čtvrtek 14. března 2019

:: Fasáda Talpy Pilníkov

Asi si tady nemusím hrát na utajení, o který dům se jedná ;-) Tohle byla práce typu - návrh fasády navrhovanému domu (=už ho navrhnul někdo jinej). Není to úplně ideální, ale někdy se prostě přivře jedno oko... Docela pěkná práce, docela pěkná komunikace s investorem a co mě zaujalo nejvíc - měli docela dobře propracovanej logomanuál. A to se příliš nevidí, resp. skoro vůbec. 

pátek 1. března 2019

:: Sezona 2018

Šmarjá, že já ještě nezhodnotil minulou sezonu? Tak fofrem na to! ;-)

Zima jako už téměř obvykle špatná. Různý rýmičky už ani nepočítám, nově jsem se ale musel popasovat s úplně novejma chorobama, který přivlekla Eliška ze školky. 

Na jaře jsem na sebe dal hodně dlouho čekat. Jednak kvůli výše uvedenýmu a jednak proto, že mě různý Michnovky a Byzhradce lákaly velice pramálo. Jeden z prvních závodů byl sprint v Jičíně, a hned to byl jeden ze závodů, který se mně povedly nejvíc. Ano, vybrat si správnou kategorii (H35) je základ, ale i jinak jsem měl z výkonu pěknej pocit. No a taky když si jdete po závodě pro diplom, tak to na ten případ přece jen vrhá jiný světlo, že...



V dubnu jsem běžel 4 krajáky v H21, což byly první rankinkový závody po loňský totální pauze, zároveň ale v sezoně jediný. Další už se nepoštěstili. 

Výlet do Plzně na štafety a sprint byl s velmi smíšenými pocity. Sobotní štafety úplnej fyzickej krach. Odpolední sprint přímo v Plzni překvapivě už dobrej. Kaňkou ovšem bylo vyhození kotníku, dopajdání na třetím místě a ráno pak odjezd domů vlakem.

Sotva jsem dal kotník trochu do kupy, šel jsem se proběhnout a prásk! To samý zas. Obojí ve městě, na trávě. 

A jelo se na hlavní závod jara - mistrák na middlu. No, vrchol... Taková divná lokalita mezi Vysočinou a Brnem. Les divnej, šutry divný. Nějak jsem tušil, že to pro mě úplně není. Forma taky asi nebyla úplně nejšpičkovější. Tak bojoval jsem, to jo, ale nakonec to dalo na 9. místo, se kterým jsem teda vyloženě nespokojenej.

Léto bylo převážně tréninkový pouze s jedinou vyjímkou v podobě lahůdečkový třetí etapy PP na Branžeži. 

První podzimní závody byly u Boru. Na krátkou trať jsem se těšil, na klasiku vůbec ne a dopadlo to úplně opačně. Krátká vyloženě nepovedená, mapový chyby a ještě vytuhnutí. Klasika oproti tomu krásnej soustředěnej výkon po celou dobu a ještě mě to bavilo. A zase jsem si šel pro diplom ;-) Kdybych věděl, že to byly v tom roce prakticky poslední závody, asi bych z toho úplně odvázanej nebyl...

Mistrák na klasice jsem takticky vynechal. Do nudnejch kopců u Mohelnice se mně ale opravdu nechtělo. Pokračovat se mělo na štafetách ve Zlíně, ale opět zafungovaly školkový bacily a místo závodů se kurýrovalo. S dosavadníma bacilama se už dovedu vypořádat rychle, ale tyhle zmutovaný svině se ukázaly jako velký držáci a ikdyž jsem měl nějakejch 14 dní do mistráku štafet a klubů, tak jsem to prostě nestihl. I tam jsem jel ještě nakřáplej a podle toho to i dopadlo. Plány velký - hlavně v sobotu se štafetou - ale nakonec jenom frustrace.     

neděle 17. února 2019

:: V Meziměstí je hotovo

Potom, co jsem sem narychlo vrznul fotku, kterou jsem vyšťoural v hlubinách internetu, bych celou věc ještě okomentoval.

Je to pro mě zatím jenom fotka, že jo. Jsem zvědavej, jak to vypadá v reálu a z různých pohledů. Ale už z fotky to na mě působí tak, že se podařilo splnit záměr, kterej tu na začátku byl - zamaskovat a znečitelnit to nešťastný a zmatený tvarosloví domu. Určitý překvapení pro mě je, že to (z fotky) vypadá o něco decentněji, než jsem si podle vizualizačního návrhu myslel. Ovšem tím líp!

Někdo by se třeba mohl ofrňovat, že je to jenom ňáký kreslení po paneláku. Už několikrát jsem si ověřil, že není malých rolí!

PO:

PŘED:

NÁVRH:

pátek 1. února 2019

:: Márův den...

6:30 – Vstávám, je tu zase další překrásný den. Musím rychle zavolat Andrejovi, aby šel na chvíli spát. Ten člověk je jak fretka a vůbec nekecá a pořád jenom maká. Kdybych na něj nedohlížel, tak by vůbec nespal.
6:35 – No jasně, že Andrej nespal. Když jsem se mu dovolal, tak zrovna ve svém sklepě bičoval drobného zemědělce. Musel jsem ho doslova přemluvit, aby ho přestal bičovat a šel si na chvíli lehnout. Zničit drobného zemědělce může klidně odpoledne.
7:00 – Volala mi moje máma, aby mi řekla, že za to, co dělám, půjdu do pekla.
7:30 – Ach jo. Rychle jsem procházel zpravodajství a našel jsem čerstvou reportáž, kde tvrdí, že Andrej Babiš přejel na přechodu stařenku a z místa neštěstí odjel.
7:40 – Je to tak. Mluvil jsem s Andrejem a ten mi to potvrdil. Říkal, že bába přecházela moc pomalu a on že neměl čas, protože musí makat, a tak ji sejmul. No nic. Tohle bude chtít minimálně dvě fotky Andreje s lemury na Facebook, abychom z toho vybruslili. Možná ho dokonce nechám vyfotit i s koťátkem.

8:10 – V rychlosti jsem žínkou smyl z vchodových dveří fixou nakreslený genitál, který mi tam každý den někdo ze sousedů nakreslí, a spěchal jsem pro Andreje. Musím vymyslet, na koho tu přejetou bábu hodíme.
8:30 – Volal mi táta, aby mi jako každý den řekl, že už nemá syna.
9:00 – Tak jsem v kanceláři. Cestou jsem vymyslel, že ta přejetá stařenka bude kampaň. Prezentoval jsem to na poradě a všichni mi zatleskali. Vždycky tleskají. Kde je Andrej? Musím ho nabrífovat.
9:10 – Našel jsem Andreje ve vestibulu, jak zase šidí na dotacích. Ten chlap se vůbec neovládá. Když jsem se ho ptal, proč to dělá, tak mi odvětil: „Proč ne?“ Podle mě na daních a dotacích šidí už jen tak ze sportu. Je to jeho hobby. Ještě, že jsem tu já, marketingový génius. Flexibilně jsem přizpůsobil Andrejovi výstupy současné situace. Nejen že přejetá bába je kampaň, ale i jeho současné šizení na dotacích je kampaň. Dvě kampaně v jeden den, to nám přihraje minimálně půl procenta voličů navíc. Jsi šikovný kluk, Marku.

10:00 – A protože nejen kampaněmi je člověk živ, převezli jsme Andreje na Čapí hnízdo, kde má tiskovku a vyfotí se s nějakými zvířaty. To mají lidi rádi. Vypadá potom lidsky. Fotka s lemurem ho přiblíží k lůze.
10:30 – Tiskovka začala. Andrej mluví přesně podle instrukcí, které jsem mu dal. Přejetá paní je kampaň proti němu. Dokonce svedl pozornost na Kalouska a ptá se, kolik starých paní přejel Kalousek, Bém nebo například Topolánek. Krása.
10:32 – Ale pozor. Andrej začal mluvit o Čapím hnízdě. To už je na tenkém ledu.
10:35 – Musel jsem zpustit požární poplach, protože Andrej začal vykládat, že Čapí hnízdo je jeho nejlepší projekt. Když potom rozpažil a vykřikoval, že těma vlastníma rukama podepsal žádost o dotace do EU, spustil se poplach a ze stropu začala téct voda. Novináři byli evakuováni do přilehlého lesa Policií ČR, kde se jim vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek ztratilo veškeré nahrávací zařízení včetně několika samotných novinářů. Vdovám pošleme kostelecké utopence.

12:00 – Je čas na nějakou hezkou fotku na sociální sítě. Ty je potřeba každý den živit a reagovat navíc na aktuální kauzy. Aktuální kauza je přejetá bába na přechodu, takže jsem nechal Andreje vyfotit na bílém koni s lemurem v náručí. Fotku jsem dal na Facebook s textem, že občas je potřeba na chvíli vypnout, odjet na cizí farmu a tam si pohladit lemura. To ho vždy nakopne a může se zase bít za práva našich občanů.
13:00 – Fotka má už patnáct set lajků a deset tisíc komentářů. „Držte se, pane premiére“, nebo „My vám fandíme, pane premiére“, to jsou přesně ty reakce, které mám rád a které mi naznačují, že svou práci dělám dobře. Zbylých devět tisíc komentářů obsahující slova Bureš, podvodník, vrah a podobně, ty ani nečtu. Bolí mě z nich u srdíčka. Proč jsou lidé tak zlí?
15:00 -  Volal mi asistent. Prý Andrejův psychicky nemocný syn, který byl odvezen na Krym, aby tam dožil a nedělal problémy, znovu potvrdil, že ho Andrej na Krym odvlekl proti jeho vůli. Ach jo. No nic, zpět na Čapák. Tohle bude chtít fotku s koťátkem.

16:00 – Nechal jsem vyfotit Andreje s koťátkem a rychle dal fotku na Facebook s textem, že ve vzduchu je opět nějaká kampaň. Tím je vše vyřešeno.
17:00 – Fotka s koťátkem má spoustu lajků. Lidé Andrejovi vyjadřují podporu. Je to hezké. A to vše díky mně. Je to trochu smutné, že lidé, kteří mou práci ocení, si myslí, že to píše Andrej. Ti inteligentnější, kteří vědí, že to nepíše Andrej, ale já, ty nejsou cílovka a ti mě nesnášejí. Stejně je to zajímavé, jak si ty lopaty myslí, že ty posty na Facebook píše sám Andrej. Za prvé neumí česky a za druhé nemá ponětí, co to je Facebook. Navíc kdyby to tam opravdu všechno psal on a pročítal zprávy fanoušků, nedělá nic jiného.
18:00 – Volala mi žena, že se za mě stydí.
19:00 – No nic. Jedu domů. Dnes jsem toho už udělal dost. Tři kampaně během dne, to je slušný výkon. Andrejovi jsem kladl na srdce, aby přes noc nešidil na daních nebo nějakého svého příbuzného neodvlekl na Krym, protože bych se rád dneska pořádně vyspal.

21:00 – Po večeři mě pokousal můj pes, protože mě nesnáší jako všichni, šel jsem do sprchy a pomalu se chystal ke spánku.
23:15 – Volal Zdeněk z noční směny. Andrej Babiš před půl hodinou uškrtil holýma rukama novináře, který o něm dlouhodobě psal nehezké články. No nic. Vzhůru do Prchalmobilu. Jede se na Čapák. Musíme nafotit zase nějaké lemury. Být Markem Prchalem je závazek na 24 hodin denně, ale já bych za nic neměnil.

zdroj

pátek 18. ledna 2019

:: Test trati

A máme tu další stavbu tratí. Tentokrát jsem si počkal, tou zatím poslední byla krátká trať Mistrovství Evropy a Žebříčku A na Kaltenštejně před třemi lety. Už to trochu zarůstalo vousem ;-) 
A je to opět Žebříček A a opět krátká trať. Bude se konat v půlce dubna, těsně po Mistrovství ČR v nočním. A zrovna dnes proběhla zásadní událost - test hlavní mužské trati. Nebylo to pochopitelně ideální, v lese leželo nějakých 5 cm sněhu a tester (s reprezentačními zkušenostmi) byl v plné přípravě. Nicméně na to hlavní to odpovědělo, délka tratě vypadá v pořádku. 

úterý 15. ledna 2019

:: Flash back

To takhle jako obvykle prokrastinuju, a objevím tohle video. Tak Wabiho mám celkem rád, mimochodem tenhle hudebník je nevidomý, ale dávám to sem proto, že tenhle sál v Lázních Bohdaneč je vymalovanej podle našeho návrhu

Více ZDE.