neděle 7. dubna 2019

:: Stavitelský manýry

Za tejden pořádáme dva celostátní závody. V sobotu MČR v nočním (staví Jedla) a v neděli áčkovej middle (stavím já). Postaveno už samozřejmě je, novinkou pro mě bylo kolíkování - na místě kontroly se nepíchne lísteček a nazdar, ale zatluče se dřevěnnej kolík. Což znamenalo krosnu, kladivo a jídlo na tři dny. Je jasné, že takový roznos může v terénu vykonávat jen silná vědecká osobnost...


Jakej ten middle bude? To samozřejmě nebudu ani naznačovat. Tady je spíš zajímavý, že s terénem jsem měl napřed závodní (resp. tréninkovou) zkušenost a až potom přišla nabídka na stavbu tratí. A protože mě ten trénink nadchnul, tak jsem vůbec nemusel přemejšlet jestli jo nebo ne. Naznačit můžu jenom to, že v tomhle případě, kdyby to bylo jenom na mně, tak se vůbec nerozmejšlím a závodníkům dám do ruky ne sedmapůlku, ale rovnou pětku. Jako měřítko mapy, jestli mi rozumíš... (A když jsem to včera říkal jednomu z mapařů a zároveň předsedovi mapový komise, tak povídá: Já taky...) Takže nápověda: Lupu s sebou.

Zajímavostí je, že to budou vlastně dva závody - áčka a výchoďák. Vzhledem k prťavosti lesa pro áčka, bude výchoďák trochu jinde. Nabídka na jeho stavbu přilétla taky, tu jsem ovšem s díky odmítl. Umím si docela živě představit, že až se bude po závodě vystavovat nástěnka, tak za to (a nejen za to) nebudu chválen... V týhle chvíli můžu říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí a blahořečím si, že jsem se nenechal zviklat. (Když se nemůžu za nic pochválit, tak se mnou nic není.)

Připomnělo mně to příběh z Jeseníku 2016, kde jsem stavěl jak middle ME, tak o den později áčkovej middle. Jednak jsem ty áčka neměl brát. Celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že jedno bere čas a energii druhýmu, jak u monitoru, tak v terénu. No a za druhý - áčkovej middle se běžel odpoledne po dopoledním závodě štafet ME. Logicky byl tlak, aby start áček byl někde blízko cíle. Potíž byla, že ten zajímavej terén se nacházel hodně daleko a tak by se tam skoro nikdo nepodíval. Takže jsem se vyjádřil v tom smyslu, že když start nebude 2 kilometry daleko, tak ať to staví někdo jinej. (Ono je jedno, jak moc se to snažíte říct diplomaticky. Časem si to stejně začne žít vlastním životem a vy se tak můžete stát o moc populárnější) A zase se musím pochválit ;-) Samozřejmě, že to způsobilo komplikace - například tu, že se tak úplně nestíhalo fáborkování na start. Ale jinak ten závod byl myslím mnohem zajímavější.  

1 komentář:

  1. jo v tom Jeseníku 2016 to bylo vtipný, cca v 1/3 cesty na start potkám roznašeče fáborků na start, říkám jim, že za 15minut startuju ať pohnou... no moc to nepomohlo a ani je to moc nezajímalo, takže jsem jim musel skoro násilím kouknout do mapy a najít si start jako paměťák.

    OdpovědětVymazat