neděle 22. března 2015

:: Pozitivní vliv těžby písku na závod v OB ;-)

Dlouho jsem neměl při závodě tak dobrej pocit z běhu. Vlastně když o tom přemejšlím, tak loni k tomu došlo jenom jednou - na oblastním mistrovství na middlu v Horním Jelení. Jinak loňskej rok byl z několika zaviněnejch i nezaviněnejch důvodů úplně katastrofální a při pár závodech to byl totální průser (štafety u Litomyšle, teslácký áčka na Vysočině, mistrák štafet a družstev,...). Ale tak popořadě.

Jarní pohár v Bělči. V pátek večer byl nočák; ten neběhám, takže nic. V sobotu byla dlouhá, to jsme byli na svatbě, takže taky nic. A tak jsem se účastnil až v neděli, kdy byly štafetky. Jen co jsem otevřel oko, první pohled patřil oknu, jestli jsou na něm nějaký dešťový kapky, jak věštci přes počasí hlásili. Nebyly. Zato jím lomcoval čerstvej vítr a pohled na protější topoly pravil že to je poctivej severák. Což se taky potvrdilo při rozklusu ke kameňáku a zpět, když jsem při téměř couvající cestě tam málem umrznul. 

Ve čtyřčlenný sestavě mně patřil krátkej (5,7km) druhej úsek za Heppym, kterej jak se potom ukázalo už na jedničce havaroval a balík už pak nedoběhl. Takhle umístěnej start už před pár lety byl, takže jsem si vzpomněl, že tenkrát to na jedničku vypadalo jednoduše, ale přesto jsem tam něco nechal. Takže jsem si to teď pohlídal očním kontaktem s cestou a oplocenkou a bylo to. Jinak první dojmy z pohybu terénem jsou nadočekávání. Bodejť ne, když v tejdnu mám kromě čtyřstovek na tartanu všechno ostatní naběhaný v lese. Akorát to neustálý otáčení mapy z trati (v pravo nahoře) na popisy (vlevo dole) je takový jako nezvyklý. No a po takový nepatrný vracečce na trojce se pomalu dostáváme k tomu co je naznačený v nadpisu. Od pátý do jedenáctý kontroly se pohybujeme v místě, kde se před nějakým desetiletím dotěžilo, a postupně zas nechalo zarůst. Moc zajímavý to tam teď je... Celkem jsem to tam ustál, až na malý ulítnutí ze směru ze sedmičky a možná zbytečnou zbabělost při postupu na desítku. No a jen co vybíhám z bývalýho lomu, kde jsem zrovna doběhl Navru z Magnusu, předvádím na dvanáctku dnešní největší zbytečnost. Celej rozjařenej to někam narvu a na cestě najednou nevím, na který straně má bejt kontrola. Tuším vlevo, ale jdu vpravo a jen co vidím šikmou cestu, zakleju a otáčím to zpátky. Přesně v tomhle okamžiku ne že bych vytuhnul, ale už to není tak bujarý. Tak si tak povlávám za světle modrým tykadlem, přičemž mě před sběrkou ještě stihnou oprat dvě další štafety.  Ale tak jako dobrý... ;-)
  

Jo a dnešek si můžu zaznamenat do deníčku, protože jsem na úseku virtuálně soupeřil s tímhle klukem šikovnym finišmenským, kterej mimochodem zaznamenal třetí čas. Pro zajímavost pohled do mezičasů (hele, ono to bylo nefarstovaný - to sem nevěděl...); tak ono to vypadá na symbiózu s pardubickou štafetou ;-)

Ale dopovíme příběh naší štafety; Eda na nejdelším úseku (10,1 km) má třetí čas a stahuje z dvanáctýho místa na sedmý, úplnej kousek na pátý; finišman Vrabec pak zakončuje jako 9., což je takový pěkný, že... ;-)

2 komentáře:

  1. Teda hledat jedničku v notoricky známém piškotkapovském terénu, to nepochopím:-) Vždyť jsme tam loni běželi noční.

    OdpovědětVymazat
  2. V tom bejvalým lomu měla bejt loni nedělní etapa na Piškot Kapu. Bohužel na mapování bylo jen minimum času a ortofoto bylo ještě starý. Takže jsem to tam sice prošel s tužkou a papírem, ale nakonec z toho nic nebylo.

    OdpovědětVymazat