Pokud je Vám nadpis poněkud povědomý, tak ano... je vypůjčený od českého velikána, Járy Cimrmana a jeho Teorie poznání. Nejsem teda žádnej Smoljak, ale jakožto vulgární materialista, kurva, si dovolím zkratku. Zatímco dle Bohlena na konci procesu poznání "víme vše", dle Cimrmana "nevíme nic" a na konci procesu tedy stojíme před branou všehomíra, s hlavou jasnou a prázdnou. Jelikož ale Cimrman nebyl nihilista (ani závodnický nihilista), je nutno chápat tuto tezi pozitivně. Tím, jak se v procesu poznání dostáváme k místu, kde věc není, sice nevíme nic, ale zato to víme správně. Pomocí slavného cimrmanova kroku stranou a pomocí dvojtečkového operátoru můžeme obě teorie spojit - tedy: Víme vše, totiž, že nevíme nic. (Vyšetřování ztráty třídní knihy)
Tak, to mě zhruba napadalo během výbornýho pondělního Hydeparku. Hostem byl
Ondřej Šteffl, ředitel Scio. Sice mu do toho Kakáč neustále skákal a vůbec ho zatěžoval zavádějícíma dotazama, ale vcelku se nenechal vykolejit a předal to podstatný. Doporučuju.
No a při té příležitosti se nešlo nezamyslet, jak jsem proplul zdejším systémem vzdělávání a co do mě všechny stupně školství natloukly.
Úplně nejdřív je asi potřeba říct, že v procesu vzdělání jsou nejdůležitější - osoba vyučujícího a chuť se učit. Systém, nesystém. Ředitel Scio dělí učitele na - skvělé, dobré, průměrné, podprůměrné, mizerné a škodlivé. Asi můžu říct, že za těch zhruba dvacet let jsem potkal poměrně slušný procento těch z horní části pořadí. Těch z dolní samozřejmě taky, záleží co si vyložit pod slovem škodlivý; pokud to je například to, že díky učiteli člověk ztratí zájem o obor, kterej ho původně zajímal, tak bych o jednom adeptu věděl.
Celkem jsem rád, že moje vzdělání by se snad dalo označit jako všeobecný (šak mám na to papír!), a že o všem vím aspoň trochu. Možná to je příčina, že mám rád, když věci obsahujou a spojujou víc částí. Když mají svůj obsah a svoji formu, a když to je vyvážený. Například: Architektura je z části umění a zčásti technika. V orienťáku se kromě běhání musí i přemejšlet. Pro stavbu tratí je potřeba uplatnit návrhářský schopnosti i závodní zkušenosti. Atakdále....
Obecně mně bylo vždy ohromně protivný zkoušení a učení se... ;-) V tomhle směru byl gympl jeden velkej teror. Člověk nevěděl z který strany a kdy něco přiletí; a když přišel večer z tréninku a měl na stole horu sešitů, tak to taky vyvolávalo dávící reflex.
Systém, kterej panuje na vysoký (samozřejmě ne na všech) - celej semestr v bezpečí a zkoušení na konci a najednou, mně zase strašně vyhovoval, tohle bylo dělaný přesně pro mě ;-)
A teď si trochu zavzpomínám:
:: ZŠ (TGM)
Na prvním stupni těžká podprahová masáž (výstřely z Aurory,..), naštěstí ve 4.třídě přišlo cinkání a změna orientace.
Do pátý třídy bez problému samý; potom, co jsem byl potupně označen za šprta, jsem si v šestce nechal dát dvě dvojky a vypadl na gympl.
:: SŠ (GBN)
Tělocvik (jedu podle oblíbenosti předmětů, nebo podle toho, co ve mně zanechaly ;-) - Výborná náplň, dobrej učitel (Kučera) a systém. Známkovalo se srovnáním časů/metrů dosažených v současném a minulém pololetí. Takže jednička z těláku i pro sporťáka úplně zadarmo nemusela být.
Dějepis, ZSV - Děják mě zajímá furt, taky jsem měl vždy štěstí na učitele (Novák). S občankou už to je slabší, ale byl na to stejnej učitel. Jinak ty předměty nejsou žádná zvlášť náročná věda ;-)
Matika a deskriptiva - Měli jsme dobrýho třídního a zároveň matikáře (Drahotský). Celkem mě bavila (je to taková detektivka), ale je specifická. Nestačí vědět jak se to dělá. Musí se počítat, počítat, počítat. A to jsem teda ne vždycky dělal. Nejvíc mě bavila (a šla) analytická geometrie (snad se to tak jmenuje) - díky ní jsem taky měl na vízu z matiky jedničku. Deskriptiva byla potom až nečekaně potřebná později.
Biologie - taky žádná věda a svým způsobem to bylo zajímavý. Výbornej učitel (Loukota) - zajímavě vykládal a dbal na to aby se postupovalo od hlavních informací po detaily. Při zkoušení se měnil v příslušníka gestapa; nedivil bych se, kdyby u někoho před zkoušením probíhalo noční pomočování.
Fyzika - Šáda pouštěl hrůzu, házel klíčema, ale vlastně byl docela hodnej a zábavnej. Ikdyž z fyziky bych teď dal možná tak páku. Jo a takový ty úlohy - Z bodu A vyjelo auto....
Chemie - pro mě úplně zbytečnej předmět. Ikdyž - jak se to hodí do křížovek! Speciálně si pamatuju, jak jsem byl marnej na laborkách, kterýma jsem proplul jenom díky tomu, že jsme pracovali ve skupině...
Počítače - ále na to jsme měli takovou zábavnou figurku, připomínající myš Alexandra ze včelky Máji, ovšem běžně označovanej jako zkutr. Jinak ale neškodnej, nejvíc si pamatuju jeho hlášku - to nevím, já jsem matik, fyzik.
Zeměpis - odstrašující příklad učitele. Naučil Čáp někdy, někoho, něčemu? Kromě toho totálně zabil můj zájem o zemák.
Výtvarka - No, moc toho ve mně nezůstalo... Možná škoda, že jsme víc nekreslili. Pamatuju si, že jsme dělali jenom samý blbosti. Součástí maturity z výtvarky byl praktický úkol, kde jsem dělal model Gymnázia J.K.Tyla. Možná proto, mám za dvě ;-)
Čeština - Jenom o třídě 6.B, která je na návštěvě v pivovaru nejde říct nic negativního ani pozitivního. A to je opravdu málo. Posaďte se, ředitel školy...
Jazyky (Aj, Nj) - úplný dřevo (já)
:: VŠ (1.semestr UHK - pedagogická fakulta Dějepis,Výtvarka)
A protože jsem málo kreslil, tak jsem byl shledán na FA bez talentu a musel jsem se nějak schovat před vojnou, kdybych náhodou nedostal modrou ;-) Výtvarka byl neskutečně moudrej tah, páč jsem tam kreslil jak protrženej a na druhej pokus nakonec ty talentovky s přehledem dal. Z dějáku patrně někde budu mít schovaný dva hustě popsaný sešity do detailu popisující pravěký a starověký události, což mě zas tak moc nebralo, abych řekl pravdu...
:: VŠ (FA ČVUT)
Ráj ;-) Ne že by občas nebyla krizička. Ne že by nebylo občas potřeba přes něco přelýzt; přetrpět nějakýho idiota; vydržet s nervama při čekání ve frontě na nějakou konzultaci. Mít občas štěstí (předmět Právo - zkoušku, na kterou bylo možný si přinýst a používat cokoliv, jsem na první pokus nenapsal a nevím proč, na druhej pokus už jo a taky nevím, jak se to stalo).
Hlavní předmět - ateliéry. Celej semestr se pracovalo na jednom projektu (z dnešního pohledu neuvěřitelnej luxus) a na konci se to veřejně vystavilo. Jako dobrá motivace, aby to nějak vypadalo.
No a pak bylo mraky ostatních předmětů více či méně potřebných pro navrhování.
Jeden z těch (podle mě) míň potřebných byla matika. Tam jsem jako spousta dalších kolegů vysvištěl ze zkoušky protože proč? Protože jsem nepočítal příklady a jenom věděl jak na to. Na druhý zapsání jsem počítal celý prázdniny, zkoušku jsem měl napsanou za poloviční čas a paňučitelka (postrach Hájková - jestli to třeba někomu něco říká) mně při psaní jedničky do indexu se slzou v oku říkala, že zas tolik toho po studentech nechtějí... Mezi náma, ty derivace a integrály jsem se nějak naučil, ale stejně nevím, k čemu to vlastně je... ;-) No a takových historek by bylo...
