:: Zas ňáká cena... ;-)

Nastal čas okurkový sezony. Závody v létě nepředpokládám, možná se tu něco objeví o usilovném letním drilu, dost možná nějaká cyklistická událost.

No a pravděpodobně se tu ve větší míře objeví ukázky z tvorby. Jako první je tu stylová vložka - to tak serfuju na netu a vyskočí na mě tahle soutěž, kde "náš" barák (Hotel v Broumově) dostal cenu poroty. Hele celkem nevím, co to je jako zač. Je velká šance, že to je nějakej podnik, kdy si kamarádi navzájem předají ceny (jak to tak chodí). Ale tak na načepýření je to dobrý ;-)

A už je to i na Facebooku, a na albu WDS.

:: Nejlepší video ze závodu v orienťáku!!!

Mistrovství ČR na krátké trati, Adršpach, 22.6.2014

:: Idiot v akci

:: Ježek na žábě ve skladu sýrů

Mistrovství ČR na middlu. Semifinále v Teplicích nad Metují, finále u Adršpachu. Určitě kvalitní mistrák. Především záslužná práce pořadatelů jít do tohoto atraktivního prostoru. Určitě to přineslo spoustu komplikací (velikost prostorů, arény, ne/povolení,...). Terény krásný, tratě v pořádku (osobně bych přemýšlel, jestli se v semifinále nevyhnout úvodnímu stoupání... nevím, třeba by to nešlo...?), mapa finále v pohodě, sf  si nejsem místy jistej s porosty, shromaždiště v rámci možností a organizace bez problému. A na co jsem zapomněl, tak stylovej a moderní design.   

Semifinále (mapa Sklad sýrů)

Ještě jsem se ani nerozeběhl a už ležím na zemi. Větev jedna... Pět vrstevnic nahoru. Krátkej "odpočinek" na dvojku. Vyhejbám se spadaným větvím a klackům a najednou jsem na cestě. Zase vrstevnicová šou. To sem se ale v chladnějším počasí zadejchal (copak na trati, ale odpoledne jsem doma přemejšlel, jestli nezačnu hledat astmatický dejchátko)... Čtyřka vypadá celkem jednoduše, traverz a než začne hustník, tak o ní zakopnu. Běžím kolem kontroly (to ještě není moje, to je moc brzo), za chvíli stojím (že bych se na ní přece jenom juknul...), vracím se. Je moje... Pětka nevypadá z mapy tak zle, ikdyž varovný světýlko svítí (srázek v hustníku nabíhanej zeshora). Pruh bílýho lesa ale vůbec nevypadá tak jak jsem si představoval; je to pěkná divočina a jde se pěšky. U velký skály klesám do hustníku a češu. Sakra, asi jsem spadl moc brzo; moc fajn hustník... Hele lampion na mě vybafl, ale rozhodně to nebyla moje zásluha. Šestka taky nevypadá zle - traverz, trochu klesat a až skončí hustník tak tam bude. Hustník skončil a v okolí krouží asi deset hledačů. Aha... Máme! A kde je jako ten hustník?

To se mně ale dneska daří... Na osmičku se mně nechce terénem, tak si dávám cestovku. Kolem devítky zase nerozumím okolním porostům... No, pak to je celkem v klidu; patnáct šestnáct - zajímavej hustník, chytám se od cesty vlevo. Na 21 chtělo zahnout z cesty dřív, lehký nedorozumění u 24 a už to snad skončí...

Padesát šest minut. Jak to říct... smíšené pocity...

Kdyby se mně zdálo, že bych měl kritizovat úvodní kopec, zapráskanej les na začátku nebo přetažený časy, tak bych si nejdřív musel zamýst před vlastním prahem. Tohle všechno totiž mám v repertoáru... A sešlo se to, dokonce všechno najednou, na béčkách ve Chvalči. Takže už mlčím... 

K mapám se většinou nevyjadřuju, ale tady jsem od startu do šestky, hlavně co se týká porostů, fakt nechápal.

Finále (mapa Ježek na žábě)

Od startu kroužím doprava, takže šetřím jednu vrstevnici, jó! Na dvojku mezi oplocenkama a za velkou skálou se budu koukat po lampionu. Velkou skálu nevidím, přebíhám do dalšího údolí, strašně se divím a myslím si cosi o prdeli... Dávám soupeřům náskok tři minuty... Dobrodružství ve skalách teprve na začátku. No nic, pokračujem. Fajn hustník kolem šestky, to by bylo, abych ho nečesal... Devítka - to bylo zas vrstevnic... Před desítkou pozoruju způsob závodění arabáků. Aspoň trochu zábavy u toho trápení. Jedenáctka - aha, možná nebyl nejlepší nápad to za desítkou hned svalit do údolí... Čtrnáctka - královskej postup. Před devatenáctkou jsem zvědavej, co přijde. Kontrola má popis světlina a vidím v mapě samou černou. No hele, kdyby byl popis skála dole, tak se taky nic nestalo ;-) No a pak už jenom se vyškrábat ke kameře a zakončit. 

Padesát dva minut. Jóó!

No, jinak co k tomu... Kromě svý formy, jsem na nic nenarazil... Typickej skalní závod, rozsypanej čaj a vertikální členitost. Tady se stavba tratí snad ani nedá zkazit. Taky bych si to někdy chtěl zkusit... Samozřejmě je tady limit ve velikosti prostoru a potom následně s čitelností mapy. Jestli to tady není případ, kdy diskutovat o vyjímce pro měřítko mapy? Nevím, problém jsme s tím neměl, ale jinak by mně určitě sedmapůlka nebo pětka nevadila...

:: Moje vzdělání aneb Nevíme sice nic, ale zato to víme správně

Pokud je Vám nadpis poněkud povědomý, tak ano... je vypůjčený od českého velikána, Járy Cimrmana a jeho Teorie poznání. Nejsem teda žádnej Smoljak, ale jakožto vulgární materialista, kurva, si dovolím zkratku. Zatímco dle Bohlena na konci procesu poznání "víme vše", dle Cimrmana "nevíme nic" a na konci procesu tedy stojíme před branou všehomíra, s hlavou jasnou a prázdnou. Jelikož ale Cimrman nebyl nihilista (ani závodnický nihilista), je nutno chápat tuto tezi pozitivně. Tím, jak se v procesu poznání dostáváme k místu, kde věc není, sice nevíme nic, ale zato to víme správně. Pomocí slavného cimrmanova kroku stranou a pomocí dvojtečkového operátoru můžeme obě teorie spojit - tedy: Víme vše, totiž, že nevíme nic. (Vyšetřování ztráty třídní knihy)

   

Tak, to mě zhruba napadalo během výbornýho pondělního Hydeparku. Hostem byl Ondřej Šteffl, ředitel Scio. Sice mu do toho Kakáč neustále skákal a vůbec ho zatěžoval zavádějícíma dotazama, ale vcelku se nenechal vykolejit a předal to podstatný. Doporučuju.

No a při té příležitosti se nešlo nezamyslet, jak jsem proplul zdejším systémem vzdělávání a co do mě všechny stupně školství natloukly.

Úplně nejdřív je asi potřeba říct, že v procesu vzdělání jsou nejdůležitější - osoba vyučujícího a chuť se učit. Systém, nesystém. Ředitel Scio dělí učitele na - skvělé, dobré, průměrné, podprůměrné, mizerné a škodlivé. Asi můžu říct, že za těch zhruba dvacet let jsem potkal poměrně slušný procento těch z horní části pořadí. Těch z dolní samozřejmě taky, záleží co si vyložit pod slovem škodlivý; pokud to je například to, že díky učiteli člověk ztratí zájem o obor, kterej ho původně zajímal, tak bych o jednom adeptu věděl.  

Celkem jsem rád, že moje vzdělání by se snad dalo označit jako všeobecný (šak mám na to papír!), a že o všem vím aspoň trochu. Možná to je příčina, že mám rád, když věci obsahujou a spojujou víc částí. Když mají svůj obsah a svoji formu, a když to je vyvážený. Například: Architektura je z části umění a zčásti technika. V orienťáku se kromě běhání musí i přemejšlet. Pro stavbu tratí je potřeba uplatnit návrhářský schopnosti i závodní zkušenosti. Atakdále....

Obecně mně bylo vždy ohromně protivný zkoušení a učení se... ;-) V tomhle směru byl gympl jeden velkej teror. Člověk nevěděl z který strany a kdy něco přiletí; a když přišel večer z tréninku a měl na stole horu sešitů, tak to taky vyvolávalo dávící reflex. 

Systém, kterej panuje na vysoký (samozřejmě ne na všech) - celej semestr v bezpečí a zkoušení na konci a najednou, mně zase strašně vyhovoval, tohle bylo dělaný přesně pro mě ;-)

A teď si trochu zavzpomínám:

:: ZŠ (TGM)

Na prvním stupni těžká podprahová masáž (výstřely z Aurory,..), naštěstí ve 4.třídě přišlo cinkání a změna orientace.   

Do pátý třídy bez problému samý; potom, co jsem byl potupně označen za šprta, jsem si v šestce nechal dát dvě dvojky a vypadl na gympl.

:: SŠ (GBN)

Tělocvik (jedu podle oblíbenosti předmětů, nebo podle toho, co ve mně zanechaly ;-) - Výborná náplň, dobrej učitel (Kučera) a systém. Známkovalo se srovnáním časů/metrů dosažených v současném a minulém pololetí. Takže jednička z těláku i pro sporťáka úplně zadarmo nemusela být. 

Dějepis, ZSV - Děják mě zajímá furt, taky jsem měl vždy štěstí na učitele (Novák).  S občankou už to je slabší, ale byl na to stejnej učitel. Jinak ty předměty nejsou žádná zvlášť náročná věda ;-)

Matika a deskriptiva - Měli jsme dobrýho třídního a zároveň matikáře (Drahotský). Celkem mě bavila (je to taková detektivka), ale je specifická. Nestačí vědět jak se to dělá. Musí se počítat, počítat, počítat. A to jsem teda ne vždycky dělal. Nejvíc mě bavila (a šla) analytická geometrie (snad se to tak jmenuje) - díky ní jsem taky měl na vízu z matiky jedničku. Deskriptiva byla potom až nečekaně potřebná později.

Biologie - taky žádná věda a svým způsobem to bylo zajímavý. Výbornej učitel (Loukota) - zajímavě vykládal a dbal na to aby se postupovalo od hlavních informací po detaily. Při zkoušení se měnil v příslušníka gestapa; nedivil bych se, kdyby u někoho před zkoušením probíhalo noční pomočování. 

Fyzika - Šáda pouštěl hrůzu, házel klíčema, ale vlastně byl docela hodnej a zábavnej. Ikdyž z fyziky bych teď dal možná tak páku. Jo a takový ty úlohy - Z bodu A vyjelo auto.... 

Chemie - pro mě úplně zbytečnej předmět. Ikdyž - jak se to hodí do křížovek! Speciálně si pamatuju, jak jsem byl marnej na laborkách, kterýma jsem proplul jenom díky tomu, že jsme pracovali ve skupině...

Počítače - ále na to jsme měli takovou zábavnou figurku, připomínající myš Alexandra ze včelky Máji, ovšem běžně označovanej jako zkutr. Jinak ale neškodnej, nejvíc si pamatuju jeho hlášku - to nevím, já jsem matik, fyzik.     

Zeměpis - odstrašující příklad učitele. Naučil Čáp někdy, někoho, něčemu? Kromě toho totálně zabil můj zájem o zemák. 

Výtvarka - No, moc toho ve mně nezůstalo... Možná škoda, že jsme víc nekreslili. Pamatuju si, že jsme dělali jenom samý blbosti. Součástí maturity z výtvarky byl praktický úkol, kde jsem dělal model Gymnázia J.K.Tyla. Možná proto, mám za dvě ;-)   

Čeština - Jenom o třídě 6.B, která je na návštěvě v pivovaru nejde říct nic negativního ani pozitivního. A to je opravdu málo. Posaďte se, ředitel školy... 

Jazyky (Aj, Nj) - úplný dřevo (já)

:: VŠ (1.semestr UHK - pedagogická fakulta Dějepis,Výtvarka)

A protože jsem málo kreslil, tak jsem byl shledán na FA bez talentu a musel jsem se nějak schovat před vojnou, kdybych náhodou nedostal modrou ;-) Výtvarka byl neskutečně moudrej tah, páč jsem tam kreslil jak protrženej a na druhej pokus nakonec ty talentovky s přehledem dal. Z dějáku patrně někde budu mít schovaný dva hustě popsaný sešity do detailu popisující pravěký a starověký události, což mě zas tak moc nebralo, abych řekl pravdu...     

:: VŠ (FA ČVUT)

Ráj ;-) Ne že by občas nebyla krizička. Ne že by nebylo občas potřeba přes něco přelýzt; přetrpět nějakýho idiota; vydržet s nervama při čekání ve frontě na nějakou konzultaci. Mít občas štěstí (předmět Právo - zkoušku, na kterou bylo možný si přinýst a používat cokoliv, jsem na první pokus nenapsal a nevím proč, na druhej pokus už jo a taky nevím, jak se to stalo). 

Hlavní předmět - ateliéry. Celej semestr se pracovalo na jednom projektu (z dnešního pohledu neuvěřitelnej luxus) a na konci se to veřejně vystavilo. Jako dobrá motivace, aby to nějak vypadalo.

No a pak bylo mraky ostatních předmětů více či méně potřebných pro navrhování. 

Jeden z těch (podle mě) míň potřebných byla matika. Tam jsem jako spousta dalších kolegů vysvištěl ze zkoušky protože proč? Protože jsem nepočítal příklady a jenom věděl jak na to. Na druhý zapsání jsem počítal celý prázdniny, zkoušku jsem měl napsanou za poloviční čas a paňučitelka (postrach Hájková - jestli to třeba někomu něco říká) mně při psaní jedničky do indexu se slzou v oku říkala, že zas tolik toho po studentech nechtějí... Mezi náma, ty derivace a integrály jsem se nějak naučil, ale stejně nevím, k čemu to vlastně je... ;-) No a takových historek by bylo...

:: Lana, skoby, cepíny, závory...

O víkendu jsme dělali co? O víkendu jsme to middlili na Závoře a Ostaši, abychom věděli o jakých tématech se před (na dveře klepajícím) mistrákem bude hovořit. Právě jsem se vysypal na náš web, takže patrně není nutno to opakovat i tady. Takže nekorektní a neobjektivní bonusy.

V pátek velice povedená teorie. Mimochodem naposled, kdy jsme něco podobnýho dělali dohromady, bylo u Mirka Másla. Při okruzích na Závoře jsem nejvíc nechal na tý nejlehčí kontrole samozřejmě (7. v okruhu A). U Jedličků v okamžiku zmizela polívka a guláš, potom cukroví a kafí... No hele... ideální prostředí pro komando vyžírek.

Z Ostaše jsem měl čirou hrůzu, protože mně loni někdo vypravoval, jak tam šel mimo cesty a hele jedna vedle druhý... No a při jednom postupu, kterej vedl nefalšovaným peklem (pasekošutrohustník) jsem se fakt skoro rozbrečel. Další zádrhel na trati byla skalní vložka na mapě 1:2000. Prej se v tom dalo krásně orientovat. Já teda nevim. Poznal jsem akorát, když jsme běželi kolem rybníčku, že jsme u toho modrýho. Samozřejmě jsme se tam seběhli všichni, jak jsme startovali v hendikepu, takže se pobíhalo... Můžu poctivě říct, že jsem neměl ani ánung, kde jsem. Jediný světlejší místa, kdy jsme byli u lampionu, ale zase jsem si nebyl jistej, která kontrola to je. No ale jinak jsem těch kontrol moc neviděl (dvě nebo tři), protože jsem v tom svým snažení nespatřoval úplnej smysl, takže direkt zpátky na normální trať. Mimochodem, Lenka mě tam protáhla jednou římsičkou, ukončenou seskokem... No! To jsme se báli...

Ale jinak supr! ;-)

:: Občerstvovačky se dávají na kontroly!!!

Můžete s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat...
Letos jsem zatím běžel 4 klasiky (včp SRK, včp HOR, om SJC, ža TBM), kde bylo pití, ale správně byla jenom jedna (v Dachovech).

:: Když na to nemám, tak se na závody co?

Tak se na závody nejezdí. Tím jsem vyčerpal všechny postřehy stran svého výkonu. A protože mě právě hodnocení závodů donutilo splnit občanskou povinnost, tak taky něco přidám sem.

Áčka na nejvysočinovatější Vysočině - Odranec u Nového Města na Moravě (sousední les Zubří - mistrák na middlu 2005). Co se týká organizace a shromaždiště, tak jsem se urval a pustil dvě jedničky. Jednak mě dostávala celková přírodní kulisa a vůbec jsem měl dojem, že je to uspořádaný na vysoký úrovni. Terén a trať ale potřebuju rozdělit. Sobotní klasika mně přišla v pořádku, samozřejmě ne že by terén umožňoval zrovna festival voleb, ale přece jen jsem si jich tam pár všiml. No a ona ta mapa vypadá docela bíle, ale jednak to byla nějaká generalizace a jak známo zdejší "bílé" lesy kladou větší odpor než třeba ty hradecký. O zelený nemluvě.

Middle začal skvěle, pak ale trať musela dost jalově vystoupat 15 vrstevnic, aby se zase začalo něco dít. A další klíčová middlová partie přišla až na závěr před cílem. Jako nejsem si jistej, jestli byl zvolenej ten správnej koncept s vyváženou dramaturgií. A když se dívám na mapu, tak mě trochu překvapuje, že byl vynechanej severovýchodní cíp mapy (z klasiky kolem 13.kontroly) - tam taky vidím určitej potenciál... Co říci závěrem... Určitě bych se snažil aspoň prověřit koncept s umístěním startu co nejvýš.

:: Karolína a Eduard zvou na MISTRÁK

:: Otázka vkusu...

Tak mě (naštěstí) jenom velice okrajově štrejchl jeden džob. Problematická věc z hlediska toho, jak to má vypadat, jestli to vůbec má šanci projít a taky, kdo tam tomu šéfuje. Jak jsem pochopil a na pár fotkách i viděl několik třeskutě legračních (a místy i hraničící s rasismem) zásahů, jedná se o velice "zábavnou" investorskou sestavu. Jeden drobnej příklad moudra, který hlásá: "Vím, že tyhle barvy jsou trochu moc sytý, ale kdyby to bylo decentnější, tak nikdo nepozná, že to je nový." No a v momentě, když se začalo mluvit o "pomeranči", "citronu" a nebo (pozor!) aby to vypadalo třeba jako Kaplického Blog (to g opravdu není překlep) jsem pochopil, že jediná možná cesta je DIREKT PRYČ!!! A jsem s tím teda fakt hodně spokojenej...

:: Klasickej mistrák

A máme tu opět závod Východočeského poháru. Ještě malej úvod... O Dachovech jsem ani nepsal - byly přebitý televizním přenosem sprintu ve Znojmě, mojím moribundem a potom asi hlavně tím, že terén byl na klasiku tak strašně nevýhodnej, že asi těžko vymyslet něco zásadně jinýho.  Navíc ani nemůžu říct, co si často myslím, a to: "Proč se ty pořadatelé tak strašně často nutěj do klasiky, když na to nemaj terén a neuměj to ani postavit? Takovej pěknej middle tady mohl bejt." Protože ani na middle by to nebylo; teda z toho shromaždiště co bylo... Takže jsem se tentokrát (vyjímečně) ustrnul ;-) 

Jo a nedávno jsem taky absolvoval poměrně vyčerpávající diskuzi se stavitelem jednoho závodu, kterej jsem jako obvykle nemilosrdně zkritizoval. Že si nedám pokoj...

V Zámeckým lese jsem několikrát běžel, většinou obstojně (oblastní juniorskej mistr 1999); poslední závod ale píchlej, takže laťka nízko. V týdnu před mistrákem panovalo poměrně nadějný počasí (zima a chcavo), ale na závod se to zkazilo (slunce...). I vyrazil jsem velice rozvážně, ani jsem se zbytečně nevysiloval klusáním na start (2,5km). Začátek mě nadchnul; nejdřív jsem se teda musel podívat na měřítko mapy, protože mně tam něco nehrálo... no, sice spíš midlík, ale sympatický (z kopce...). Klasika se ale nedostavila ani v prostřední části a tak to zachránilo až několik závěrečných postupů. No nevím... Sice to jsou jenom céčka, ale taky by nemusely mít postupy jako 7-8. A samozřejmě je tu opět evergreen - co v tom terénu taky vymyslet lepšího... Jinak do patnáctky jsem držel stanovený (šnečí) tempo, tam jsem se ale naráz ocitl pod dekou, a kdykoliv jsem potom překonával nějakej třívrstevnicovej everest, měl jsem dojem, že se skutálím. Naštěstí, cíl už byl nedaleko... Jinak ale (jenom) tříminutová ztráta na prvního a 97 bodů je výsledek celkem solidní.        

:: Pěknej barák

Abyste si nemysleli, že pořádám jenom ankety o největší obludy, tak teď z opačnýho pólu. Touhle ulicí (Wonkova) chodím dost často; v poslední době tam vyrostlo pár solidních staveb. Na tu poslední se nemůžu vynadívat. Má jedinou vadu, nemám v ní ani ten nejmenší prstíček... A ano, uhodli jste.... to že je tady z Hradce je čirá náhoda ;-)