplom ;-) Kdybych věděl, že to byly v tom roce prakticky poslední závody, asi bych z toho úplně odvázanej nebyl...
Mistrák na klasice jsem takticky vynechal. Do nudnejch kopců u Mohelnice se mně ale opravdu nechtělo. Pokračovat se mělo na štafetách ve Zlíně, ale opět zafungovaly školkový bacily a místo závodů se kurýrovalo. S dosavadníma bacilama se už dovedu vypořádat rychle, ale tyhle zmutovaný svině se ukázaly jako velký držáci a ikdyž jsem měl nějakejch 14 dní do mistráku štafet a klubů, tak jsem to prostě nestihl. I tam jsem jel ještě nakřáplej a podle toho to i dopadlo. Plány velký - hlavně v sobotu se štafetou - ale nakonec jenom frustrace.
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
OdpovědětVymazat