Copak o to, já bych klidně Hodnotil. Jenže ono vlastně není moc co. Tak budem radši říkat Ohlédnutí, ne?
Zima docela slušná. V tělocvičně víc gólů, než asistencí. Po pár letech taky účast na vánočním běhu z Borohrádku a nečekaně jsem zaběhl i dobrej sprint (ZHL v Chlumci). Break point přišel v půlce února, kde mě zavalila vlna tří rýmiček za sebou. Po první a druhý jsem se ještě zvednul, ale po třetí ve mně zkomíral už jenom malej plamínek.
Takže v březnu a dubnu je zcela zbytečný se věnovat nějakým výsledkům a zmíním pěkný turnovský štafety a hodně povedenej rychnovskej kraják. Při účasti na dvou letošních pořádáních jsem měl nejdřív v Trutnově na starost úsek roznosu kontrol, v Černé Vodě potom hlavně to, abych nešlápl na něco moc moc ošklivýho...
A protože jsem si v kalendáři zaškrtl začátek a konec června a forma se za stolem stále ne a ne objevit (takzvaný Krokodýlí trénink), tak jsem musel štěstíčku naproti, chytit se stébla a po letech zapojit Emilův trénink (vulgárně řečeno - moc moc intenzivních úseků v moc moc krátkém čase). Nutno říct, že bez toho bych obložený sprint se štafetama u Brna asi těžko přežil, ikdyž smysl má mluvit pouze o sobotě, v neděli už jsem byl pouze do počtu. A speciálně mě potěšil sprint, kde jsem si vyběhl přes osm tisíc bodů. Vím, nic moc, před pár lety byl pro mě závod pod osm tisíc odpad. Inu, doba se změnila a dnes to je svátek. Schválně jsem se podíval, kdy naposled mě něco podobnýho potkalo a bylo to na áčkách na Kokořínsku 2013. Přesně tam jsem se poprvý domlouval na stavbě trati na ME. Ahá - takže je to jasný. Mistrák mě zaklel! A teď už zase můžu něco běhat! ;-)
Ovšem mezitím vyšel rank, kde jsem právě dočasně opustil elitní top 200 a veteráni zavolali. Tak jsem si dal další sérii Emila a na middlovým mistráku vyhlížel cenný kov. O fenomenální velké bedně mezi rakváčema se dočtete zde. A protože už je hodnocení, tak si můžeme všimnout, že terén dostal známku 1.08, což je jedna z nejlepších známek v historii bodování. Ovšem ne každý byl s terénem spokojen - snad možná, kdyby to bylo na Vysočině...
V mírně rozsekaným stavu jsem potom odběhl akádu, kde nešlo o nic jinýho, než "parazitování na rankingovém koeficientu soudruha Nykodýma, Hájka a dalších".
Poslední štací byl Kostelec nad Orlicí a první (sprintová) etapa třídenních s názvem Veteran (jak jinak) cup. Špatný představení. Hned na jedničce zaváhání, na pětku přeběhnutá křižovatka, na dvanáctce chyták (nachytán) - byla dole. S existencí železnice v závodním prostoru se trať vypořádala velice svérázně. Na trojku byla volba zprava podchodem nebo zleva po přejezdu a za patnáctkou to už byl přejezd bez volby s tím, že pokud závodník chytl vlak, tak mu pořadatel odečetl čas. Řekl bych, že byly i jiný řešení...
V mírně rozsekaným stavu jsem potom odběhl akádu, kde nešlo o nic jinýho, než "parazitování na rankingovém koeficientu soudruha Nykodýma, Hájka a dalších".
Poslední štací byl Kostelec nad Orlicí a první (sprintová) etapa třídenních s názvem Veteran (jak jinak) cup. Špatný představení. Hned na jedničce zaváhání, na pětku přeběhnutá křižovatka, na dvanáctce chyták (nachytán) - byla dole. S existencí železnice v závodním prostoru se trať vypořádala velice svérázně. Na trojku byla volba zprava podchodem nebo zleva po přejezdu a za patnáctkou to už byl přejezd bez volby s tím, že pokud závodník chytl vlak, tak mu pořadatel odečetl čas. Řekl bych, že byly i jiný řešení...
Žádné komentáře:
Okomentovat