:: Hradecký půlkopyto na Vysočině

Tak ještě malej flešbek na začátek května, kdy se konaly dva závody béčkovýho žebříčku u Nasavrk. 

První den byla klasika. Z hlediska výkonu celkem není o čem psát. Možná, že jsem měl i na to, abych to oběhnul celý... Obrněnej trpělivostí a houževnatostí jsem byl. Že s prošláplým kotníkem se běží blbě, vím poslední dobou taky. Horší byl nástup hlaďáku za dvanáctkou, to jsem úplně nečekal. Ale nakonec ten definitivní hřebíček byla velká stehenní bolístka a tak jsem musel ze sedmnáctky poslušně odkulhat do cíle. Což bylo tak akorát včas, abych mohl na middle další den vůbec nastoupit. 

To zajímavější je tak asi pohled na stavbu trati. Smíšený pocity. Do šestky to je víceméně bez přemýšlení o volbě postupu; přičemž hned ten na jedničku mě teda dost zaráží, co tím chtěl básník říct. První zajímavej postup 6-7; tak má vypadat volba postupu - přes bariéru a volba je rovně (a zvažuju jestli na to mám a jestli to trefím), zleva, zprava. A nemusí to bejt ani dvoukilometrovej postup, že... Osmička taky dobrá, ale devítku zas nechápu, co se tím má jako myslet? Možná to bylo pro Olafa, aby si vyzkoušel hrátky... Do čtrnáctky zas o nic moc nešlo. Na patnáctku nejlepší postup dne; výborně! Na sedmnáctku to ale zas vypadá na jednoznačnou cestovku; kromě toho ta middlová dohledávka se mně teda moc nelíbila. Dvacítka zase - tak jak to byl dlouhej postup, tak úplně blbě vyváženej. K23 - na patnáctce jsou tyhle middlový dohledávky opravdu velká legrace... No a to je tak nějak všechno.    

V neděli mě noha ještě bolela, ale běžet se s tím dalo. Hned po startu přeskakuju příkop vedle cesty, dopadám na něco kluzkýho a okamžitě ležím na zemi. Jak symbolický pro dnešek... Jednička vypadá obtížně, ale u posedu se krásně srovnám a lampion bohužel vykukuje. Před cestou si nejsem jistej, jestli jsem vzal ten správnej potok, ale na cestě se to zase krásně srovná a kontrola je vidět zdálky. Trojka podle potoku. Na čtyřce bylo nejobtížnější propálit ten hustník před ní. No a pak to přišlo. Z mapy všechno jasný, udržet směr až skončí cesta a kontrolovat hustník vpravo. Ještě si říkám, co to jako má bejt za lehkej middle jako... Neptejte se mě, jak jsem se mohl takhle stočit. Nevim. Jenom to, že hustník, co měl přijít zprava, tak nějak nepřišel; ani jsem nějak nepřišel na to, jak jsem mohl vběhnout do světle zelenýho a nevšimnout si toho. Ani na to, jak jsem mohl přeběhnout cestu a myslet si, že to je ten průsek. No nic, v komatu pokračuju na šestku, na sedmičku přeběhnout bažinu, pak voda a těsně za ní křižovatka - všechno jasný, teď žlutý a do hustníku, kde bude žlutej flek. No... úplně ty tvary nejsou podle představ, ale nakonec jdu do hustníku, kde marně pátrám po žlutým fleku. Prosvítá asfaltka (to je v pořádku), ale vpravo nějaká cesta (to není v pořádku). Už jsem zase v kopru... Tákže po asfaltce... A o zbytku, oběhnutým na půl plynu, se nemá smysl příliš zmiňovat. Takže super víkend.

No jinak trať u mě teda za očekáváním. Ono teda z toho, co bylo k dispozici, se moc vykouzlit nedalo. Terén to byl sice dost pěknej, ale že by tam byla nějaká zvláštní technická náročnost, to asi ne. Zajímavě vypadá začátek, ale na můj vkus hodně ulehčenej. Za silnicí to bylo úplně tupý (že jsem tam nechal dohromady sedm minut je jinej příběh ;-)). V tom hezkým terénu bylo několik zajímavě umístěných kontrol (10, 13, 15), ale až na čestné vyjímky (18) to bylo ve stylu "kouknu na první pohled do mapy a všechno je hned jasný", což by asi bejt nemělo. Postupy typu 13-14, 15-16, 19-20... proč?
Jako některý pasáže ze sobotní klasiky mně přijdou pro middle daleko vhodnější. Jestli se nedal zpíchnout trochu jinej koncept...?