:: Takové domácí bilancováníčko

Vážení čtenářové, přeji Vám spokojený rok 2017 a ať na tomto blogu stále nalézáte Oázu kultury a oddechu... ;-)

Ono se někdy jako může zdát, že to třeba stojí za starou bačkoru... Tak například mám za poslední dobu už potřetí rýmičku. První dvě byly lehoučký a s trochou dobrý vůle i "běhatelný", tahle je o něco horší a o to víc deprimující, že je situována těsně za tou druhou. Mimochodem ve všem jsem nevinně (= ohavně, zákeřně a záludně nakažen)... Minulej tejden jsem si taky velkou rumcajsí silou nakopl koleno o ocelový futra až mně vyhrkly slzy a dostal jsem strach, aby to nemělo vliv na funkci živočicháře... (nemělo by). A jako namátkově třetí příklad jaké se mi děje příkoří... někdo způsobil (ne já), že jsem úplně přejedenej cukrovím... 

Ale protože jsem v kolektivu populární zejména pro svoji veselou, přátelskou až optimistickou povahu, zkrátka do nepohody jak se říká, tak všechno vidím z té lepší stránky, a proto se nyní podíváme na to veselejší z právě neúprosně končícího roku 2016... ;-) 

:: Congress & Wellness v Broumově má Cenu

Kolika zmínek o C&W jsem se již dopustil? Mnoha. Opakování je matkou moudrosti, ovšem čeho je moc, toho je příliš, a tak jsou obě strany, míněno zbylé čtenářstvo i autor, již jistě značně opotřebované, snad i alergické až agresivní. Oprostím se tedy od podrobnějšího popisu co to je, kde to je, jak to funguje, atakdále a přejděmež rovnou k události této, že se mu přihodilo Ocenění.

:: Kolik je mezi orienťáky asociálů a vánočních ignorantů

Pět. Jsem mezi nima ;-) Navíc - myslím - jako jedinej dětnej a pracující... (pro lepší orientaci navšivte komentáře...) Od 1. do 24. prosince probíhala soutěž na dynamickém webu O-news nazvaná Adventní kalendář. Bylo to náročný a bylo toho dost ;-) Zde je slavnostní vyhlášení výsledků.

"....Ze začátku sranda, ke konci závislost rozkládající když ne manželství, tak přinejmenším předvánoční pohodu v domácnostech.... Našlo se pět úchylů (nic ve zlém), kteří byli ochotni věnovat čas tomu, najít jakoukoli blbost. Kteří měli našlukovaný kresličský styl jednotlivých mapařů v 70.letech a přesto vstávali v pět ráno, aby mapy dohledali..." (od Jihočecha co nepoznal Jindřichův Hradec. Nic ve zlém...)

Podrobnej průběh je detailně popsán níže, ale stručně řečeno: Na začátku jsem si řekl, že to zkusím, ale už druhý kolo bylo studenou sprchou a v pátým jsem to už skoro zabalil. Velká krize v kole 15 (Martínkov), v 18. jsem utekl hrobníkovi z lopaty, kdy jsem při přehrabování archivu výřez na mapě přehlídl. Potíže byly v závěru s mapou 21, 24 a 26.

Líbilo se mně, když to nebylo jenom relativně tupé prohrabování archivu, ikdyž toho bylo od jistýho kola samozřejmě/bohužel hodně... Na řadu map se dalo přijít jaksi odjinud. Taky je zajímavý, jak těžký se mně na začátku zdálo najít nějakou mapu. To bylo tím, že poslední dobou se už neúčastním tolika závodů za sezonu jako dřív, ale určitě taky proto, že jsem pochopitelně neuměl využívat funkcí mapového portálu a "optimální hledací metodologie" ;-) A ptáte-li se, zda to byla zcela samostatná práce, tak nebyla ;-)

Jinak, jak zhruba od poloviny začalo odpadávat víc a víc soutěžících, začaly se objevovat hlasy, že je to moc těžký a jenom prohrabování archivu. To je těžká věc, něco na tom samozřejmě je, na druhou stranu organizátory soutěže chápu, protože se dlouho drželo hodně lidí, který lehčíma úkolama příliš neodpadávali. A ono asi není nic jednoduchýho vymyslet úkol, aby byl těžkej, ale nějak zajímavě uchopitelnej. Na třetí stranu, bylo hodně chvil, kdy už jsem to nenáviděl a svým způsobem to chtěl nenajít, abych už měl klid, ale jen tak s tím seknout prostě nešlo... Na čtvrtou stranu ale byla škoda, že pokud člověk vypadnul, už neměl motivaci se soutěže účastnit a ke konci jsem měl pocit, že už to není to, co na začátku, kdy to každej řešil...

:: Smutnej tejden

Dneska to "s jedním uchem naveselo" nebude. Tak začneme aspoň s malým ouškem úryvkem rozhovoru v časopisu Téma s Lacem Déczim. "Víš co, v Jáchymově bych obnovil doly. Já bych na bolševiky nebyl svině, jen bych to udělal přesně, jak to tam bylo dřív. Dráty a ozařujem a ozařujem. A jedna skupina bolševiků by kopala obrovskou jámu, druhá by to zas zahazovala." To je moc krásná představa...

:: Když se myslí na chodce

Několik úprav veřejných prostorů z webu ArchDaily

:: Nejlepší je aktivní

Dnes se ve velice krátkém a velice zmateném a nesourodém příspěvku chystám býti velice chytrý.... 

Psychoterapeut prý už po chvíli hovoru ví, co by pacientovi pomohlo, ale nemůže/nesmí mu to říct. A to prý proto, že by to nemělo takovej účinek, jako když si na to dotyčný nebožák po skladbě rafinovaných otázek přijde sám. Ne že by to pro mě byla úplná novinka, ale zrovna nedávno to ve svojí přednášce zmiňoval kolega Ludwig, můj virtuální anti-prokrasti-pomocníček, tak mu zároveň udělám reklamičku. Každopádně se mně ta myšlenka zalíbila, až jsem se při té příležitosti zamyslel, jestli to náhodou nevykazuje jistou podobnost s mým povoláním.

:: Klokan kros 2016

Letošní Klokan kros je za mnou. Celkem úspěšně. Dlouho jsem nevěděl, jestli se chci účastnit, a když jo, tak co běžet. Nakonec jsem si v pátek dopoledne zkusil proběhnout trať elity a konstatoval, že by to mohlo jít. Protože krosy obecně nemám moc rád, drtivou většinu víkendů v zimě jsem rozbitej z pátečního fotbalu a vůbec, vždy dostanu dardu, tak jsem si to ale musel udělat nějak hezký. Zaprvý jsem si vymazal jakýkoliv soupeře a soutěžil jenom se svým časem z loňska (47:45) a z roku 2012 (46:48), kdy jsem běžel docela dobře a pěkně se na trati přetahoval s Klápou. Zadruhý jsem se dokonale zašpuntoval empétrojkou se speciálním naspýdovaným klokankrosovým mixem. A zatřetí jsem obul červený blesky, který jsem vychválil v recenzi na Světu běhu.

:: Láďo, že na tebe zavolám pana architekta!

O nové administrativní budově dobrušské firmy Servisbal jsem se zmínil v minulém marathonském příspěvku, ale dozrálo ve mně nutkavé přesvědčení, že si zaslouží vypíchnout sólo. Na první pohled zvenku vypadá jako nenápadná škatule, uvnitř se ovšem skrývá pozoruhodný, téměř kompletně prosklený interiér s kancelářemi, zasedačkami, oupenspejsy a to vše kolem centrálního atria se zeleným ostrovem uprostřed. Rád bych se tím přiživil, však nepřispěl jsem ani čárkou, zblem, ani co by se za nehet vešlo, zkrátka lautrem ničím. Zabývali se tím táta, a  interiérem (pokud jsem správně informován) i firmy Linstram a New visit (zeleň v atriu). Projekčně potom INS Náchod a stavebně Průmstav Náchod.

  

:: Výbor z díla 2013/2016

A protože sezona skončila, tak je možné přeorientovat pozornost jinam, usednout za stůl, začít si opět v břišních partiích i onde budovat tuk podkóžni a způsobovat útrpné bolesti hlavy, zad a vůbec si rafinovanými metodami ničit zdraví... Že to nejsou pouze řeči plané, dokládá fakt, že první řádky tohoto příspěvku píšu v oblíbené lumpen-kavárně (živě si představuji defenestraci jednoho nejmenovaného tiskového mluvčího) a ve vzduchu se smyslně vine vůně čerstvé kávy a Tiramisu.

Jednou z aktivit, jež je žádoucí vyvinout, je vysmýčit pavučiny, které v onom čase pokryly prezentaci tvorby našeho skromného atelié za poslední dva tři roky. Jsa vybaven čirým světlem královny Galadriel, jal jsem se do nelehkého zápasu, porazil Odulu, a na přehlídkové molo vpravdě vyvrhnul novou svěží kolekci. Testovacím čtenářům tento článek zabral přibližně devadesát minut. Po žádoucím odtučnění do speciálního detašovaného alba se čas potřebný pro důkladné prostudování podstatně zkrátil a tak to zvládnete v polovičním čase...

:: Jakou díru do světa jsem udělal v letošní sezoně

A protože moje závodní sezona 2015/16 skončila, tak se můžu ohlédnouti a učiniti shrnutí. Tak jakou díru do světa jsem letos udělal? Tákhle Velikou....

: : Závodnická
Ze závodnickýho pohledu budeme brzo hotoví. V únoru si se mnou zažertovala trojrýmička a úvodní závody tak jako by nebyly. Když jsem viděl, že konvenční cestou už to nepůjde, chytl jsem se stébla a zařadil Emila, kterýho jsem na doporučení před pár lety zkusil a měl na mě celkem pozitivní vliv. A docela se to podařilo a jaro jsem zakončil útokem na medaili na veteránským middlovým mistráku.

:: Sezona skončila

Teda moje letošní. Do Trutnova se mi nechce a Kaňk pořádáme, takže balím krám. Ovšem zároveň je to velmi nebezpečný okamžik, protože jak se rozležím, tak se mně chce něco dělat čím dál míň. Tři dny jsem se teda válel, ale dneska už mě hanba fackovala a udělal jsem si to hezký a šel intervaly na smyčce Modelu 2. Jinak mně je teď stydno, že jsem se někdy v srpnu vytahoval s časem 4:12, protože dnešní nejlepší čas byl 4:00 a to ještě se značnou rezervou.

:: Dvojkraják

O víkendu byl u nás ve východočeský svátek, skrzevá závod nejen v sobotu, ale i v neděli! Nemám úplně sílu se rozčilovat jestli to u Kostelce nad Orlicí měl být middle, jak se psalo v orisu, nebo zkrácená klasika. Každopádně to bylo něco mezi tím a úplně nejdůležitější nakonec je, že to nebylo blbý. Pěknej dlouhej postup na trojku, někdo šel rovně, mně přišla jasná obíhačka - palba po cestě, kousek do kopce terénem a zas palba. Bohužel závěrečná pěšina byla zapadaná pokácenejma stromama, ale i tak je ten mezičas docela konkurenceschopnej (na to jaká jsem plečka). A vůbec pro nás byla na několika místech připravená pěkná gymnastika (3-6, 15). Mapově mrzí jenom postup na K23, kde se mně tak dlouho nechtělo do hustníku, až mě to vykymácelo na křižovatce. Fyzicky takový lehce unavený, takže jsem dostal desítku a jel domů.   

:: Superhrdinové v T(P)rysku

Nejprve si prosvištíme nějaká ta slovíčka:

:: Východočeská zkrácená

A už je to tady zas... Oris hlásí, že nás o víkendu mají čekat dvě krátké tratě. Koukám na tu sobotní a v pokynech - hle - zkrácená klasická. Délky tratí - 7,9km. Mám intenzivní pocit, že moje kriticko-osvětová činnost nemá valného smyslu. Ještě, že to staví Potštejňák, aspoň to nebude blbý...

:: Ještě o klasice

Pozorní čtenářové si jistě všimli, že jsem klasickej mistrák nepodrobil nižádnému hodnocení, ba ani kritice. Mělo to několik důvodů. Jeden z nich - sám jsem si potřeboval udělat jasno, jakej na něj mám vlastně názor. Protože kdybych to měl posuzovat jenom podle semifinále H35, tak bych byl hodně brzo hotov.

:: Klasika hepčí!

Minule na middlovým mistráku jsem se ještě mohl vymlouvat, že jsem se nevešel v ranku a musím běžet vetoše. Teď je s tím ámen. Regulérní há pětatřicet.... No ale tak když už, tak jsem si na vysočinský klasice chtěl zaběhnout nějakej pěknej výsledeček.

:: Model 3 - 25:12

Tak jsem dneska zahodil tak jeden a půl bodu, který mohly putovat do koučovy tabulky. V plánu byl Model 1, ale cestou na start jsem to z několika důvodů změnil na trojku a že na jedničku půjdu v úterý (jsem si myslel, že to ještě platí... neplatí). A to si věřím, že bych to pod 32 dal. Přece jen je to pro mě profilově o něco přívětivější, než tahle kopcovitá raubírna.

Pořád to neumím jako Jája (pod 25) - sice zlepšení, ale jenom o osm vteřin, takže nic neřešící. Na čtrnáctce sice o deset vteřin lepší, ale tam už jsem byl klasicky koženej a druhou část jsem šel stejně jako minule.

Hele ale i tak dobrý. Přece jen mám pocit, že se v těch kopcích cítím líp. A nějaký body jsou jenom taková virtuální hra, protože mně letos prakticky k ničemu nejsou (v áčkovém družstvu opravdu, ale opravdu, k vidění nebudu).  

:: Volební

Ech, to jsem se zas jednou pobavil. Oblíbenou věcí tak jednou za rok je pročítání volebních lístků a sledování koho známýho ulovila ta která partaj a co si mám o něm teda myslet ;-) Velice zábavné je sledovat jak některý kariéristi (a to je tak nejlepší slovo, který mám momentálně při sobě) vyměnily všechny ty "cesty změny" za aktuální mantru "proti ilegální migraci". No a přímo nadšenej jsem byl, když jsem objevil jednoho zmámýho, kterej mně byl od pohledu něčím děsně protivnej, na kandidátce SPO (to je ta sekta kolem Miloše) a za kamarády mají SPD (Okamura). A všechno je teď křišťálově jasný ...

:: Model a Pecka a Model

Minulej víkend v Brně mě docela překvapilo, že jsem všechny závody odběhl tak nějak v pohodě, dokonce i ten nedělní, kdy obvykle bývám už dost unavenej. Zato v pondělí už to taková sláva nebyla a radši jsem to tenhle tejden nehrotil. Ve čtvrtek jsem se sice dostavil na Model 3, ale na rekordy jsem útočit nechtěl a ani jsem si nechtěl brát hodinky. No nakonec jsem si je vzal... Jak jsou ty dojmy relativní. Ještě nedávno za 26:50 s pocitem, že rychlejc to snad ani nejde, teď 26:36 s některýma vyloženě výklusovejma pasážema. No, ono totiž... Po rozvážným úvodu jsem před dvojkou zahlídl Zuzku a (ješitnost je prevít) trochu jsem to začal řezat. Za sedmičkou jsem ji ale hrdinně smáznul a mohl si (konečně) zpomalit ;-)

No a tak dnešní kraják u Pecky. Velice slušnej výkon, se kterým můžu bejt spokojenej. Dojem z běhu celkem dobrej, ve fyzičtějších partiích by se možná (Možná!) šlo zmáčknout o něco víc. V mapě budu počítat víceméně drobnosti jako nevýhodný odběh ze trojky, možná srabáckej postup na K17 nebo nějaká patnáctivteřinovka na K21. 

Výsledek - 5.místo, ztráta 2:26. A myslím jeden z mých nejlepších výsledků z brzkého startu (05). Ne že by to tady hrálo podstatnější roli...      

Jinak to byla samozřejmě velmi známá záležitost. Loni se tady konala hodně podobná akce, takže se dalo v podstatě dost dobře připravit. O trati by se dalo napsat prakticky to samý, tady se mně zdálo, že se citlivěji pracovalo s vrstevnicema a podobný převýšení se podařilo líp rozložit. Jinak škoda, že nemůže být mapa 1:7500. Myslím, že by například lehce komplikovanýmu zákresu pomohla.

No a v neděli už jsem zas lovil rekordy. 25:20. Příště už to musím umět pod 25, jako Jája...

:: Bzzzzzzz

Tak hnedka za čerstva a za tepla. Ono to je tak nějak nejlepší...

Letos si oba štafetovo sprinterský víkendy rozebraly brněnský oddíly. Na jaře TBM a BBM (Ivančice a spol), teď na podzim všechno ZBM (Velká Bíteš, Nový Lískovec). 

Začalo se v sobotu kratšími štafetami. Jen co jsem strčil nohu na shromaždiště, už to tam bylo - jsou tam sršni! Takže prášeček na alergii do mě. Nedělám to rád - jsem po něm trochu přejetej, ale muší to bejt. Naštěstí třetí úsek je z tohohle pohledu nejbezpečnější. Rozbíhačí je rozdráždí, další vlny do toho vletí naplno, něco schytaj ještě druhý úseky, ale pak to pořadatelé omlíkujou a už to nebejvá tak dramatický. Ale stejně jde člověk do lesa se staženou zadnicí...  

Po startu jsem dlouho na cestě váhal, než jsem se odpojil do terénu... Před čtyřkou zahlídnu mlíko a střelhbitě stáčím doleva. Tratí to smýká od paseky k hustníku, naštěstí další výhoda finišmanů jsou vyšlapaný cestičky v trávě a ostružinách... Do kontroly 24 to je na současnýho mě moc dobrej výkon, potom ale přichází zatmění. Jsem přesvědčenej, že jsem nalevo od posedu a přitom jsem vpravo. A ano, neumím si vysvětlit, že jsem na tak primitivním postupu byl o dvě a půl minuty dýl. Výsledek naší štafety (Vrabec - Vojta - já) je tak nějaký 37.místo.

A pak tady jsou jiný věci a ty jsou podstatný. Protože podstatný jsou body. Třetí mužská štafeta za celej rok nebodovala, jako skandální můžeme považovat hlavně slabou účast na jaře v Brně, kde bral body každej kdo nastoupil. Takže tady v plný konkurenci to byl vlastně nereálnej cíl. Ještě je tu krabička poslední záchrany v podobě Mistrovství oblasti, ale to je obtížně sledovatelný. No... možná jsme to měli sledovat o něco víc, protože večer přišel mail, že to vypadá na choceňskou štafetu. A to byla zpráva, kterou jsem neměl vědět. Protože borce jsem doběhl na desítce o dvě minuty. Před diváckou jsme se rozdělili, ale v pytli jsme se zas seběhli a na K25 to napral do toho tmavýho hustníku, čímž si krásně sedl na lopatu. Mě to ale bohužel úplně rozkymácelo a začal jsem koukat napravo po posedu... Doběhl minutu přede mnou... 

Čas, ikdyž si odečtu tu zbytečnou ztrátu nevypadá nijak zázračně, ale potom, co jsem viděl velký rozdíly v délkách tratí a dost divoký farstování, a tím pádem svoji dost nevýhodnou trať, tak jsem i docela spokojenej. 

Odpoledne byl potom přesun na brněnský okrajový sídliště Nový Lískovec, kde se odehrál v podstatě očekávatelnej sprint s jedním dlouhým postupem na volbu - podchod nebo lávka. Dal jsem na doporučení a obul boty se špuntama. Pro divokej úvod ano, kdyby pršelo tak taky ano, ale jinak se teď ohoblovaným botám vyhejbám, abych se jim nemusel podívat do očí, že jsem je zatáhl na asfaltek. 

Jinak proběhlo pár mikrochybek, zamyslím se i nad koupí rychlýho čipu, ale hlavně jsem prostě šnek obecný. Co se dá dělat... 

I v neděli přinesly zprávu o stavu polétavého hmyzu první úseky - jsou na postupu na jedničku. Lup ho tam... Naštěstí jdu zase třetí úsek. Jen co zahlídnu mlíko, dělám velkej obchvat. Na sedmičce koukám kudy půjdu dál, nemůžu tam nic najít a jdu velkou obíhačku a celou cestu si nadávám... Na desítku zas kolem sršňů, stáčím se hodně západně a na cestě myslím, že už jsem dál a odbočuju mnohem dřív. Mimochodem jsem nedaleko "mého včerejšího místečka". Zřejmě nějakej osobní lokální bermudskej trojúhelník... Po ťukačce v hustníkách tam už víceméně nic zvláštního není. Výsledek naší (stejný) štafety - 27.místo a kdybych měl finišmanský morálně-volní vlastnosti, tak to mohlo být i o něco lepší.       

:: Model 3 - 25:37

Dnéés - zlepšení na nové modelové trati o 73 vteřin. Můj aktuální rekord činí 25:37. Heppyho traťovej rekord dělá 22:16.

Mám čím dál větší dojem, že si tam přidávám něco navíc. A nebóóó... Heppy, Eda a Míca běhaj ženskou trať. Tím to bude...

Jinak si ale jsem vědomej mojí achillový paty, což je běh do kopce. Třeba se to někdy (i díky týhle trati) naučím...

- otestovány nový rudý botičky  (boží)

- kromě výběhů jsou stejně důležitý i seběhy

- první chleba se láme na osmičku, druhej na dvanáctku, třetí paradoxně na dlouhém postupu po cestě na patnáctku (tam se dá hodně získat nebo ztratit - já tam teda ztrácím)

- měl bych za to 2,5 bodu do Vaskovy tabulky, ale nemám mezičasy, tak je to neplatnej pokus ;-)

:: Sobotní kurz šourání. Nedělní záchrana tonoucího.

Áčka v Jizerkách byly rozhodně zajímavý. Jedna z nejdrsnějších klasik a jeden z nejrychlejších middlů.  

Sobotní klasika

No.... snad šťastnou náhodou jsem se na poslední chvíli přehlásil z áček do béček. Na druhou stranu, ono by to bylo vlastně jedno, jenom bych se prošel o dva kilometry dál... Brutální závod, na kterém jsem strávil roztomilých 132 minut běhu, pomalého běhu, indiánského běhu, chůze, pomalé chůze, šourání a v poslední fázi již jen prostého pohybu vpřed. 

Budete se divit, ale jinak mám z toho vcelku pozitivní dojmy. 

1) Vydržím nějakých padesát minut běžet v dobrým tempu. Ještě na devítce jsem byl osmej se ztrátou kolem šesti minut - když si uvědomím, že na jedničce a trojce jsem nechal, a cestou na trojku mě švihla větev do oka, čímž se mně mocně rozostřil obraz, tak je to dobrý zjištění. A v míň brutálním terénu bych vydržel určitě ještě víc.

2) Všech 22 terčíků doručeno do cíle. A že to byl boj.

3) Do poslední chvíle než jsem fyzicky odpadl, jsem držel cíl absolvovat tenhle závod se ctí. 

4) Ikdyž jsem od čtrnáctky šel pěšky a do cíle doslova doškobrtal, tak jsem se z toho docela dobře dostal a v neděli šlo úplně normálně běžet.   

Jinak osudnou se mně stala smyčka 10-13, kde jsem šel špatně už postup na K10 a dal si kopec s kompletní sadou vrstevnic. Na dvanáctce stojím po pás v borůvčí a když jdu podruhý ten samej zalamovák, napadá mě, že to stavěl úchyl. No a potom jsem ještě pomalu seběhl ke čtrnáctce, přehlídl správnej okamžik pro odbočení a dostal se asi 5 vrstevnic pod kontrolu. Čímž jsem završil dnešní běh... 

Co se týče trati (a tratí), tak myslím, že koncept byl dodrženej - fyzicky náročný závod s volbami. Každopádně to bylo ale přešvihlý. Chápu.... dodržet směrný čas není úplná sranda ani u middlu, že.... Zvlášť když nemám testovacího běžce. Na druhou stranu brát si jako srovnávací závod Kančák (co jsem někde četl) bylo trochu naivní. 

Po doběhu bylo moudrý hned nevrátit mapu, ale prohlídnout si prostor pro middle. A začít se těšit.

Nedělní middle

No takhle.... Byl to závod, kdy se vám to v lese líbí. Je to takový skluzný, kontroly nacházíte jako nic, les je krásnej. Po závodě už ale víte, čím to bylo. Bylo to jednoduchý. A trochu zkušenější stavitel musí vidět, že tady to šlo postavit mnohem těžší a zajímavější. A vyhnout se protiběhům, kontrolám z náběhové strany a tak... Mně třeba krvácí pumpička, když vidím, jak byla využita partie K7-12 a už vůbec nevím, co si mám myslet o postupu K15-16. A co jsem viděl i u elity, tak na tom nebyla o moc líp. 

(Na hodnocení jsem byl možná krutej, ale ať si z toho stavitel nic nedělá, nezatrpkne a příště se víc snaží ;-))

Jinak teda po třech výsledkově prachmizerných jsem konečně předvedl trochu povedenej závod. Bohužel jsem nechal na pětce, kdy jsem úplně nedočetl dohledávku a česal ji níž. To je škoda, bez minuty a půl by to mohl být o něco radostnější výsledeček (15.místo, ztráta tři minuty). Na druhou stranu si můžu vyplnit modré okénko, protože jsem před čtrnáctkou pomohl bližnímu - nějaké nebohé děvče uvízlo v bažince, nemohlo se vymoci a lomilo rukama. Tak jsem neváhal a zachránil.   

Jinak s tím očičkem jsem si docela užil. Koukat se s tím ještě jakžtakž dalo, jen jsem ho nesměl chtít zavřít. Což je v časovém úseku určeném pro spaní celkem velkej problém. Noc na neděli jsem nějak přetrpěl za pomoci dvou kapesníků (slzení, smrkání), nejkrušnější byla ta na pondělí, kdy jsem zhroucenej usnul až někdy kolem druhý hodiny a potom musel vstávat v pět. To jsem zase čidlo zraku nemohl za prase rozlepit. Bohužel žádná hromadná doprava do Broumova (kam jsem byl pracovně povolán) se mně časově nehodila, tak jsem musel sednout za volant. To bylo taky zajímavý... 

:: Co je orienťák - MS klasická trať

:: Kaňk

Tady mám takovou záležitost. Oslovil mě náš pan předseda s nabídkou, abych udělal plakátek k závodu, kterej pořádáme v listopadu. Tak jsem usmlouval obvyklý honorář a pustil se do díla.

Je to na místě, kde se ve středověku mocně kutalo, tak jsem si vyžádal mapu a potom, co jsem ji viděl, tak jsem se 1) pokoušel Mícovi přisomrovat na stavbu trati a 2) názorově střetl s předsedou, proč dává takový suchý ukázky mapy, když tam máme mnohem lepší. Inu, nedal si říct, nicméně musím hlásit, že přes malou velikost prostoru by to mělo stát za to.

Jo a co vím, tak se ten plakát strašně nelíbí našim dorostencům. Jsou to jelimani, zvlášť kolega Pek, kterej jednou na můj dotaz jestli nemá lepidlo, odvětil: "Na zuby?"

A Míca to prej postaví celý sám...

:: Ještě ještě EOC

Přišel mně komentář k trati od Oskara Sjoberga, tak jsem ho zařadil ... vy víte kam. (Prej tu zprávu, co jsem psal, někomu blokoval facebook, tak se k ní dostal až teď). 

Tak co bych ještě dodal. Už vím - "potíže" s tričkama EOC. Minule jsem si stěžoval, že mám navíc ještě dvě elka jako pyžamo. Modrý už je na spaní odzkoušený, ale teď jsem rozdělal to bílý a koukám - sice L, ale ženský. Velikost dobrá, někde musím přibrat, jinde ubrat a bude to OK. Jestli mně ještě někdo něco napíše, tak už vážně nevím, jakou historku k tomu připojit ;-)  

:: Poznej 5 rozdílů

Zakládám novou sekci - "Jak investoři dokáží překvapit" ;-) 

Návrh a Realizace

:: Middle na MS

Strhující middle v obou kategoriích. V ženách s Tove Alexandersson držela krok - to je jářku překvapení - Emily Kemp (nakonec čtvrtá; o tom co v závěru provedla, se jí bude zdát ještě půl roku), a v mužích nevyhrál ani Gueorgiou, ani Lundanes, ani Hubmann, ale Matthias Kyburz.

Mimochodem, pohled zpět na ME. Před ním jsem si řekl, že budu spokojenej, když vyhrajou ty nejlepší. Kdo že to tenkrát vyhrál? Tove Alexandersson a Matthias Kyburz. Asi jsem ještě spokojenější, že jo ;-) 

PS2: A která žena byla čtvrtá? Emily Kemp ;-)

:: Sprinty na MS

Tak sprintová část Mistrovství světa za náma a když tak koukám na tratě a průběh závodů, nemůžu se zbavit dojmu (Vojtěše, ty vaše dojmy...), že ikdyž to byly sprinty, jak asi mají vypadat a taky, že každá trať může vypadat jenom podle toho, co ji dovoluje terén..... tak po závodě - až na čestné vyjímky - není prakticky co  zajímavýho ukazovat a analyzovat / když už ty analýzy, fejsbuky a internety máme. 

A tak tenhle rozhovor s Vojtou mně jde zrovna do rány. "A když vám stavitel naservíruje trať na mapě, která je všem dostupná a nevyhraje si s umělými ploty, tak už běžíte téměř po paměti."

:: Ještě EOC

Stejně jako půlka slávistů a policajtů na sobě nosí doteď hadry z juniorskýho, tak jsem v podstatě ještě nesundal evropskej outfit. A to platí skoro doslova, protože disponuju jednou vestou a hned čtyřmi triky. (To bylo tak: Nafasoval jsem dvě "M", který mně byly o krapýtek větší. Po dotazu, jestli by nebyly "S", mně na pokoj přišla zásilka dvou "L". A ty už jsem neudal, takže o pyžamový vršek nemám momentálně nouzi ;-)

Ale to je jen nutný vtipný úvod pro krátkou poznámku, že mezitím přišel komentář od vítěze middlu - Švýcara M.Kyburze, který jsem přidal do článku.

:: Stavba roku?

Takže "Congress a Wellness v Broumově si zasoutěží o Stavbu roku královéhradeckého kraje. Zde je s kým. Těžko říct, jak ve společnosti Klášterní zahrady (taktéž) v Broumově, rekonstrukce Bílé věže a dalších staveb může uspět. Uvidí se. Ovšem fakt, že investor naši společnou čtyřletou práci přihlásil, je už sám o sobě oceňující. Nebýt cynik, ale sluníčkář, tak řeknu, že mě to tak ňák hřeje ;-)

A když už jsem zahučel do sluníčkářského tématu "co mi dělá radost"... Momentálně je rozjetých několik projektů. Tak třeba mám na stole dva rodinné domy, které vypadají, že by mohly dobře dopadnout i vzhledem k sluncově příjemné a konstruktivní atmosféře, ve které vznikají ;-). Zatím jsou to teprve rodící se studie a od buldozerů a betonů nás tak dělí nějaký ten pátek.

RD u Hronova

RD u Trutnova

Do čtvrtice jsem byl povolán k přístavbě školícího střediska k jednomu stávajícímu hotelu u Rychnova nad Kněžnou. Dělat něco ve svém rodišti (přestože jsem zde prožil pouze několik svých prvních dnů) jsem skutečně odmítnout nemohl ;-) Není náhoda, že i zde jsem se potkal s osvíceným a korektním investorem (abyste si nemysleli - to pro mě neznamená ten, kterej na všechno kejvá!). Na té přístavbě (ikdyž by se měla povést) celkem zas tolik k vidění není, ale zato se plácám po obou ramenou za prosazení úpravy dispozice (která ovšem v zadání nebyla). Zas jednou se povedla dobrá věc ;-) V rohu je skica původního stavu a zkuste se zamyslet, jak tam fungovalo spojení kuchyně a restaurace spolu s příchodem do hotelu přes recepci...      

návrh dispozice a skica původního stavu

:: O krabicích

Jedna z věcí, která nám zůstala v bytě po odsunu rodičů, byla kopírka. Z počátku jsem ji využíval, potom míň, pak se rozbila a už jenom "zdobila" a způsobovala domácí sváry ("kdy už ten krám půjde z domu?"). Každá voda ale nakonec steče dolů, Stázina se dostane Kubovi za ženu a i každá kopírka nalezne svoji stěhovací firmu a svůj sběrný dvůr.

Podlaha vedle špajzu si oddechla a třetina bytu osiřela... Zbýval vyřešit nenápadnej detail - co s dvěma obříma krabicema, který jsme mezitím napěchovali vším možným a umístili právě pod kopírku. Tak jedna krabice si už trůní pod gaučem, zato druhá na mě dlouho zývala a nenápadně pokukovala jako pes, kterej očekává, že se bude něco dít, ale neví kdy. 

Dneska na ní došlo. Místo už se našlo, zbývalo ji probrat a roztřídit. To byly poklady... Nějaký starý kalendáře a podobný tiskoviny - tak ty šly nemilosrdně. Ovšem potom tam byly výkresy ze školy a nad těma už bylo potřeba si sednout a rozmyslet, co si nechat a co poslat na poslední cestu. Nakonec šlo odhadem tak 65 procent. Nejednou se mně chtělo vrhnout nad směšnou kvalitou toho kterého návrhu jako i z každého výkresu většího než A3 (co se nevejde tam, nemá právo na život!). No ale sem tam jsem i klovnul na zrno a občas se i dojmul. 

Teď to je nahoře na skříni, ale brzo se tam musím zase podívat, abych to třeba oskenoval a někam vystavil. A nebo na to dojde řada zas za pár let, kdy poletí zas nějakých pětašedesát procent... ;-)     

:: První polovina sezony - Kletba ME?

Copak o to, já bych klidně Hodnotil. Jenže ono vlastně není moc co. Tak budem radši říkat Ohlédnutí, ne?

Zima docela slušná. V tělocvičně víc gólů, než asistencí. Po pár letech taky účast na vánočním běhu z Borohrádku a nečekaně jsem zaběhl i dobrej sprint (ZHL v Chlumci). Break point přišel v půlce února, kde mě zavalila vlna tří rýmiček za sebou. Po první a druhý jsem se ještě zvednul, ale po třetí ve mně zkomíral už jenom malej plamínek. 

Takže v březnu a dubnu je zcela zbytečný se věnovat nějakým výsledkům a zmíním pěkný turnovský štafety a hodně povedenej rychnovskej kraják. Při účasti na dvou letošních pořádáních jsem měl nejdřív v Trutnově na starost úsek roznosu kontrol, v Černé Vodě potom hlavně to, abych nešlápl na něco moc moc ošklivýho...   

A protože jsem si v kalendáři zaškrtl začátek a konec června a forma se za stolem stále ne a ne objevit (takzvaný Krokodýlí trénink), tak jsem musel štěstíčku naproti, chytit se stébla a po letech zapojit Emilův trénink (vulgárně řečeno - moc moc intenzivních úseků v moc moc krátkém čase). Nutno říct, že bez toho bych obložený sprint se štafetama u Brna asi těžko přežil, ikdyž smysl má mluvit pouze o sobotě, v neděli už jsem byl pouze do počtu. A speciálně mě potěšil sprint, kde jsem si vyběhl přes osm tisíc bodů. Vím, nic moc, před pár lety byl pro mě závod pod osm tisíc odpad. Inu, doba se změnila a dnes to je svátek. Schválně jsem se podíval, kdy naposled mě něco podobnýho potkalo a bylo to na  áčkách na Kokořínsku 2013. Přesně tam jsem se poprvý domlouval na stavbě trati na ME. Ahá - takže je to jasný. Mistrák mě zaklel! A teď už zase můžu něco běhat! ;-)

Ovšem mezitím vyšel rank, kde jsem právě dočasně opustil elitní top 200 a veteráni zavolali. Tak jsem si dal další sérii Emila a na middlovým mistráku vyhlížel cenný kov. O fenomenální velké bedně mezi rakváčema se dočtete zde. A protože už je hodnocení, tak si můžeme všimnout, že terén dostal známku 1.08, což je jedna z nejlepších známek v historii bodování. Ovšem ne každý byl s terénem spokojen - snad možná, kdyby to bylo na Vysočině...
V mírně rozsekaným stavu jsem potom odběhl akádu, kde nešlo o nic jinýho, než "parazitování na rankingovém koeficientu soudruha Nykodýma, Hájka a dalších".

Poslední štací byl Kostelec nad Orlicí a první (sprintová) etapa třídenních s názvem Veteran (jak jinak) cup. Špatný představení. Hned na jedničce zaváhání, na pětku přeběhnutá křižovatka, na dvanáctce chyták (nachytán) - byla dole. S existencí železnice v závodním prostoru se trať vypořádala velice svérázně. Na trojku byla volba zprava podchodem nebo zleva po přejezdu a za patnáctkou to už byl přejezd bez volby s tím, že pokud závodník chytl vlak, tak mu pořadatel odečetl čas. Řekl bych, že byly i jiný řešení...

:: Jak jsem si jel pro medaili aneb Padla kosa na kanára...

Citát z naší gymnaziální stužky jsem si půjčil k tomu, abych vyjádřil stav, kdy došlo k mojí první závodní účasti ve veteránech. Stalo se tak na Middlovým mistráku v jižních Čechách a šlo o ryze vynucený krok, páč jsem k rozhodnému datu nefiguroval v první dvoustovce v rankinku. Což je samo o sobě - přiznejme si - dost tristní moment... Základ této ohavnosti jsem položil už loni, kdy mě postihla ta nehoda, že jsem vyráběl jednu obludnou mapovou chybu za druhou. Pokračoval jsem beznadějným začátkem letošní sezony po únorovo březnové sérii rýmiček, načež poslední hřeb do rakve jsem zatloukl neježděním na závody podpořené hned čtyřmi neúčastmi v áčkových závodech skrz pořadatelskou zainteresovanost.

Ne že bych úplně nemohl dospat sobotního rána... Dálka (4 hodiny v autě) a vedro (32-36°) jako prase, na druhý straně pozitiva v podobě žádných mrzutostí typu karantény, popisů jenom na mapě nebo šlapání (což mě poslední dobou pravidelně potkávalo). A tak musím říct, že úvaha "to by mohla bejt i medaile" v sobě nese o něco větší náboj, než obvyklý "tak co to zas bude za finále... céčko nebo déčko?" 

Lodivod Bobík moudře zvolil cestu HK-Praha-Třeboň-Hojná Voda, přičemž to až na poslední úsek docela ubíhalo. Hned po otevření dveří klimatizovaného korábu nastaly krušný chvilky a představa tří hodin do startu byla .... zajímavá. Naštěstí jsem našel azyl v přilehlým lesíku, kde bylo příjemných pětadvacet a hlavně stíneček, což už se dalo vydržet. Nicméně uhodila čtrnáctá hodina odpolední a tak jsem se musel odít, nazout a zavázat a vydat se na start.

Cesta vedla přes mytí, dvě kašny ve vesnici a občerstvení, díky čemuž se mně podařilo vylít na hlavu půlku jižních Čech a na start se postavit v relativně použitelným stavu, načež tedy došlo k Té Velké premiéře. Taktika byla jasná - v klidu, nikam se nehnat, dneska stačí nějaké hezké umístění v přední části tak, aby se hlavně postoupilo a aby se zítra nestartovalo někde na začátku. Tuhle brilatní, neprůstřelnou taktiku jsem úspěšně dodržel .....

Semifinále H35

...... celou minutu. Rozjímání při dohledávce první kontroly, které mě se čtyřminutovou ztrátou poslalo spolehlivě na dálný chvost veteránského pole, dalo celému závodu zcela nečekaný náboj v podobě holého boje o finále A. Ztracený sebevědomí jsem nezískal ani postupem na dvojku, kde se mně cesty v hustníku zdály velmi podezřelý a kontrolu jsem našel velikou náhodou (nic na tom nemění, že jsem tenhle postup vyhrál). No a tak jsem ten závod tak nějak projel... Spíš než klidnej přehled to připomínalo jízdu na splašeným koni, ale kromě zbytečný paniky na desítku jsem už nic neprovedl a nakonec se umístil osmej, což vlastně bylo to, co jsem chtěl. Mimochodem, pěkná gymnastika... už dlouho mě nebolely po závodě záda.

Večer jsme v Nových Hradech zase jednou udělali zátěžovej test restauračního zařízení. Úsměvná historie, běhající zpocená servírka, "můžeme si objednat?" : : "můžete, ale bude to dlouho..." : : "tak ty česnečky už nejsou".... : : A tak dále, a tak dále.... Vždyť to známe.

Nedělní počasí udělalo to nejrozumnější, co mohlo - ochladilo se. Takže žádný stínový a vodní hrátky a rovnou na věc. Zatímco včera jsem se u startovní čáry doslova nakláněl nad svoji mapou, dneska jsem se musel zatraceně soustředit, abych si vzal správnou mapu. Na příponu "A" ve finále nejsem vůbec zvyklej ;-)

Finále H35A

Jednička do kopce, nohy poznamenaný včerejším úprkem by pro akci "medaile" potřebovaly být mnohem lehčí. Inu budiž. Kontrola podběhlá a přeběhlá... Na dvojku po cestě. Na trojku hned do terénu, chtělo to vydržet na cestě. Čtyřka krásně po cestě. Na pětku pitomá chyba - zbytečně ztracená výška... Na šestce štěstí - jsem lehce zmatenej, jdu se radši podívat na kontrolu, která určitě nemůže být moje... a je moje... Sedmička pozor seběh. Osmička jasná obíhačka, moc dobře se mně neběží, ale mezičas je docela dobrej. Za osmičkou jsem se strašně zdržel v kamenným poli a pod hustníkem se už za mnou objevuje Míňa (jsem vykoštěn o dvě minuty). Esíčko do kopce mě dostává do červených čísel a za dvanáctkou vyrážím rovně, pak to měním na traverz a nakonec přece jen rovně. Seshora vidím Miňu razit, čtrnáctka v pohodě a pak už cíl. V tu chvíli třetí za právě Miňou a Daniným klukem (o vteřinu), a v lese ještě šest pětatřicátníků. Z nichž mě předjeli ještě Pačáci, takže nakonec pátej. Vrabec jako vítěz včerejška šestej.
No... pár chybek a těžší nohy. Tak někdy jindy. Už jsem podal lepší výkony a hlavní stránka SHK k tomu mlčela ;-)          

No a jinak to byl moc dobrej mistrák. Semifinále poměrně drsný, kde asi stavba příliš možností neměla, finále hezčejší, běhatelnější, tratě povedený a vzhledem ke kopcovitému profilu poměrně citlivý. Jen uvažuju o závěrečným kopci a napadlo mě, jestli to nemohlo být obráceně - start na východním kopci a aréna na jihozápadě... (?) 

:: 10 nejzajímavějších fotek z Mistrovství Evropy

Podle mě teda... ;-) Teď už nevím přesně, kdo co fotil, ale bude tam něco z Orienteering.lt (to se pozná - je tam logo), od Kadeho, Anny Auermullerové (té se povedl ten Šéďa), PH, Ivety Malé,...

A ještě jsem do "Příliš dlouhého článku...." přidal ohlasy dalších závodníků (Judith Wyder, Gustav Bergmann, Marika Teini a Florian Howald) ;-) 

10.místo
Jan Procházka (Bet) před sprintovými štafetami

:: Český pohár - Middle na Kaltenštejně

Vzhledem k tomu, že si hodnotitelé stěžovali, že tratě nejsou na OB postupech, což nechápu (že nejsou), tak zveřejňuju všechny tratě ZDE.

Tady je hodnocení. Nejvíc si cením, že se mně přes pokyn "start blízko cíle" podařilo jeho umístění tak, aby se dalo dostat do nejzajímavější části mapy, kde se rozhodovalo při ME. A že to nebylo vůbec jednoduchý. Jestli můžu radit tak metoda "jestli to nebude takhle, tak to nestavím" z Vás udělá v tom okamžiku nejvíce oblíbenýho člena pořadatelského týmu. Mimochodem představte si, že máte start někde u cíle. Kam se dostanete? 

:: EOC MIDDLE - Příliš dlouhý článek o příliš krátké trati

Náhled trati mužů :: V plné velikosti ŽENY :: MUŽI 

Úvod

Mistrovství Evropy skončilo. Závod na krátké trati, kterej jsem měl čest stavět (je to sice pitomá fráze, ale co s tím, když je to pravda) a se kterým jsem strávil posledních dva a půl roku taky. Na úvod se musím pochválit, protože se mně podařilo vůbec nic nikomu nevykecat. Pro mě téměř nadpozemský výkon. Za druhé, až se mě příště bude Kade ptát, jaké větší závody jsem už postavil, tak nemusím cosi mumlat o etapě na vícedenních, ale můžu se s klidem zahledět do dáli a ledabyle na půl úst vypustit „ále jeden mistrák“.

Když už je řeč o předzávodním rozhovoru, tak jsem tam vyjádřil názor, že bych byl spokojenej, kdyby vyhráli ti nejlepší, že by to jako byl důkaz, že to bylo postavený dobře. No tak v tomhle ohledu musím říct, že jsem spokojenej. U žen jsou první dvě absolutní špička a u mužů je vítěz asi nejlepší, který byl na startu, druhý také není překvapení, u třetího to bylo poměrně otevřené.

1.Tove Alexandersson (SWE) a Matthias Kyburz (SUI)

2.Judith Wyder (SUI) a Gustav Bergmann (SWE)

3.Marika Teini (FIN) a Lucas Basset (FRA)

Stránka závodu ZDE

Přenos televize ZDE

S tím televizním záznamem je to bohužel složitější. Přímej přenos se křížil s French open a tak dostávala přednost Kvitová a spol. v pořadu "Naše slavné prohry". Kdo byl filuta, tak v té době sledoval přímák na webu ČT SPORT a viděl tak úplně sakum pikum všechno. Záznam tohohle pásma (zatím) nikde není, takže tady máme značně fragmentovaný záznamy. Pod odkazem je devadesátiminutový záznam, který běžel v pátek 27.5. od 22:25. Půlhodina mužů a hodina žen. Malá část v archivu je z odpoledního přenosu a další nová část je v souhrnném dokumentu vysílaném 4.6. v 8:05.  

No tak musím říct, že trefit se do směrnýho času je z mojí strany zatím z kategorie šamanství. Buď za 40´ (Chvaleč) nebo 30´ (Oseček) ... Tady jsme to měli (samozřejmě) otestovaný - u žen to na těch 35´ vypadalo a to, že nakonec jedna ulítla na 32´, když další šla těsně pod 35´, myslím nevadí. U chlapů to z testování ukazovalo, že asi budou rychlejší (+-33:30). Holt byli ještě rychlejší a ta přidaná smyčka na K12-K13 je zas tolik nezpomalila. Naštěstí na middlu ten směrnej čas není to úplně rozhodující... ikdyž jsem Kyburze na doběhu brzdil očima, ať ten čas začíná aspoň 32´. A jak píše Rouman, kdyby třeba pršelo, tak by to v těch šutrech bylo určitě pomalejší.

Protože jsem velice nespolečenskej, nikoho neznám, s nikým se nebavím a jsem zádumčivý, tak jsem se toho moc o názorech na tratě nedozvěděl. Na druhou stranu jsem byl zvědavej k prasknutí, tak jsem udeřil přímo, hrdinně, na fejsbuky a internety účastníků závodu, s familiérním dotazem - jako kdybychom spolu pásli slony – Tak co ty na to Honzo/Dano/Miloši/ ... Judith/Gustav/Tove/...? Jakou trať jste očekávali? Jak jste se na ní připravovali? Nečekali jste větší využití střední partie - muži 11-15, ženy 11-12? Nebyl dlouhej postup bez volby blbej?
Těm, kteří mně o trati něco napsali velmi děkuji.

Ohlasy

Matthias Kyburz (gold medal - men):
"I think the course was quite what we expected. We expected the start somewhere there. Because one map extract was not on the old map but we realized that it has to be on the west side of the old map. And there was one big road which could lead us to the pre-start.
So we could guess quite well where the course should approximately go through.
It was interesting in the way that the first part was very stony and tough physically and the second part was much faster. this change made the course special. But of course if you have lost time in the first part, you couldn`t catch up again. So I think the 2nd part was really nice to run,but not too difficult. (or at least no big time differences were made there)
But in general it was a difficult course and I think also for TV purpose it was really well done with the nice "sand stone" areas. 
Of course it is easy said if you have done a good race, but I really think that it was a challenging course!"

Judith Wyder (silver medal - women):

"EOC was a great event with lots of highlights. Also the middle course was very demanding and though! I think it was what I had expected.. but maybe the terrain was even taffer than I thought... "

Gustav Bergmann (silver medal - men):

"I think that it was a good course with a lot of variation. I really liked that there was no spectetor control, as that would have made the course a lot worse.

Beforehand we thought that the middle was going to be more like the 2nd half of the course, and not so much in the stony slope. But as we drew closer to the competition we realised that the start was probably going to be quite far away from the finish, and that the start would be tricky. Even though we knew that, I was surprised by the intense and tricky start. I had difficulties getting into the map properly, but managed to stay in touch an find my flow. I am really happy with my race, apart from 1 control (no 14), where I didn't see the flag and went to another boulder before coming back 1 minute later. It was a tricky control, and you managed to get me lose contact and that's where I lost the gold medal!"

Marika Teini (bronz medal - women):

"Overall I liked the course. There was enough variation between short and long legs and it's always really nice to have some legs with route choice challenges in middle distance. There was also different terrain types during the course, which forced me to chance orienteering technique several times. Start of the race was good as it was technically the most challenging part of the course and so you had to be fully concentrated from the beginning.

The course was pretty much what I expected. I had drawn some model courses to old map and tried to imagine how to orienteer those. Between sprint and middle I also trained on training maps, where I focused on getting familiar with mapping style in Czech as I hadn't orienteered there before. Though I had prepared well, in the beginning of the race I was surprised that orienteering was so tricky and I also had expected better runnability. Now stony ground made it difficult to find enough time for map-reading."

Oscar Sjoberg (4th place - men):
"Thank you for the EOC-middle, it was my biggest success so far this year. I think the course was really great, many runners were suprised by the technically and physically challenge in the beginning of the course. I handled this area really well by running mostly with the direction. I tried to use the vegetation and the curves, not so much the stones, for navigation. After the climbing to control number 9 I got tired and had to fight for not losing any time. Unfortunately I then did some errors to control 11 and 12. When the runnability increased at the second part I just tried to make the controls easy and push everything I could! Thank you again for a superb championship, I think us swede could learn a lot for you czech when it comes to arranging competitions!"

Florian Howald (5th place - men):

"Yeah I liked the Middle Distance course really much!

About our preparation:

- I think Swiss Team was well prepared. Since there was an old map, we could see what would be offered quite well. So for the lower (fast) part we thought the Vidnava forest would be most relevant and trained there quite much. This gave a good impression how fast the terrain can be (2nd part of the Middle Distance). Then we knew that probably first part will be more in the slope and it looked really stone to us. We also checked some Youtube videos from the local biketrails there, to get some impressions. There was not really any relevant terrain to train in, but anyway we expected the slope in the beginning to be quite rough.

And then of course the Model Event was really helpful, we realized that the map doesn’t look as stony any more as the old one and also that it wasn’t too bad to run either.

In addition we draw some longer legs on the old map to get prepared for those.

=> Also afterwards of the race I still feel we were well prepared.

Course:

- First control was demanding, not much time to prepare and then a diffuse, green and stony slope; so that was a real challenge. I have been at the right stones, but couldn’t see the flags and since I was not sure enough I turned to the right without looking behind the stones and missed for 20-30’’.

- Then as expected some green / rough controls in the first part, also a longer leg to break the routine was included. Runnability / visibility was varying quite much, so this made the course also interesting, because it changed the tasks often.

- Towards the end the terrain got faster and faster, and then one interesting longer leg (19) where I didn’t found the best solution.

=> For us the terrain and course was not really a surprise, but still very challenging because it the tasks were changing quite a lot and some controls in stony areas / greens were really tricky."

Jan Šedivý (6.místo)

"Před závodem jsem koukal na nějaký tvý starší tratě, co posílal Radovan a myslím, že stavíš perfektní závody. Střídání směrů, délky postupů, umístění kontrol až na konci těžkého místa (to mi přijde taková tvoje specialitka). Takže jsem byl připravenej na nejhorší. Ta trať na ME byla zajímavá - taková různorodá a to se mi líbilo. Opravdu asi jedinou vadou byl delší postup, kde nebylo co řešit a člověk si tam mentálně trochu odpočinul. Tam to možná chtělo nějakou volbičku. Ale je mi jasný, že jsi moc volný ruce neměl (IOF kontroloři, prestart, štafle, TV atd..). Co se týče tvých dotazů - čekali jsme kamenitější trať (já jsem v terénu nikdy nebyl takže jsem byl mentálně nastavenej na tu prasárnu Červená ruka nebo Sedlo na Šumavě) určitě i že to bude více nahoře a volbu taky typu - terénem těžká realizace, obíhačka dlouhá… Na druhou stranu, mně se líbí, když je trať pestřejší - občas kameny, bažiny, pak to rozeběhneš a v tomhle to bylo na 1. Co jsem slyšel ohlasy, tak se to líbilo, takže můžeš být pyšnej. Možná ještě zkus Beta, tomu se to nepovedlo, tak bude kritičtější. Díky moc a těším se na další tvý závody."

Šéďa (foto Orienteering.lt)

Miloš Nykodým (17.místo)

"Mně ta trať přišla suprová. Měla parametry světové úrovně. Moc jsi nás nepřekvapil. Věděli jsme, že jsi v tomhle ohledu perfekcionista. Že se bude startovat v té nové části jsme tušili, už jenom proto, že z karantény byla cesta na předstart odhadnutelná. To jestli to pak bude víc v té zelené části jsme netušili, ale je to middle, tam jsme tolik stavbu neřešili. Hodně jsme se připravovali na změny tempa (krátké X dlouhé postupy) a směru. Kauč nám říkal, že tam určitě nějaké dlouhé postupy, na kterých bude potřeba rozjet forsáž budou. Na middle není potřeba mít stejné volby jako na longu, ale myslím, že na obou dlouhých postupech varianty byly. Třeba mě jsi při postupu na K9 vytrestal. Od kontroly mě to táhlo dost doprava (omylem - neudržel jsem směr) chtěl jsem to jít rovně, ale terén mě stáhnul svojí průběžností jinam. Když jsem se najednou ocitnul hodně vpravo, tak jsem si říkal, že už cesta bude lepší. Bohužel tady na mě Gustav udělal nejvíc, asi půl minuty. Nejtěžší mi přišla ta oblast kolem jedenácté a čtrnácté kontroly. A tu jsi využil parádně. Kdyby tam byly jen kratší postupy, tak by to bylo lehčí od objektu k objektu, takto na těch středně dlouhých postupech chtěl člověk znovu zrychlit a když si to nepohlídal, jako třeba já s Gustavem, tak to zavánělo chybou. Sranda je, že jsme naběhli na ten velkej kámen u K14., ale ten malej jsme od něj neviděli. Škoda! Gustava to stálo vítězství a mě šesté místo. Od K15 už to bylo víceméně o běhu, protože viditelnost byla skvělá a i těch detailů v mapě ubylo. Ale i v tomto prostoru jsi našel parádní volbu na K19. Moc nechápu, že to některé hodně dobré závodníky táhlo spodem tím sajgonem. Sranda je, že jsem do té doby, než mě Gustav doběhl šel fakt dobrej závod. Pohyboval jsem se kolem 10-17 místa. Ale zaváháním na K9 a K11 jsem mu nabídnul svoje záda a už bylo jasné, že je jen otázkou několika postupů, než mě doběhne. I na GPSce jde vidět, že se Gustav dost zrychlil, když mě na K12 a K13 dobíhal."

Jan Petržela (18.místo)

"Musím říct, že se mi vůbec nelíbil začátek tratě - ťukačka v difuzních tvarech. Přišlo mi, že se tam moc nedalo vyčíst, prostě jít na směr a koukat se po lampionu. Po pěkné pasáži 4-11 přišly další 2 kontroly na styl svěťáku v Polsku (tam jich bylo mnohem víc), kde jde člověk na směr sračkama a doufá, že zahlídne lampion, protože těch kamenů tam bylo spousta a v těch prořezávkách se přesný směr příliš udržet nedá. Závěr trati už se mi líbil hodně, tam jsi dal prostor vyniknout Čechům, já jsem toho narozdíl od Šédi bohužel nevyužil. 

Víceméně to bylo to, co jsme čekali. Takže jediné překvapení bylo, že na jedničku nebyl nějaký delší postup do těžkého, kde by se člověk musel promapovat."

Jana Knapová (21.místo)

"Pěkná trať, záludný terén, zvlášť v první třetině/polovině trati. Trať jsme měli koncipovanou podobně, ale čekali jsme právě větší využití té prostřední části prostoru - že by smyčka byla tam, namísto u nás holek hned na začátku. Přechod do "vidnava" části už byl pak jasný a značil mapově lehčí, mně známější úsek.

Sama jsem měla s úvodní částí velké problémy, dostat se do mapy a chápat věci, co vidím, bylo to něco celkem nového pro mě. Co se týče dlouhého postupu, tak teď nevím, který myslíš, ale myslím, že všechny delší postupy nabízely mikrovolby (K9, K13 i K 16). Nějaké větší volby se zas na middlu ani nedají tolik čekat. Podle mého názoru by middle ani na zásadních volbách postavený být neměl. Postup na K 20 (předsběrku) byl tupý, ale to asi moc jinak udělat nešlo.

Díky za pěkný middle, přestože mě vytrestal, tak jsem si to užila a trať i prostor byly moc pěkné ;)"

Adéla Indráková (23.místo)

"Jedním slovem trať finále byla výborná. :) Podle doplňujících informací o vzdálenostech na start a možností terénu jsme jakž takž koncepci tratí očekávali, s tím rozdílem, že jsme čekali dlouhý postup na jedničku a smyčku v oblasti kolem 12k (případně kdekoli jinde dál v trati). Nakonec to bylo na startu pěkné překvapení. Postavila jsem si na staré mapě pár postupů a prošla si pár tratí ostatních, abych si udělala jasno v tom, co bude v terénu zásadní, hlavně s nadhledem ke generalizaci. Několik dlouhých postupů šikmo přes údolí se tam nabízelo, tak jsem promýšlela strategii, jak je proběhnout. Tvůj postup na 9K byl povedený, rozhodně jsem hned správnou variantu neviděla, ale myslím, že jsem vybrala dobře. Bylo to záludné, ale férové, takže děkuji za skvělý evropský zážitek :)"

Jan Procházka (27.místo)

"Na úvod tě musím pochválit, nachytal jsi mě :) A teď fakticky, trať byla pěkná, ale v naší závodní přípravě jsme měli tvoji starou trať z podobného terénu a ta budila větší respekt.

1-6 to byla ťukačka při které nebyl skoro na nic čas (mě se nepovedla)

7-8 pěkné rozběhnutí a zklidnění, asi si ho vyžádal TV

8-10 když budu tvrdej, řeknu nejslabší část trati, ale nějak jsi nás nahoru dostat musel

10-15 supr pasáž, těžká ve které se dělaly chyby mohl bych vyprávět...

15-16 a 18-19 povedené postupy s několika variantami. Zbytek kontrol mezi těmito úseky beru jako spojovací na to nás dostat do TV a cíle. Asi se v této pasáži víc vymyslet nedalo...

Když to shrnu pěkná trať, které však chyběl ten zajímavý delší postup, protože ten na 9k moc variant nenabízel.

To je můj pohled jako závodníka a můžeš mi ho vrátit po MČR KT. Já však mám v kapse asi lepší terén a nemám omezení televizí..."

 

Gustav Bergmann a Miloš Nykodým (foto Orienteering.lt)

Dana Šafka Brožková (30.místo)

"Příprava byla mohutná, dostala se nám do ruky trať, co jsi stavěl v podobném terénu. A Radek Novotný to zhodnotil, že ta trať je velice dobře postavená a bude problém ji překonat. Další postřehy byly, že stavíš hodně změn směrů, nedáváš kontroly na náhodu a že tvůj rukopis je podobný, jako staví tratě právě RN. 

Podle našich informací, kde bude aréna a jak daleko se jede z karantény, jsme umístili start přesně a pak už padaly návrhy různých tratí. Přikládám jednu stavbu Betovu, myslím, že to hezky vystihl. Jen je více kontrol právě v té oblasti 11-12, ale to je asi taky tím, že okolo startu máme jen vrstevnice, proto se tam blbě umísťují kontroly.

Takže čekali jsme více kontrol v oblasti 11-12, ale začátek tvého finále byl stejně kvalitní. Dlouhé postupy fajn, určitě zajímavé. Byla to pěkná a náročná trať. Samozřejmě se to těžko srovnává, protože běžet ve Finsku, Norsku, tak tam je terén sám o sobě náročný a trať těžká, ale tohle bylo fakt na úrovni. Terén i trať." 

Pavel Kubát (34.místo)

"Celkově to byla moc pěkná trať. Ihned po startu smyčka kontrol, která byla velmi těžká, kontroly hodně schované, pak lehčí pasáž 6-8 (což ale bylo zřejmě kvůli TV), kde jsem teda svojí blbostí a zbytečným tlačením na pilu udělal chyby. Delší postup jsme asi očekávali nějaký nápaditější, tady bylo potřeba jenom ukázat, že na to člověk fyzicky má a jít pěkně rovně co nejvíc pod čarou (což se mi opět moc nepovedlo). Pak moc pěkná pasáž 10-15, kterou jsme tak nějak čekali a kde jsme stavěli gró tratě. Konec pak nějak hezky dotáhnout na shromko, což se taky povedlo, pěkný postup s volbou na 19. Tam jsme možná čekali něco v těch bažinkách, ale ony už nebyly tak zelené jako na staré mapě, takže by to asi nijak extra zajímavé nebylo.

Jediné, co jsme teda asi nečekali byl ten dlouhý postup postavený takto. Určitě bylo fajn využít takhle tu úvodní pasáž, kde jsme neměli k dispozici starou mapu. Připravovali jsme se hodně v kamenitém terénu (Bramberk - TJN, Červená ruka - CHA), ale nakonec to tak extrémně kamenité jako v některých pasážích hlavně té Červené ruky nebylo.

Celkově díky za pěknou trať!"

Vendula Horčičková (35.místo)

"Co se týče krátké trati, hodnotí se mi bohužel velmi špatně. Už před kvalifikací jsem měla pocit, že na mě něco leze. Doufala jsem, že to týká jen horních dutin a nebude to nic vážného, nicméně v průběhu finále mě to totálně položilo. Takže jsem z trati neměla mnoho zážitků, protože jsem dobíhala s horečkou a poslední třetinu si vybavuju jen mlhavě. 

Takže spíš co jsem se teď zpětně dívala na mapu - trať se mi líbila. Byla docela taková, jakou jsme ji očekávali; možná jsem si jen myslela, že tam bude víc delších postupů. Povedené podle mě byly postupy na 13 a 16k, které nutily k zamyšlení už dost ke konci závodu, což vždycky bolí. Taky se mi líbilo, že jsem na stavbě trati nepoznala, že by byla poznamenaná televizí.

Nevím, co víc bych napsala. Mrzí mě, že jsem si tu trať "nemohla zaběhnout pořádně". Tak snad někdy příště."

Tomáš Dlabaja (test trati mužů; komentátor)

"Trať jsem proběhl za 39 minut (s pauzama na vydýchání, abych se alespoň trochu přiblížil rychlosti elity). Odhaduji čas vítěze na 34-35 minut. (já byl unavený a pomalý a navíc strašlivě pršelo). S tratí spokojenost (mimo dlouhý postup 8-9, kterému podle mě chybí volba, ale to jsem avizoval již dříve). Trať má úroveň EOC, pomáhá i náročná podložka - větve, kameny od startu až do 15 kontroly, pak už je to fičák. 

Jak šel čas

Úvodní epizoda

To bylo někdy v srpnu nebo v září 2013. Zcuknutá ilustrační komunikace s Aljošou: – Nechceš něco stavět na Mistrovství Evropy? – No nevim... A kdy a kde to ti dorostenci běžej? – Dorostenci? To budou dospělí v Jeseníku – Jo Mistrovství Evropy!!?? A jakou trať? – Ještě nevíme. Možná sprint, možná sprintový štafety.... Hele tak štafety, na ty seš dobrej – Štafety jsem nikdy nestavěl a úplně se mně nechce s tím začínat na ME... Tak to asi nic. Maximálně, že by si to se mnou někdo vyměnil. Hele tady vidím třeba Honzu Picka na middle. Ten je třeba dobrej na štafety... – Tak dobře. Middle. (To byl první a zdaleka ne poslední ústrk, kterej ode mě Honza zakusil). – A kdeže to bude? – Kaltenštejn.

Dan Wolf - vedoucí úseku stavitelů, stavitel sprintu Q+F

  

Terén

A tak tam to trochu znám... Tak zase do toho nepříjemnýho lesa napěchovanýho mloky a dalšími nepříjemně zbarvenými živočichy. Nejsem teda žádnej expert na terény, ale nevím, jestli bych tenhle výrazně specifickej terén dokázal k něčemu přirovnat a jestli u nás něco takovýho vůbec máme. V dolních partiích je to úplně v pohodě, od určitý hranice je to ale neuvěřitelnej mix kamenitýho podkladu, rozsáhlých kamenných polí ve vysokém bukovém lese se silnou vrstvou listí mezi šutrama, hustníků, pasek, bažinek a divokých vodotečí.

Samostatnou kapitolou by pak mohlo být přenesení toho, co je v lese, do mapy. Nejen, že bylo asi složitý to zmapovat, ale ten terén především obrovsky "klame tělem". Když jde člověk poprvé s mapou do terénu, tak má úplně jinou představu, než to potom vypadá v reálu.

Taky musím říct, že můj pocit z terénu v průběhu času silně kolísal, zvlášť když jsem v jednom místě při pěší procházce už potřetí ležel na zemi. 

Vývoj tratí ZDE 

Fáze 1

Co jsem chtěl. Technicky náročnou trať. Pestrou trať. Start co nejvýš. Důkladné využití zelené partie nahoře.

Co bylo dané. Aréna (jó to jsme si mysleli...). Pokud to bude vhodné, tak využití nové – východní - části mapy. Pravděpodobnost přímého televizního přenosu.

  

Fáze 2

Zaprvé jsem si sehnal všechny podmínky televize. To bylo zrovna čerstvě po juniorským, takže byla poměrně jasná představa. Vhodné místo pro přenosový vůz. Z něj kabely ke kamerám maximálně něco málo přes kilák. Pokrytí startu, dvou televizních úseků a cíle. První televizní úsek ve třetině a druhý ve dvou třetinách trati. Televizní úseky by měly splňovat určité podmínky (například se od sebe odlišovat).

Za druhé jsem prosvištěl les včetně vytipovaných míst ve východní části (tam jsem viděl možnost využití a doporučil jsem k domapování) a ještě dál za asfaltkami na severovýchodě a jihovýchodě (tam to bylo bez šance).

  

Fáze 3

Ještě se ani nemusela kreslit žádná trať, abych věděl, že televizní koncept bude klíčovej. A že to bude těžká písemka... Možnosti pro stání přenosáku velmi omezené a když už, tak problém s dosahem. Když byl vlevo, tak nedosáhl doprava, když byl dole (cíl), tak nedosáhl nahoru (start) a tak podobně. A ještě k tomu optimální rozložení TV úseků... Když jsem se jenom zeptal jestli nemůžou být dva přenosáky, tak se na mě koukali jak na blázna...

No tak jsem si musel nějak poradit. Vytipovali se tři možnosti stání přenosáku a k tomu naroubovala schemata tratí. Pozice na asfaltce na severovýchodním kraji mapy vycházela nevýhodně, tak zůstali ve hře dvě místa na prostřední asfaltce a to ještě to místo výš bylo ve značné nejistotě, protože by se tím musela ta silnice uzavřít.

  

Fáze 4

Následně vznikly tři koncepty tratí.

A: Start nahoře v zeleném, nejvýš jak to šlo. Smyčka v hustníku, pod ní TV1, nová část, TV2, hustník před cílem, a cíl.

Ono to z mapy vypadá docela dobře, ale postupem času jsem byl stále víc a víc rozpačitej právě z toho úvodního hustníku. Příšernej fekál, v západní části pasekoidní hnus fialovej, východně od finální mužské K13 dokonce rozsáhlej skoro polom. Relativně málo objektů, cesty tam, kde jsem nepotřeboval... A dramaturgicky to taky nebylo úplně vybalancovaný. Kdybych chtěl využít novej terén (jako že jo), tak by se dvě třetiny odehrály nahoře ve fekálu bez smysluplné možnosti z toho terénu aspoň na chvíli vypadnout.

B: Aby se vlk nažral, tak jsem zkusil start na kopci za asfaltkou (není na finální mapě). Ale skoro hned jsme tuhle verzi opustili. (Když používám množné číslo, tak tím hlavně myslím taky Dana Wolfa – vedoucí úseku stavitelů a Romana Zbranka – národní kontrolor. Ti byli moji oponenti).

C: Právě z tý velký rozpačitosti u varianty A jsem se velmi snažil najít jinou konkurence schopnou možnost a vznikla tak tato. Start přímo do nového, smyčka, seběh na TV1, transport do středu, ale už ne úplně nahoru do hustníku, přesun na hezoučkej kopec na TV2 (tady jsem se Honzovi nacpal na jeho štafetovej kopec), hustníky a cíl.

A měl jsem zaděláno na těžký spaní. Co zvolit? A nebo C? Každá má svoje výhody a nevýhody.

Zvolil jsem C, ale od té doby jsem měl permanentní pocit nejistoty, jestli to je dobře.

  

Fáze 5

Ikdyž to doteď byly pouze koncepty, tak jsem musel něco udělat se známou middlovou chorobou, tj. že mně ta trať nehezky řetízkovala. Stavitel chce ukázat všechno těžký v terénu, napere tam spoustu kontrol, závodník tak běží sérii krátkých postupů a nemá moc šanci někam ulítnout a ve výsledku pak ta trať není tak těžká, jak by mohla v daném terénu být.

Takže jsem na jedné straně ubíral kontroly a na druhé jsem se tam snažil vnést pár delších postupů. Tak vznikl postup na K9, který rychle přeběhl prostor, kde jsem nejsnáz oželel, když nebude žádná kontrola, a který dostal trať zase rychle zpátky nahoru.

  

Fáze 6

Nemáme arénu. Teda máme, ale úplně na západním kraji mapy. Tak to bylo jářku překvapení.

Nemám start. Protože jsem na začátku úplně nepředpokládal, že úvod bude tam, kde jsem ho teď měl, tak jsem tohle místo při probíhání viděl jenom z cesty. Teď, když jsem ho procházel, jsem vůbec nebyl spokojenej. Všude šutry, mezi nima silná vrstva listí, žádnej pořádnej objekt v terénu pro kontrolu... Navíc jedna organizačně technická nevýhoda. Na start by se chodilo po asfaltce docela těsně nad prvním kontrolama.

Takže dvě docela podstatný změny. Který se ale téměř zázračně vyřešily. Ohledně televize najednou nic nebyl problém. Budou dva přenosáky a kabely klidně přes kilák a půl (?). I přes změnu arény jsem nemusel zásadně měnit koncepci, mohl jsem sezobnout ještě další pěknej kopec a vznikla pěkná volba na K19 (to bylo nezbytný, protože bažiny vlevo byly pro štafety - ikdyž tam nakonec nebyly). Start tím pádem mohl být kdekoliv, tak jsem to akorát obrátil na opačnou stranu a zrušil tupou část (tam byla potom na kousku jenom finální K4).

Taky jsem získal další argument, pro vynechání horního hustníku. Pokud je aréna takhle daleko a já chci využít novou část (jakože kvůli momentu překvapení chci), tak tam musí být úvod. A jestli chci mít pestrou trať, kdy po úvodním presu dojde k určitýmu uvolnění v jiným typu terénu, kdy závodníci třeba poleví v koncentraci, tak musím z toho fekálu pryč. V tom vidím možná největší obtížnost závodů. Když je to pořád v tom samým, tak si člověk zvykne a není na něj už takovej tlak.   

Já si zároveň uvědomuju, že zrovna tohle je nejproblematičtější moment trati. Kvůli hezkým záběrům v televizi spadnu úplně dolů a už potom nemám čas a prostor se dostat zpátky úplně nahoru – i kdybych chtěl. A jako sporný se můžou jevit i TV úseky. Oba se sice navzájem trochu liší, ale jinak jsou oba v hezkým běhatelným terénu, a není tak na kameře zaznamenaný, o čem taková dobrá polovina závodu vůbec je...   

Fáze 7

No a takhle se to vlastně celý usadilo a odteď už to bylo po víceméně malých krůčkách. Co mně asi trochu ujelo při těch změnách byla kratší délka (ženy 4.4km, muži 5.2km). Tady výborně zafungovali IOF kontroloři, kteří vznesli dotaz, proč je middle krátkej a štafety ve vedlejším terénu jsou dlouhý. To jsme uznali jako opodstatněný a tak Honza zkracoval a já prodlužoval. Muži dostali smyčku na K12 a K13 (tak nakonec přece jen aspoň částečně do horního hustníku), ženy dostaly stejný úvod jako muži. Potom jsem úplně nebyl spokojenej s realizací toho úvodu a směrově ho otočil, takže tam vznikl delší seběh na jedničku a na čtyřku (finální K5). Ještě jsem potom změnil jedničku, kde mně přišlo, že je docela lehká, mohli by na ni běhat přes čtyřku (finální K5) a zároveň nemám využitou tu pěknou kamenitou hranu za pasekou. Tak jsem tam umístil jedničku. Potom jsme měli schůzku v terénu s televizí a Olafem, prošli jsme si všechny TV úseky a to už bylo vlastně všechno.

Popis tratí

Start-1: Od ostrého startu tam nebyl čas vůbec na nic. Odbočka doleva, potok, bažina a šutry v poloprůhledným lese. Kdo se neodrážel od šutru ještě před pasekou, nemusel trefit správnou výšku a mohl hledat lampion na dolní i horní skupině.

1-2: Seběh fekálem. Zvlášť to druhý kamenný pole mohlo hodně zdržet.

2-3: Od dvojky nestoupat a trefit cestu. Kdyby mně někdo řekl, kdo tady bude hodně chybovat, tak bych nevěřil.

3-4: No... krátkej postup a docela volbička... Jinak to není o ničem jiným, než se dostat zpět nahoru.

4-5: Nepříjemnej seběh. Lampion schovanej za takovou pěknou terénní hranou.

5-6: Taky bych neřekl, že tohle bude kontrola, na který se bude výrazněji chybovat. Ikdyž nabíhání na konec liniových tvarů (o tomhle bych řekl, že je moje specialitka) tady vždy musí zablikat červený světýlko. Vedli jsme o umístění diskuzi, abych ji dal na druhej konec, ale tohle se mně líbilo, že je větší šance ulítnout na odběhu na sedmičku.  

6-7: Kdo si nepohlídal odběh do bažiny, mohl skončit i na kupě před osmičkou.

7-8: Líbivej televizní úsek s ukázkou rozmýšlení dlouhýho postupu po oražení osmičky. To vše pod tlakem kamer.

8-9: O dlouhým postupu už jsem mluvil... Když řekneme, že dlouhej postup bez volby, tak se můžeme ptát, jestli potom má takovej postup smysl. Možná ne, možná jo. Závodníka to ukolébá, vyhodí z koncentrace, kterou musí zase zapnout na další kontrolu... Ikdyž je postup bez volby, tak závodník na to musí přijít, že je bez volby. A když teda ten postup už běží, tak může přemýšlet „co to má být? jak to myslel? běžím dobře? nepřehlídl jsem něco?“ Když vidí tenhle postup jako nejdelší na trati, automaticky naskočí, že tam musí být volba... Ale možná že teď obhajuju neobhajitelný....?

9-10: Docela mě překvapilo, že se tady moc nechybovalo. Teď mě třeba mrzí, že jsem nedal ten západnější šutr. Jinak to chtělo nespadnout výškově, protože dole bylo dost divoký kamenný pole.

10-11: To je takovej ten ošemetnej postup, čím dýl se běží, tím míň jsem si jistej, jestli jsem dobře. V místě lampionu to bylo celý rozplizlý. Tady se dalo krásně ztratit (čas).    

11-12: Tady jsem několikrát běžel a nikdy jsem přesně nevěděl, kde tu cestu přebíhám. Udržet směr, poznat správnej šutr a probojovat se k němu skrz úplně zapráskanej hustník

12-13: Nutná otočka dolů. Měl jsem tam konec rejhy kousek severně, ale ta tam prostě není...

13-14: Stejnej typ postupu jako na K11, tady ještě těžší, že to je seběh. Navíc to z mapy vypadá podstatně jednodušeji, než to bylo v lese.

14-15: To byl poslední postup v těžkým terénu, ale jinak spíš takovej jakoby líbivej. Moc chybovat se tady nedalo. To spíš, že nebyl úplně čas namapovat si další postup.

15-16: Protože to byla volba levá pravá. Myslel jsem to jako chyták, kde to bude stahovat dolů, za ideální jsem považoval zleva a šetřit výšku. Což se docela povedlo, ikdyž ty rozdíly nebyly tak dramatický. Olafovi by se líbilo posunout kontrolu ještě dál za kopec, aby se dalo uvažovat i o variantě náběhu zprava. Nevím, třeba by to bylo lepší. Mně přišlo, že to pak znevýhodňuje ten postup zleva...

16-17-18: Tak tady se to mohlo poprvý za závod pořádně rozfajrovat ;-) Najednou pod nohama krásná rychlá podložka, postup z kopce. Samozřejmě „furt ve střehu“ – opět televize, dobře dohledat K18 a rozmyslet postup na K19.

18-19: Bažiny vlevo byly blokovaný pro štafety, jinak bych je určitě využil. Byly tam dvě docela pěkný místa pro kontrolu a navíc by byl další typ terénu. Na druhou stranu bych neměl tuhle pěknou volbičku a Šéďa by nebyl na velký bedně ;-) (Třeba jo) Všichni mně říkali, že to je jasně rovně a po rozhraní paseky, já jsem měl ideální odběh doleva a rovně přes kopec a náběh na K19 zleva.

19-20: Tenhle postup se mně strašně líbil. Hlídat směr odběhu z K19 a náběh za hřbet a hranu hustníku.

20-21: Sice krátkej postup, ale i tenhle se mně líbil.

21-22-23-24-cíl: Tady už jsem měl strašně úzkej koridor pro doběh kvůli štafetám, takže s tímhle už nešly dělat zázraky. Zajímalo by mě, co by s tím udělalo, kdyby K22 byla třeba přes hustník na jámě u cesty a potom volba na K23. V ideálním případě by se mně líbilo běžet z K21 jihozápadně mimo mapu na ten štafetovej kopeček se skalama. Chvíli jsme tam taky byli oba, ale IOF kontroloři řekli, že neexistuje, takže jsem ustoupil, protože to by mě Honza už asi zabil. Ostatně on si toho po změně arény užil mnohem víc.

Ženy měly mezi mužskými K10 a K16 dvě jiné kontroly. Jinak vše ostatní úplně stejný.

K10-K11: Tady šlo o to udržet správnou výšku už v odběhu od K10. Jinak se potom šlo dost špatně přesně najít.

K11-K12: Typově podobnej postup jako u mužů na K15. A stejná volba na další kontrolu.

Ještě připojím popis tratí, který jsem Olafovi posílal jako případnej podklad ke komentování.

- Snažil jsem se o pestrou trať. Jak samotnou formou (změny směrů a délek postupů) tak terénem (myslím, že to by mohla být nejsilnější složka toho závodu – jak se terén každou chvíli proměňuje). A také tam vidím určitou míru pestrosti v tom, že jsou tam postupy těžší i lehčí; výběhy – seběhy; krásný les – zapráskaný les; middlové postupy – postupy na volbu; Aby to kladlo na závodníka komplexní nárok, aby si na trati nemohl být ničím jistý, „furt ve střehu“ (je tam třeba dlouhý postup – jistě může se oběhnout po cestě, ale jinak na volbu není; a je tam taky relativně nenápadný postup na K16 nebo třeba na K19, který právě na tu volbu může být a může se tam chybovat).

- Snažil jsem se o technicky těžkou trať. Co tak čtu na repre stránce o osobních webech, tak myslím, že se čeká velká „brutalita“ v první polovině trati a velké využití kamenité a hustníkové partie kolem mužské K12 a K13. To je téma, které v sobě řeším od samého začátku a v úvodních variantách se s ní samozřejmě počítalo. Nakonec ji z několika důvodů využívám mnohem méně, než jsem si na začátku myslel.

Jak se tedy povedla technicky těžká trať... Já mám pocit, že určitá obtížnost je právě v té pestrosti. Jinak ale (i z poznatků vás testovačů) mám spíš dojem, že se zřejmě očekává těžší trať, než bude ve skutečnosti.

Závěr

Nevím jak kdo, ale vždycky takhle po akci vidím především chyby nebo prostě přemýšlím o tom, co se dalo udělat jinak. Jak v detailu, tak koncepčně. Je to mimořádně frustrující, zvlášť, když to, o čem přemýšlíte, někdo řekne nahlas... Ovšem Máňa říkala, že už to teď po závodě prej není směroplatný.

Docela těžký chvíle jsem měl, když jsem četl, jak se reprezentanti připravujou a co očekávají a já jsem věděl, že to tak úplně přesně nebude a že nemůžu ani naznačovat. Na druhou stranu můžu s klidem říct, že jsem to nestavěl ani pro někoho, ani proti někomu. 

Jako poslední bych měl zmínit něco o organizaci. Bezesporu ohromná zkušenost, kterou bych tady za pecí těžko získal. Taky bych každýmu u nás (míněna Slávie) doporučil vyzkoušet si pořádání v jiném organizačním týmu. Jinak jsem tam byl j.h. (jako host), takže by bylo neslušný tady vytahovat nějaký zákulisní informace, zvlášť když jsem během pořádání zaujal pózu nafrněné potížistické primadony...

A poslední bonus je pro nefacebookáře, kam jsem večer po příjezdu na pořádání napsal:

Dobrej příjezd na EOC. Chybělo šlápnout 10 cm vpravo a psal jsem z nemocnice, kde by do mě kapalo antizmijí sérum. Možná tam ale nakonec stejně skončím, protože se o mě pokouší infarkt...

Věřím, že aspoň jeden hrdina to dolouskal až sem a má tak TO privilegium napsat první komentář ;-) 

Aréna den před závodem (foto PH)