:: Když má elita kontrolu pro děti aneb Jak se stavělo v dunách

Myslím, že můžu rychle odpovědět - dobře. Ale tak popořadě a budu se snažit bejt stručnej.

To takhle někdy v říjnu nebo listopadu píše Honza Netuka, že když mně nevyšel ten áčkovej middle na Miletíně, tak by měl něco jinýho. Mapovej portál mluvil jasně - tady (u Poděbrad) je něco, co není úplně obvyklý. A tak jsme se na to jeli podívat. První pocit po rychlým proběhnutí - ale jó, ikdyž jako zas tak úplnej šlágr se ty duny zase nejeví. Druhá návštěva - a to už jsme tam byli celej den, takže jsem si les prošel celej křížem krážem a taky už jsem měl normální mapu. A to jsem byl úplně nadšenej, zvlášť z toho, jak je ten les pestrej a jak se během chvíle jeho charakter vždy úplně změní. A navíc jsem našel úžasný místo na start a první kontroly - už jsem tam úplně viděl jak bude v tom polootevřeným lese jedna kontrola vedle druhý... (Mimochodem; to je taky způsob řešení, když se pořádá v březnu, kdy není vegetace a kde je hodně kontrol vidět na dost velkou vzdálenost - a to naprat tam těch kontrol víc.)

No a stavělo se. Koncept se poměrně brzo dostavil: start - mikro OB na "Zdelově" - tráva - duny, duny, duny - tráva - ještě kousek Zdelova - pytel - cíl. "Zdelov" (alias pozitivní vliv těžby písku na závod v OB 2) byl například úžasnej v tom, že se třeba i H21A vůbec nemusím rozpakovat dát kontrolu křížení průseků, a tak došlo třeba i k tomu, že například 4. chlapskou kontrolu měli i borci z H10N. Otázka takzvaná klíčová zněla, jak využít ty duny. A když říkám využít, tak to jako že pořádně, protože to nejzajímavější byl vlastně jeden a ne zrovna úplně rozlehlej hřbet a navíc ne zrovna bohatej na objekty. Inu vymyslela se kulišárna, kdy se to proběhne až nakonec, tam se vymění mapa a povalí to stejnou cestou zpátky. Což umožnilo využít terén do mrtě a robustní (jak by řekl nejmenovaný reprekouč) koncepce byla na světě. Na žactvo se potom šlo tak, že se bohatě vyřádí na "Zdelově" a veterány jsme se rozhodli už neobtěžovat trmácením trávou zpátky a zakončit je v dunách. (Teda on když mně Honza říkal: "No tak budou dva cíle, no..." tak bejt někde poblíž višeň, myslel bych si, že z ní tutově spadl. Ale nakonec se mně to zalíbilo, a myslím, že to byla správná volba). Původně jsem měl pro veterány taky tu výměnu mapy, ale pak jsme nějak usoudili, že už by to na tom kopci byl úplnej Václavák a odklonili jsme je při cestě zpátky do jihozápadních dun.

A na ohlasy se podíváme někdy příště. Popřípadě můžete psáti do komentářů. Díky za každej ;-)      

:: Oseček 2015 - komentáře k závodu

Protože tady máme novinku, že hodnocení je pro pár vyvolených a navíc je to jenom pro východočechy, tak přímo vyzývám závodníky, kteří měli z dnešního závdou nějaký (jakýkoliv) dojem, aby ho zmínili v diskuzi na stránce Hodnocení závodů VČP. Moc dík!

:: Pozitivní vliv těžby písku na závod v OB ;-)

Dlouho jsem neměl při závodě tak dobrej pocit z běhu. Vlastně když o tom přemejšlím, tak loni k tomu došlo jenom jednou - na oblastním mistrovství na middlu v Horním Jelení. Jinak loňskej rok byl z několika zaviněnejch i nezaviněnejch důvodů úplně katastrofální a při pár závodech to byl totální průser (štafety u Litomyšle, teslácký áčka na Vysočině, mistrák štafet a družstev,...). Ale tak popořadě.

Jarní pohár v Bělči. V pátek večer byl nočák; ten neběhám, takže nic. V sobotu byla dlouhá, to jsme byli na svatbě, takže taky nic. A tak jsem se účastnil až v neděli, kdy byly štafetky. Jen co jsem otevřel oko, první pohled patřil oknu, jestli jsou na něm nějaký dešťový kapky, jak věštci přes počasí hlásili. Nebyly. Zato jím lomcoval čerstvej vítr a pohled na protější topoly pravil že to je poctivej severák. Což se taky potvrdilo při rozklusu ke kameňáku a zpět, když jsem při téměř couvající cestě tam málem umrznul. 

Ve čtyřčlenný sestavě mně patřil krátkej (5,7km) druhej úsek za Heppym, kterej jak se potom ukázalo už na jedničce havaroval a balík už pak nedoběhl. Takhle umístěnej start už před pár lety byl, takže jsem si vzpomněl, že tenkrát to na jedničku vypadalo jednoduše, ale přesto jsem tam něco nechal. Takže jsem si to teď pohlídal očním kontaktem s cestou a oplocenkou a bylo to. Jinak první dojmy z pohybu terénem jsou nadočekávání. Bodejť ne, když v tejdnu mám kromě čtyřstovek na tartanu všechno ostatní naběhaný v lese. Akorát to neustálý otáčení mapy z trati (v pravo nahoře) na popisy (vlevo dole) je takový jako nezvyklý. No a po takový nepatrný vracečce na trojce se pomalu dostáváme k tomu co je naznačený v nadpisu. Od pátý do jedenáctý kontroly se pohybujeme v místě, kde se před nějakým desetiletím dotěžilo, a postupně zas nechalo zarůst. Moc zajímavý to tam teď je... Celkem jsem to tam ustál, až na malý ulítnutí ze směru ze sedmičky a možná zbytečnou zbabělost při postupu na desítku. No a jen co vybíhám z bývalýho lomu, kde jsem zrovna doběhl Navru z Magnusu, předvádím na dvanáctku dnešní největší zbytečnost. Celej rozjařenej to někam narvu a na cestě najednou nevím, na který straně má bejt kontrola. Tuším vlevo, ale jdu vpravo a jen co vidím šikmou cestu, zakleju a otáčím to zpátky. Přesně v tomhle okamžiku ne že bych vytuhnul, ale už to není tak bujarý. Tak si tak povlávám za světle modrým tykadlem, přičemž mě před sběrkou ještě stihnou oprat dvě další štafety.  Ale tak jako dobrý... ;-)

  

Jo a dnešek si můžu zaznamenat do deníčku, protože jsem na úseku virtuálně soupeřil s tímhle klukem šikovnym finišmenským, kterej mimochodem zaznamenal třetí čas. Pro zajímavost pohled do mezičasů (hele, ono to bylo nefarstovaný - to sem nevěděl...); tak ono to vypadá na symbiózu s pardubickou štafetou ;-)

Ale dopovíme příběh naší štafety; Eda na nejdelším úseku (10,1 km) má třetí čas a stahuje z dvanáctýho místa na sedmý, úplnej kousek na pátý; finišman Vrabec pak zakončuje jako 9., což je takový pěkný, že... ;-)

:: Prostě duny

Zdravíme fanynky a fanoušky dobrého orienťáku ;-) 

Je tu další sezóna a my tu pro Vás máme připravenou jednu middlovou specialitku. Tentokrát jsme se vydali poněkud netradičním směrem, než jste u našich závodů zvyklí, a díky této poloze – západně od obce Oseček u Poděbrad, tedy přibližně v polovině mezi Hradcem a Prahou – tak můžeme hostit nejen zahajovací kolo Východočeského poháru, ale také druhé kolo žebříčku Pražské a Středočeské oblasti. Zdá se to trochu dál, ale díky poloze těsně u dálnice D11, jste tu co by dup. Konkrétně za 38 minut od paty Bílé věže, nebo za 44 minut od pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí.

Terén je, s určitou dávkou povolené a pochopitelné propagandy, v Čechách ojedinělý. V části se nacházejí členité písečné přesypy s relativním převýšením do 10 metrů porostlé dobře průběžným borovým lesem. Vedle této zajímavosti se staviteli líbí ale také to, že přes nevelkou celkovou rozlohu se jedná o velice pestrý les a během většiny tratí se charakter terénu, včetně způsobu běhu, změní minimálně třikrát. Jistě, na konci března nebývá vegetace z nejbujnějších a může docházet k jevu, který se běžně označuje jako svítivost kontrol. Nějak se s tím doufejme popereme, na druhou stranu příjemným bonusem bude jev, který se běžně označuje jako polehlost vysoké trávy ;-)

Veškeré informace jsou nebo budou v systému ORIS (VČ; P,STČ), kde je také termín pro přihlášky stanovený na 22.března. Můžete nás sledovat také na facebooku.

Poslední březnovou sobotu Vás na poděbradské Sahaře vřele přivítá osvědčená, léty prověřená, pořadatelská sestava ověnčená mnoha vavříny: Jan Netuka (hlavní rozhodčí + kartograf + terén hunter), Karel Toužil (ředitel), Jakub Weiner (stavitel) a mnoho dalších optimistických pořadatelů, kterých máme v oddíle - nebojíme se říct - přehršel.

Náš velmi detailní program s konkrétními kroky řešení jsme zhmotnili do tohoto plakátku.

:: Kost

A máme tu první lampióny. Jarní skály na Kosti, což je terén, kterej mě ohromně baví. Cesta byla poněkud jiná, než jsem byl doteď zvyklej. Místo hloubavýho rozhlížení po okolní krajině a propočítávání rankinkovýho koeficientu, jsem zabodnul vytřeštěnej zrak před sebe a do zpětnýho zrcátka a šlapal na pedály. Časy se prostě mění.  

Jinak do závodu jsem bohužel vstoupil zcela zle nastavenej. Pátek jsem strávil na cestách a ani v sobotu ráno jsem se nebyl rozklusat, a to je pak na mně strašně znát... Na co bych se ještě vymluvil... Polovyhozenej kotník, kterej jsem si opatřil ve čtvrtek... No a příběh jsem dovršil výběhem kopce na start, kdy jsem nezkrotil horkou hlavu a způsobil nerozdejchaným plicím prudkej šok. Takže tak... 

Přípravným zimním obdobím, kdy jsem víc seděl za stolem, jedl dortíčky a pil kafíčko, než běhal, to zcela jistě není!!! 

Postup na jedničku nevypadá tak zle, ale v terénu je to tak, že pod skalama by se běželo určitě líp. Na dvojku to samý; nevím, jestli jsem to neměl oběhnout dolem. Každopádně už těch prvních pár vrstevnic ukazuje, že to se mnou vypadá zle nedobře. Těsně před trojkou to zase možná chtělo oběhnout. Při výstupu od čtyřky mám téměř stoprocentní jistotu, že direkt postup do cíle je jediná volba. Nakonec rozhodnutí odkláním (na pětku z kopce) na další postup a zaměstnávám mozek radši tím, jestli se (jak bych to řekl... z rodinných důvodů) neodhlásím z velikonočního soustředění. Na šestce (dost blízko cíle) to vypadá užuž, ale když jsem tady v tý pěkný části, tak si dám aspoň ten shluk. Vodoteč 65 mrcha zašitá (vždycky to tam zkazím...). Po poslední (64) sbíhám na čtrnáctku; tak dobře ještě to zkusím, ikdyž koukám, že na 17, 18 mně bude zase morálně slabo. Šestnáct - obíhačka trvala asi sto let, možná jsem měl bejt odvážná školačka a jít přes kopec, ale kdo ví... No a fuj, zakázaná paseka a ještě se drze přiznává... Tak; celkem jsem to stabilizoval a balit se mně už nic nechce. 17 - 18 překvapivě v pohodě; na 18 jdu dolem, nakonec mně to připadá lepší. Pro zbytek trati už platí jednoduchý - plížením plazením vpřed. Až je tady konečně 24 a pak závěr, jehož smysl mně doteď zůstává utajen. No co, nemusím rozumět všemu, že.       

Výsledek je zcela zanedbatelnej (skokani na lyžích by řekli, že jsem si zabubnoval...), jinak ale protnutí cíle má pro mě vzhledem k vstupním podmínkám cenu zlata.  

:: Prostě Krnda aneb Co komu přislouchá...

Dost možná nejbizarnější veřejné vystoupení, co jsem kdy viděl.
Myslím, že tenhle kup se Andrejovi  p r o s t ě   povedl...

Související:
Krnda v DVTV
Kancelář Blaník

:: Mě nedostanou...

Odpověď na veteránskou pozvánku ;-)
Pondělí - čtyřstovky stadion
Úterý - lauf v terénu
Středa - tempíčko
Čtvrtek - dvě kola Brutus krosu rychle
Pátek - fotbal
Sobota - lauf v terénu
Neděle - závod Brutus kros