Tak mám za sebou čtvrtý mistrovství ve veteránech. Musím říct, že od prvního "dílu" jsem tomu přišel na chuť. Když víte, že se budete pohybovat spíš v přední části kategorie, tak se úplně jinak závodí, než když si víceméně odevzdaně jedete pro C nebo D finále...
Článku by slušel dloouuhý úvod shrnující průběh a peripetie zimního a jarního běhání, ale nakonec koho by to vlastně zajímalo, že. Budu prostě lapidárně konstatovat, že mě zima vyplivla ve zcela zdevastovaném stavu. I usoudil jsem, že z bryndy mě vytáhne jedině "Emilův trénink", určení jednoho cíle v jarní sezoně a jinak ignorování všech ostatních příležitostí se unavovat. Což se povedlo až na jednu vyjímku, kdy jsem byl narychlo jako náhradník povolán do kopců u Javorníku na štafety. Čtyřicet osm hodin před startem jsem zrovna doběhal jednoho Emila (pět intervalových fází během tří dnů), stavitel oba dny řáádně opepřil, takže jsem odjížděl sotva chodíc...
Ale zpět. Loni to bylo 5.místo na middlu, 12.místo na rýmičkový klasice a 5.místo ve štafetách. Takže úkol zněl jasně - odjíždět s cenným kovem. Formu jsem při posledních trénincích cítil slušnou, ikdyž neotestovanou nějakým podobným závodem.
V Semifinále narozdíl od H21 celkem o nic nejde. Tady do finále postoupí i chromej. Takže se rozběhat, moc se neunavit a moc nechybovat, aby se to zbytečně nedramatizovalo. Samozřejmě je lepší jít do finále z lepšího místa a mít pozdější start a víc proběhaný pěšiny od závodníků...Takže návrat do Lipnice nad Sázavou po 16 letech, kdy tady byly štafety a družstva. Takřka zázračně se podařilo sehnat ubytování přímo na místě, 400 metrů od shromaždiště, v bungalovu se střílnou a se spektakulárním výhledem do široké krajiny.
Semifinálová trať middlu byla v podstatě očekávaná, všechno šlo jak po másle, až jsem si ve dvou třetinách řekl, že je na čase to trochu zdramatizovat a vyrábím krásnou dvouchybu na patnáctku a šestnáctku. Výsledné 16.místo sice nebylo úplně ideální, ale v zásadě byl první krok splněnej.
A máme tu Finále. Před závodem jsem si tady cvičně postavil pár tratí (abych nevyšel ze cviku, když už po mně dobrej rok nikdo nic nevím proč nechce...), takže bylo jasný, že stavitel tady nemá žádnou složitou práci co se týče základního konceptu. Začátek v lomech, přeběh na první kopec, přeběh na druhej a to je vlastně všechno. Do žádných složitých věcí ho směrný čas (30 minut) nepustí. I tak to přeťáp ;-) (Což nekritizuju, nic jinýho se s tím dělat nedalo)
Začátek byl pěknej s povedeným postupem po hraně zatopených lomů. Z mapy to může vypadat jednoduchý, ve skutečnosti tak úplně nebylo. Nicméně v jeho závěru (na šestce) mně podle mezičasů virtuálně patří bronzová placka. Tu sundávám už na dalším postupu, kolmák tak tak vybíhám a tak tak dohledávám osmičku (vůbec se nedivím, že tady někdo chyboval, ikdyž to vypadá úplně triviálně). Na desítku se hodně bojím dohledávky zeshora hustníkem a tak obíhám (i tak to nebylo nejjednodušší). Téměř zázračně nacházím dvanáctku a pak už se mně stává osudným spousta vrstevnic a zřejmě zbytečná obíhačka na čtrnáctku, takže sice v momentě doběhu vedu o dvě minuty, ale radost trvala ani ne na tři přeříkání Mississippi a už jsem byl skalpován o tři minuty (po Píchalově disku pozdějším vítězem).
Tákže zase pátej. Musím bejt spokojenej, na víc nebylo.
Pane veterán, běháte to moc defenzivně, to finále:-) To chce chodit rovně a zbytečně si nepřidávat metry (K1, K7, K10, K14).
OdpovědětVymazatHlavně jsem pomalej a před kopcem mně hodně došlo...
OdpovědětVymazatJinak jednička byla pro mě takhle lepší, sedmička asi taky, desítka trochu pomalejší ale lepší dohledávka (víme, co se v tom hustníku při seběhu dělo, že...) a čtrnáctka holt špatnej úsudek (a ještě jsem se na tý obíhačce před lomem trochu zadrhnul).