Po hlídání kontrol v neděli na klasice přicházím do arény a jako první se hrnu k výsledkům. Ženský 62´, chlapi 90´. Ty jo... Hned potkávám Jedlu. Ty ženský byly nějaký rychlý co? Nó, tak o 3 minuty, to mě trochu štve. Jenom o 3 minuty? No, ony mají směrnej čas 65´. Ahá... A chlapi 90´, no takže jsi to trefil! Tak gratuluju! Zato já o den dřív na middlu...
Ale po pořádku.
Ale po pořádku.
Někdy loni píše Starda: Nechceš něco postavit? A co? Asi middle na Mazurkách. Tak jo. Naposled jsem stavěl před 5 lety, nejvyšší čas oprášit Ocad.
Po různých peripetiích, které přeskočíme, máme následující: aréna u motorestu Koliba, prostor middlu v podstatně shodný s prostorem štafet na Juniorském Mistrovství světa, které jsme tady spolupořádali přesně před 10 lety. Stavba klasiky Jedla, hlavní rozhodčí Honza Netuka. Mezitím jsem oslovil Vojtěcha, jestli by mně nechtěl dělat oponenta, šťourala, inspirátora a spolustavitele. Chtěl ;-)
Jako první jsem si našel televizní záznam štafet JMS, abych si to trochu připomněl a věděl o jakých tématech se tady bude hovořit.
Jako první jsem si našel televizní záznam štafet JMS, abych si to trochu připomněl a věděl o jakých tématech se tady bude hovořit.
Větší část mapy byla hotová v půlce května, a začala práce. A to návštěvou terénu. Abych věděl, co chci vidět, tak nejdřív bylo potřeba nakreslit si nějakou použitelnou trať. Celou dobu předtím jsem koukal na 10 let starou mapu a tak nějak se mně líbil start v jihovýchodní části mapy, v jemný pavučině průseků nad silnicí. Tím jsem začal, ale nevím proč, vůbec mně tam ty tratě nevycházely. Tak jsem zkusil dát start na druhou stranu a do půl hodiny byl koncept mužské elity na světě.
Návštěvy terénu. Za á), jo, tady to půjde. Taky objev, že les je hodně pestrej, což já rád... Následovalo cvičný proběhnutí, jak to odsejpá a kde zhruba jsme časově. Časově to vypadalo o něco delší, jednu partii jsem zrušil, druhou zase přidal, ale na základní koncepci jsem nemusel měnit nic.
Další fáze, pozvání testovacích běžců a šmírování jich za běhu. Něco jsem díky tomu mohl fixovat, něco jsem zase pořád měnil, kdy testovali různé varianty. No a taky jsem se místy dost škodolibě pobavil ;-)
A když už to vypadalo že se to blíží, tak jsem vyrazil na finální testování časů na jednotlivých postupech. Postupy do minuty najednou, ty delší rozdělené nadvakrát nebo i natřikrát. A protože jsem na nich v podstatě sprintoval a přesně věděl, kudy tím terénem proplout, tak jsem sečtenej čas 34 a něco považoval za směroplatnej. No...
A teď popis finální tratě M21.
Cesta, kde byl start, vypadala v květnu úplně super. Pak nám bohužel trochu zarostla, ale neva... S trojúhelníkem jsem furt trochu hejbal, až se čára umístila nakonec hodně dozadu a lampion na hezkej kopeček.
K1 jsem měl původně úplně krátkej postup na konec potoka za hustníkem, ale nakonec jsem dal přednost delšímu postupu do sice bílýho lesa na plochej hřbítek, kde to bylo ale opticky krásně zavřený. Takže na mapě celej postup bílým, ale opticky to bylo zelená, bílá s kapradím, zelená s trávou a potokama. No a hlavně ji potvrdili testovači, dva z nich se tam krásně stočili a třetí šel zase hodně defenzivně. Budu slušnej a neřeknu jména ;-)
K2 byla od začátku, důležitý asi bylo hlavně správně odběhnout od jedničky a nějak se k ní probojovat, ale hlavně sloužila jako odrazový bod pro další postup.
K3 se hodně měnila, spolu s dalším postupem. Původně byla hodně napravo, nakonec jsem zvolil delší, šikmější postup i kvůli potřebnému prodloužení trati.
K4 tady jsem nejsnáz oželel, když v tom prostoru 3-4 nebude žádná kontrola (původně tam byly dvě). Postup není vůbec těžkej, naopak palba rovně, ale s důrazem na přesné naběhnutí do hustníku. Záměr byl nechat závodníky před nejtěžší částí hodně zrychlit (a trochu unavit), aby do ní naběhli ve velké rychlosti. Mimochodem kontrola se nachází na pasece Antona Johanssona (kde na JMS hodně ztratil na 1. úseku)...
K5-6-7 highlight závodu. Myslím, že v docela správný fázi (ve třetině až čtvrtině) a po sérii spíš delších postupů. Záměr jasnej - hodně zpomalit a držet směr. Bylo tam několik verzí, jak tímhle prostorem proplout. Zuzka a Heppy běželi zhruba tenhle (a oba se odklonili doleva), Eda zkoušel zase postup na kolmo. Muselo se to hodně vybalancovat, aby to nesvádělo k obíhání levým ani pravým průsekem.
K8 nejdřív byla na rozhraní kousek vedle, pak strom, pak zase rozhraní a pak zase strom. Docela těžkej postup na udržení směru, na volbu postupu/stopy terénem, a překvapivě i na dohledávku. Tam se dělo něco zvláštního, strom byl jasnej, byl na kraji čistýho a hustníku, a byl a zároveň nebyl vidět. Heppy tam nechal asi 2 minuty, Vojta pokrčil nos se slovy "svítíme". Já jsem tam při předposledním probíhání (to už jsem tam předtím běžel tak pětkrát, šestkrát), uhnul doleva a nechal tam asi minutu. Ale jinak, když tam člověk stál v klidu, srovnával mapu s lesem, tak to tam všechno takhle bylo.
K9 tady jsem trochu uvažoval o těch vodotečích napravo, ale Heppy mně to obíhal po cestě, tak i na Vojtovu přímluvu dopadla světlinka v hustníku. Za silnou cestou bylo dobrý trefit klikatící se průsek, jinak se šlo lesem s klackama.
K10 mikrovolba, jestli při odběhu jít přes paseku a pak trefit kraj hustníku před cestou a za cestou nebo seběhnout pod pasekou na průsek a naběhnout do hustníku a někam se stočit ;-) Posedu si važte, chtěl jsem tam rozhraní, ale rozhodčí rozhodl, že to né, že tam bude posed, připravil ho a oba stavitelé ho museli stlouct při roznosu kolíků. ;-)
K11 tahle smyčka se tam objevila prakticky proto, aby byla nějaká zajímavá nabídka postupu na dvanáctku.
K12 nabídka pro spoustu mikrovoleb se závěrečným probojováním skrz klacky na zemi.
K13 než se objevil postup na K4, tak o tomhle Eda říkal, že až tady jsem ho nechal pořádně rozběhnout. Jinak rovně na směr nebo pokušení k obíhačce po cestě.
K14, 15, 16 pokračuje osvěžení v čistým lese, nabírání rychlosti před další hustníkovou a závěrečnou pasáží
K17 zpět do hustníku nebo pokušení k obíhačce po cestě.
Další fáze, pozvání testovacích běžců a šmírování jich za běhu. Něco jsem díky tomu mohl fixovat, něco jsem zase pořád měnil, kdy testovali různé varianty. No a taky jsem se místy dost škodolibě pobavil ;-)
A když už to vypadalo že se to blíží, tak jsem vyrazil na finální testování časů na jednotlivých postupech. Postupy do minuty najednou, ty delší rozdělené nadvakrát nebo i natřikrát. A protože jsem na nich v podstatě sprintoval a přesně věděl, kudy tím terénem proplout, tak jsem sečtenej čas 34 a něco považoval za směroplatnej. No...
A teď popis finální tratě M21.
Cesta, kde byl start, vypadala v květnu úplně super. Pak nám bohužel trochu zarostla, ale neva... S trojúhelníkem jsem furt trochu hejbal, až se čára umístila nakonec hodně dozadu a lampion na hezkej kopeček.
K1 jsem měl původně úplně krátkej postup na konec potoka za hustníkem, ale nakonec jsem dal přednost delšímu postupu do sice bílýho lesa na plochej hřbítek, kde to bylo ale opticky krásně zavřený. Takže na mapě celej postup bílým, ale opticky to bylo zelená, bílá s kapradím, zelená s trávou a potokama. No a hlavně ji potvrdili testovači, dva z nich se tam krásně stočili a třetí šel zase hodně defenzivně. Budu slušnej a neřeknu jména ;-)
K2 byla od začátku, důležitý asi bylo hlavně správně odběhnout od jedničky a nějak se k ní probojovat, ale hlavně sloužila jako odrazový bod pro další postup.
K3 se hodně měnila, spolu s dalším postupem. Původně byla hodně napravo, nakonec jsem zvolil delší, šikmější postup i kvůli potřebnému prodloužení trati.
K4 tady jsem nejsnáz oželel, když v tom prostoru 3-4 nebude žádná kontrola (původně tam byly dvě). Postup není vůbec těžkej, naopak palba rovně, ale s důrazem na přesné naběhnutí do hustníku. Záměr byl nechat závodníky před nejtěžší částí hodně zrychlit (a trochu unavit), aby do ní naběhli ve velké rychlosti. Mimochodem kontrola se nachází na pasece Antona Johanssona (kde na JMS hodně ztratil na 1. úseku)...
K5-6-7 highlight závodu. Myslím, že v docela správný fázi (ve třetině až čtvrtině) a po sérii spíš delších postupů. Záměr jasnej - hodně zpomalit a držet směr. Bylo tam několik verzí, jak tímhle prostorem proplout. Zuzka a Heppy běželi zhruba tenhle (a oba se odklonili doleva), Eda zkoušel zase postup na kolmo. Muselo se to hodně vybalancovat, aby to nesvádělo k obíhání levým ani pravým průsekem.
K8 nejdřív byla na rozhraní kousek vedle, pak strom, pak zase rozhraní a pak zase strom. Docela těžkej postup na udržení směru, na volbu postupu/stopy terénem, a překvapivě i na dohledávku. Tam se dělo něco zvláštního, strom byl jasnej, byl na kraji čistýho a hustníku, a byl a zároveň nebyl vidět. Heppy tam nechal asi 2 minuty, Vojta pokrčil nos se slovy "svítíme". Já jsem tam při předposledním probíhání (to už jsem tam předtím běžel tak pětkrát, šestkrát), uhnul doleva a nechal tam asi minutu. Ale jinak, když tam člověk stál v klidu, srovnával mapu s lesem, tak to tam všechno takhle bylo.
K9 tady jsem trochu uvažoval o těch vodotečích napravo, ale Heppy mně to obíhal po cestě, tak i na Vojtovu přímluvu dopadla světlinka v hustníku. Za silnou cestou bylo dobrý trefit klikatící se průsek, jinak se šlo lesem s klackama.
K10 mikrovolba, jestli při odběhu jít přes paseku a pak trefit kraj hustníku před cestou a za cestou nebo seběhnout pod pasekou na průsek a naběhnout do hustníku a někam se stočit ;-) Posedu si važte, chtěl jsem tam rozhraní, ale rozhodčí rozhodl, že to né, že tam bude posed, připravil ho a oba stavitelé ho museli stlouct při roznosu kolíků. ;-)
K11 tahle smyčka se tam objevila prakticky proto, aby byla nějaká zajímavá nabídka postupu na dvanáctku.
K12 nabídka pro spoustu mikrovoleb se závěrečným probojováním skrz klacky na zemi.
K13 než se objevil postup na K4, tak o tomhle Eda říkal, že až tady jsem ho nechal pořádně rozběhnout. Jinak rovně na směr nebo pokušení k obíhačce po cestě.
K14, 15, 16 pokračuje osvěžení v čistým lese, nabírání rychlosti před další hustníkovou a závěrečnou pasáží
K17 zpět do hustníku nebo pokušení k obíhačce po cestě.
K18 udržet směr a prodrat se přes klacky v hustníku. S K17 a 18 jsem trochu bojoval, pořád jsem to měnil a pořád jsem nebyl spokojenej. Testování ukazovalo, že to žádný větší problém nedělá. No a nakonec jsem z toho neměl ten nejlepší pocit a možná to šlo vymyslet líp...
K19 procvičení běhu v trávě, udržení směru a pozornost (nebo dobrej postřeh) v dohledávce.
K19 procvičení běhu v trávě, udržení směru a pozornost (nebo dobrej postřeh) v dohledávce.
K20 mírně z kopce, blízko cíle, svádí k rozpálení a zbrklosti v dohledávce, která je v závěru v čistým, ale trochu zavřeným lese. Testoval ji jenom Heppy a potom Vojta při pomalým probíhání a u obou to naznačovalo, že by se tady mohlo trochu chybovat.
K21 poslední ošemetná záležitost, kde se dá hodně ulítnout.
K22 - K23 - cíl vymotat se z trávy, propálit hustník a tradá do cíle. Tu K22 jsem původně nechtěl vůbec dávat (podrost, kopřivy), a pádit rovnou z K21 do cíle, ale nakonec mě Vojta přesvědčil a HR se zase vyřádil s kosou a srpem a vytvořil tak třeba fungl novej průsek. ;-)
K21 poslední ošemetná záležitost, kde se dá hodně ulítnout.
K22 - K23 - cíl vymotat se z trávy, propálit hustník a tradá do cíle. Tu K22 jsem původně nechtěl vůbec dávat (podrost, kopřivy), a pádit rovnou z K21 do cíle, ale nakonec mě Vojta přesvědčil a HR se zase vyřádil s kosou a srpem a vytvořil tak třeba fungl novej průsek. ;-)
Kategorie W21 byla koncepčně podobná, jen neměly mužskou smyčku 10-11, a potom otočku ve svahu. A protože toho měly míň, tak jsem jim dal hravější jedničku a dvojku ;-)
No, obecně jsem se chtěl vyhnout tomu, aby ta trať řetízkovala (spousta krátkých postupů). Ale aby měla to tempo hezky vyvážený. Střídání kratších i delších úseků, samozřejmě tam, kde to dává smysl. Samozřejmostí byla snaha vyhnout se cestám, a že to tady bylo docela těžký.
Kolíkování (zabušení 80 kolíků na místo kontroly) a stavění posedu (žebříku) úplně zadarmo nebylo, ale Jedla to měl v desetinásobně větším prostoru složitější ;-)
Pak se pustilo pár informací do rozhovoru. Zmíním tady pasáž, která se na webu neobjevila:
Bylo vedro, což nebylo moc příjemný. Svěží les po dešti jako byl při focení, by byl parádní. Takhle se asi i víc, než jsem myslel, využila občerstvovačka na K16, podmínka u závodů WRE.
Hned, jak doběhl první eliťák, bylo jasný, že se směrnýma časama jsem zase v pytli. Sice to byl mladej nadějnej, ale už první za 35´, to nechceš... A to za chvíli přiběhl Pája Kubát za 33´. No co už. Vyhrál Bandaska za 31:06 (a i další dva medailisti se dostali pod 32), v ženách dokonce Venda za 30:54 (druhá naštěstí aspoň až 32:51). Jako ono to nikoho moc netrápilo, zvlášť v tom vedru, ale tady jde o stavitelskou čest, a ta je zas nenávratně v řiti... ;-) Vedle toho je tady úplně katastrofální zjištění, že jak já sprintuju v lese minutu, a myslím si, že takhle rychle nikdo celej závod nemůže běžet, tak může a ještě mnohem rychleji!
Jinak ale ohlasy byly dobrý. Jako že trať odpovídající, pěkná, pestrá, technicky náročná. A vo tom to mělo bejt ;-) Výpis komentářů dám případně do dalšího článku, už takhle je to dost dlouhý... Jeden za všechny - podcast O-news.
První GPS jsem zahlídl přes rameno komentujícího Vojtěcha, což bylo hodně zajímavý. Speciálně průběh závodu nejlepších eliťáků a jejich chybování v nejtěžší hustníkové partii. Jinak samozřejmě podrobně doma včetně dalších kategorií. Spousta i neuvěřitelných chyb, takže spokojenost. U eliťáků se potvrdila náročná K1, K4-8, mikrovolby na K12, hezký rozdělení voleb na K13 do 3 základních směrů, ikdyž na druhou stranu - obíhačka po cestě byla prakticky stejně rychlá jako rovně. Dokonce jsem viděl i obíhačku na K4 nebo K17. Možná víc jsem si sliboval od K10, 18 a 19, tam jsem moc chyb neviděl. No a pak K20, kde se hodně chybovalo a hodně se u toho zmiňovala mapa. Já se tam teda ještě schválně podívám (jako před závodem jsem tam byl mockrát), ale zaprvý musím říct, že kontrola byla správně. Vodoteč a rýha s výraznými stromy tam byly, konec průseku tam byl, roh rozhraní tam taky byl a všechno sedělo. Co asi hodně mátlo, byl opticky jinej les (ale pořád na mapě správně bílej) těsně před kontrolou. Navíc to bylo ke konci závodu (únava), už byl určitě slyšet spíkr v aréně...
Co říci závěrem. Říká se, že správná trať je taková, že i stavitel má chuť si ji zaběhnout. Mnohonásobně splněno, běžel jsem ji v různých variantách několikrát, M21 i W21, dokonce jsem se jednou ráno přistihl, že jsem tam jel ani ne tak kvůli testování, ale prostě jako na trénink... ;-)
Byl to závod, kdy počet návštěv v terénu byl vůči ostatním nadstandardní až extrémní. Pach repelentu na jedné straně a septiku z motorestu (pro závod zakrytej dvojitou plachtou) na druhé mně zůstane zažranej v paměti ještě dlouho.
A úplně na závěr poděkování Honzovi Netukovi (HR a mapa, a spousta - podtrhuju, spousta jiných činností jako sekání trávy, vytváření průseků, stavění cizích objektů, posedů,...), Vojtovi Netukovi (spolustavba, oponent, skvělej spíkr, spoluzatloukač, spolustavitel posedu,...), Jedlovi (oponent a spousta jiných činností), Zuzce, Edovi, Hopovi (všichni testování) a spoustě dalším, díky kterým pak závody proběhly úplně v pohodě! ;-)
Vítězové elity a za kolik?
Tak křišťálovou kouli z Arabely nemám, na konečný seznam přihlášených je v momentě tohoto rozhovoru taky brzo... Ale tak kvůli anketě - jak se říká v soutěži Na lovu – čistý tip: Horčičková a Křivda, oba za 34:59…
Trefit směrný čas je aspoň u mě trochu loterie. On samozřejmě u middlu není tak podstatný. Naposled na Boháňce (ČP 2018) jsme to skoro zázračně všechno trefili, ale když to Kyburz na Kaltenštejně (EOC 2016) proletěl za 31:57, tak mně to ten den zkazilo a s hanbou jsem se ještě před závodem žen odplazil z arény… Tady jsme to několikrát otestovali, sám jsem běžel jednotlivé postupy veteránským sprintem se součtem kolem 34´, ale jestli to nakonec bude 35´, 33´ nebo 37´, to se nechám překvapit ;-)
Tomáš Křivda je určitě v mužích největší favorit, jinak bych vepředu čekal i další dva, kteří běželi middle na MS (Hubáček, Vandas), nebo Krále, Nykodýma,…. Jestli v ženách vyhraje Terez, Denisa, Venda nebo někdo jiný, to je otázka. Ale Venda tady získala titul juniorské mistryně světa, mohla by tady mít speciální citovou vazbu a motivaci ;-)
Tak, to bylo před a teď, jaký to bylo, jak to dopadlo, a co jsem viděl na GPS.
Bylo vedro, což nebylo moc příjemný. Svěží les po dešti jako byl při focení, by byl parádní. Takhle se asi i víc, než jsem myslel, využila občerstvovačka na K16, podmínka u závodů WRE.
Hned, jak doběhl první eliťák, bylo jasný, že se směrnýma časama jsem zase v pytli. Sice to byl mladej nadějnej, ale už první za 35´, to nechceš... A to za chvíli přiběhl Pája Kubát za 33´. No co už. Vyhrál Bandaska za 31:06 (a i další dva medailisti se dostali pod 32), v ženách dokonce Venda za 30:54 (druhá naštěstí aspoň až 32:51). Jako ono to nikoho moc netrápilo, zvlášť v tom vedru, ale tady jde o stavitelskou čest, a ta je zas nenávratně v řiti... ;-) Vedle toho je tady úplně katastrofální zjištění, že jak já sprintuju v lese minutu, a myslím si, že takhle rychle nikdo celej závod nemůže běžet, tak může a ještě mnohem rychleji!
Jinak ale ohlasy byly dobrý. Jako že trať odpovídající, pěkná, pestrá, technicky náročná. A vo tom to mělo bejt ;-) Výpis komentářů dám případně do dalšího článku, už takhle je to dost dlouhý... Jeden za všechny - podcast O-news.
První GPS jsem zahlídl přes rameno komentujícího Vojtěcha, což bylo hodně zajímavý. Speciálně průběh závodu nejlepších eliťáků a jejich chybování v nejtěžší hustníkové partii. Jinak samozřejmě podrobně doma včetně dalších kategorií. Spousta i neuvěřitelných chyb, takže spokojenost. U eliťáků se potvrdila náročná K1, K4-8, mikrovolby na K12, hezký rozdělení voleb na K13 do 3 základních směrů, ikdyž na druhou stranu - obíhačka po cestě byla prakticky stejně rychlá jako rovně. Dokonce jsem viděl i obíhačku na K4 nebo K17. Možná víc jsem si sliboval od K10, 18 a 19, tam jsem moc chyb neviděl. No a pak K20, kde se hodně chybovalo a hodně se u toho zmiňovala mapa. Já se tam teda ještě schválně podívám (jako před závodem jsem tam byl mockrát), ale zaprvý musím říct, že kontrola byla správně. Vodoteč a rýha s výraznými stromy tam byly, konec průseku tam byl, roh rozhraní tam taky byl a všechno sedělo. Co asi hodně mátlo, byl opticky jinej les (ale pořád na mapě správně bílej) těsně před kontrolou. Navíc to bylo ke konci závodu (únava), už byl určitě slyšet spíkr v aréně...
Co říci závěrem. Říká se, že správná trať je taková, že i stavitel má chuť si ji zaběhnout. Mnohonásobně splněno, běžel jsem ji v různých variantách několikrát, M21 i W21, dokonce jsem se jednou ráno přistihl, že jsem tam jel ani ne tak kvůli testování, ale prostě jako na trénink... ;-)
Byl to závod, kdy počet návštěv v terénu byl vůči ostatním nadstandardní až extrémní. Pach repelentu na jedné straně a septiku z motorestu (pro závod zakrytej dvojitou plachtou) na druhé mně zůstane zažranej v paměti ještě dlouho.
A úplně na závěr poděkování Honzovi Netukovi (HR a mapa, a spousta - podtrhuju, spousta jiných činností jako sekání trávy, vytváření průseků, stavění cizích objektů, posedů,...), Vojtovi Netukovi (spolustavba, oponent, skvělej spíkr, spoluzatloukač, spolustavitel posedu,...), Jedlovi (oponent a spousta jiných činností), Zuzce, Edovi, Hopovi (všichni testování) a spoustě dalším, díky kterým pak závody proběhly úplně v pohodě! ;-)
