pondělí 14. září 2020

Martin Jaroš na facebooku

1. Borci, kteří tvrdí, že covid je jen chřipečka, mediální habaďůra. Že rakovina je horší, že Škoda Fabia zabije za rok víc lidí než covid. Ano. Ale tihle lidi nechápou, co je hlavní problém covidu - že může šokově přetížit nemocnice. Auta zabijou 500 lidí za rok a to je samozřejmě blbé. Ale covid je spíš, no, jako když spadne letadlo na panelák. Mrtvých je třeba "jen" sto, ale pro dané místo je to šok jak prase a nemocnice v okolí kolabují. Jsou země, kde to zažili. Jipky zahlcené, lidi kapou na chodbách jako mouchy, těla skladovaná na zimácích. Tam to berou vážněji. Ale Češi to nepoznali, tak to mají na háku.

Moje pozorování je jiné. Tady u nás je nejvíc případů na obyvatele na světě. O řád víc než v Česku. Každý tu známe víc lidí, co to chytli. A není to pěkné.

Vím o 30letých sportovcích, u kterých to vypadalo, že se z nemocnice nevrátí a že už neuvidí svoje děti. Vím o lidech, kteří se sice vrátili, ale prožili nejhnusnější 3 týdny svého života. A někteří mají i po vyléčení pořád nějaké divné nálezy na srdci, čerta tomu rozumím, ale ať se propadnu, jestli jim to udělá hezčí stáří. A to je tady dobré zdravotnictví, takže smrtí je fakt málo. V Česku máte taky super zdravotnictví, ale stejně. Podle mě tuhle nemoc nechcete zbytečně dostat. Tuhle loterii nechcete hrát. A určitě nechcete, aby ji hrála vaše máma nebo stará teta. Takže neškodná chřipečka - kecy! A promořování všech - děkuji, spíš ne!

2. Roušky. To slovo už úplně nenávidím. Nejradši bych ho už nikdy nepoužil, ale "ústenka" mi zní jako nějaká pohlavní nemoc nebo parazit v puse, to je ještě horší.

Celá diskuse u nás zmutovala jen na roušky. Jsi rouškař ovládaný zlými ještírky z Plejád, nebo hrdinný rebel - antirouškař? Rozdělit se kvůli blbosti na dva nesmiřitelné tábory a rvát se jako koně, to je naše, to my milujem! Afghánci takovou hru hrají s mrtvou kozou, my máme každý týden jiné téma, které rozštěpí národ, teď konkrétně je to kus hadru za třináct korun padesát.

Pro jedny je rouška symbol nesvobody. Panenkomarjá, ty to slyšíš! Přes roušku nás prý kontrolují - říkají lidi, kteří zároveň sbírají bodíky v Bille a celí šťastní nosí domů těžce vydobyté plyšáky, zatímco Billa u nich jmenovitě ví o každém snědeném jogurtu a ze spotřeby harmasanu vidí, jak často jde ten jogurt ven! Ano. Kontroly je na světě příliš mnoho a spousta nařízení shora jsou opravdu blbosti. Ale jestli nějakou formu omezení můžu akceptovat, tak je to ta nešťastná rouška.

Angličani mají takovou velmi chytrou větu: "Když je venku zima, je dobré si vzít kabát, i když to říká máma." Vemte si bezpečnostní pásy v autech. Zapnu si je, i kdyby je policie vůbec nekontrolovala. Nedělám to kvůli vládě, dělám to kvůli sobě - nechci zbytečně vylítnout přes čelní sklo a nakufrovat se cizím lidem do kabiny. A přesně tak to mám s rouškou. Opravdové epidemiologické kapacity z celého světa se shodují, že roušky snižují riziko nákazy, jsou o tom stovky a tisíce článků, Japonci asi taky nejsou blbí, že je nosí už celá léta - OK, jsem pro, dejte mi tu blbou roušku, na chvíli to vydržím.

Na druhou stranu někteří lidi to zas s těmi rouškami staví, jako kdyby to byl všelék. Všem roušky a je vyřešeno hotovo dvacet! Zase, moje laické pozorování mi to nepotvrzuje. Roušky jsou fajn, ale samy o sobě svět nespasí. Musí se kombinovat s dalšími věcmi - sociálním odstupem, hygienou, o roušku se člověk musí dobře starat - ani tak to není stoprocentní.

Na jaře u nás frčela rouškománie jak noha. Celý národ se pustil do domácího šití a bylo to pěkné a dojemné jak sbírka na Národní divadlo. V létě se ty přepjaté emoce zlomily a najednou je to naopak - rouška znamená, že jste hujer a kolaborant se systémem. Tyhle citové zvraty mi říkají, že v národě jsou strašné nervy a tenze.

3. A za ty nervy může Babiš. První kroky vlády jsem podporoval a chválil, protože začátek byl opravdu dobrý. Pak to ale Babiš se svým týmem promrhali a premiér se projevil jako tak špatný krizový manažer, tak slabý lídr a komunikátor, že to ve mně vyvolává otázky, jak mohl takový člověk vůbec vybudovat své impérium a jestli Agrofert nestojí na vodě. A protože sám dělám v marketingu, musím to říct jasně - Babišův marketingový přístup k politice v krizi narazil na své limity a teď potápí celou zemi.

Začali jsme šťastně - ráznými opatřeními, která nákazu zbrzdila. Tenhle prvotní úspěch Babiše ukolébal - začal vidět covid hlavně jako další marketingovou hru, ze které urve osobní body.

Reálný manažerský výkon v dalších disciplínách byl ale bídný. Zásoby a vybavení chybělo, lidi si začali šít roušky sami, ajťáci se opět pokusili suplovat neschopný stát vlastními vynálezy. Lidé začali být nervózní, viděli, že stát nezvládá, že se na něj nemůžou spolehnout. To je vždycky průšvih, to je vždycky první krok k rebelii.

Babiš přiléval oleje do ohně tou nejhorší krizovou komunikací, co jsem kdy viděl. Každý krizový manažer ví, že v době stresu musíte mluvit jedním hlasem a dávat jasné, čitelné informace. Náš covid tým byl jako mnohohlavá saň mluvící X jazyky naráz. Slabý Vojtěch, zdiskreditovaný nedostatkem pomůcek, koktal své chabé výzvy. Babiš maloval vše narůžovo, až to bylo nedůvěryhodné. Hamáček vedl svůj osobní marketingový boj proti členům vlastního týmu. Všude cpal červený svetr, který nás vyvedl z krize, když krize ve skutečnosti ještě ani nezačala. A do toho jacísi epidemiologové mumlající mnohem temnější vize. Komu věřit? Nikdo nevěděl, co se stane zítra, co bude platit a co ne, co tenhle nesoudržný tým zase zavede nebo zruší. Nejistota je přitom to nejhorší pro podnikatele i normální lidi. Zmatený národ začal naslouchat všelijakým dalším figurkám à la doktorka Peková, začaly se šířit konspirace a blbosti.

Paradoxně tady, kde žiju, fungovala komunikace naopak skvěle. I když jsme tu měli od začátku hodně případů a měli bychom být mnohem vystresovanější než lidi v ČR, je to naopak. Přikládám to hlavně kvalitnější komunikaci. O covidu od začátku mluví pořád jedna a ta samá důvěryhodná dáma, která má jednou za pár dní tiskovku. Všichni obyvatelé bez výjimky dostávají denně report na mobil - kolik je případů, kolik lidí se uzdravilo, jak jsou vytížené kapacity nemocnic. Už někdy v květnu zveřejnili jasný jízdní řád. Budou 4 fáze uvolňování - v první fázi se vrátí do práce 50 procent lidí, v druhé fázi 80 procent, v další fázi všichni. V první fázi budou restaurace zavřené, v druhé fázi bude fungovat donáška, v třetí fázi se otevřou s omezenou kapacitou atd. atd. Prostě jasně nalinkovaný plán fungování země. A taky řekli, kdy která fáze začne - samozřejmě s tím, že pokud čísla neklesnou pod určitou hranici, tak se třeba nástup 4. fáze oddálí. Tenhle harmonogram byl pro lidi a pro firmy strašně důležitý, to mi v ČR fakt chybělo.

Mezitím Babiš doma podlehl velikášství. Před létem si myslel, že zápas s covidem skončil a že jsme slavně vyhráli 1:0. Později se samozřejmě ukázalo, že to byla jen poločasová přestávka a že covid v druhé půlce klidně dá ještě dva góly. Ale lidi už chtěli konec a chtěli úlevu. V Praze na mostě si udělali pěkný rautík na rozlučku s epidemií. Babiš chtěl prodat svůj úspěch, chtěl vavříny, navíc viděl, že lidi chtějí do toho svého Chorvatska. A co by jim populista nedal. Tak jsme najednou přešli ze skoro nejpřísnějších opatření v Evropě na prakticky nejuvolněnější. Lidi zahodili roušky a vyrazili na letní dovolenou.

V srpnu začali někteří varovat, že bude potřeba přitáhnout otěže, že na září se roušky musí vrátit. Já jsem se tu na Facebooku hádal s lidmi, kteří mi říkali, že zpřísnění od září je blbost. Babiš má perfektní měření sentimentu v národě. Viděl, že lidi jsou proti, že už omezení nechtěj, že roušky od 1. září tvrdě odmítají. A tady se opět projevily limity jeho populistické politiky. Dobrý státník je tu někdy i od toho, aby nás ochránil před námi samými. Aby prosadil něco nepopulárního. Ale to Babiš nechce a nemůže. Vyhověl svému lidu, změkčil nařízení na září - no a pak už to jelo. Zaspali jsme začátek druhého poločasu, dostali ty dva góly a teď jsou nervy.

4. Co s tím dál a jak se chovat? Tohle jsou moje vlastní očekávání, takhle bych se choval já. Zase opakuju, že nejsem epidemiolog, od začátku mluvím spíš z pozice člověka, který už je zmatený z tolika protiřečících si hlasů a hledá si v tom nějakou relativně rozumnou cestu.

- Beru tu nemoc vážně, nepodceňuju ji.
- Nosím roušku, dodržuju odstup, extra se snažím chránit seniory. Ani ne tak kvůli těm tajtrlíkům nahoře, ale z vlastní úvahy.
- Čekám spíš další zhoršení čísel v ČR a možná návrat tvrdých opatření. Daň za lážo plážo léto, kdy vláda na čas přestala hrát.
- Jako zásadní problém vidím ekonomiku, ale taky psychiku lidí. Musíme udržet normální život v chodu a vyhnout se hromadným krachům. Jinak tu máme za půl roku ještě větší problém. Za mě je lepší chodit do restaurací s rouškami a sedět ob jeden stůl, než to nechat celé zbankrotovat. I proto ta drobná omezení akceptuju.
- Připravuju se na to, že to bude trvat dlouho. Přiznám se, že jsem myslel, že na podzim bude po všem. V tom jsem se spletl. Možná až příští rok virus zeslábne nebo se najde vakcína, co já vím. Ale musíme se naučit s tím žít.
- Hlavně nepanikařím. Ano, Babiš jako krizový manažer nic moc, to je dobré si pamatovat. Ale Česko je přece jen velmi robustní země. Naše zdravotnictví je jedno z nejlepších na světě, lidi jsou schopní, svedou víc než sám stát. Žádná apokalypsa se nekoná. Svým malým kouskem a dodržováním pravidel se budu snažit přispět k tomu, aby ztráty byly co nejmenší. A aby stres šel dolů. Vím, že to zvládneme jako všechno předtím.

Žádné komentáře:

Okomentovat