Teď bude řeč o sprintových štafetách, který jsme v neděli pořádali. Samozřejmě poprvý u nás, a ještě mistrák, navíc sprintovej závod ve městě (což je z hlediska organizace pěknej vopruz a většinou to znamená omlíkovat celý město a dobrou polovinu pořadatelů poslat do terénu něco hlídat), a navíc při "živém" televizním přenosu. Takže určitá napjatost, ale o tom by určitě poutavě hovořili jiní.
Pro mě příprava tohohle závodu znamenala z většiny salónní prácičku od stolu. Takový ty blbosti jako logo, web, plakát, diplomy, atakdále. Až potom tři dny před závodem jsem poprvý něco "vzal do teplejch", a to, když jsme na trati dospělých běhali s džípíeskama v podprsence. Mimochodem celkem pěkná trať. No a pak už přišel den D. V tejdnu psal stavitel Eduard, že prej hlídání nějakýho přechodu a koordinování dopravy, z čehož jsem se lehce zpotil při představě, že způsobím největší dopravní hromadnou nehodu v historii Smiřic.
No, nakonec to nebylo tak hrozný. Hlídala se hlavní smiřická silnice a její přechody; jednak aby závodníci běhali kudy mají (a ne kudy nemají) a taky, aby je nějakej pirát nežvejknul. Společně s Piškotem jsme na našem přechodu vytvořili sehranou dvojici Ječný-Ziegler, když jeden volal "Neshlukujte se!" a druhý "Rozejděte se!", a tak nám šla práce od ruky. V podstatě to nebylo nic tak složitýho. Vždy proběhla vlna závodníků, přičemž jsme na projíždějící vozidla uplatnili autoritu oranžových vestiček (děkuji za darování pane stavbyvedoucí z broumovskýho BSS) a potom jsme měli takovou pěknou 10-15 minutovou pauzičku. To platilo u dorostu a dospělých; u dalších kategorií startujících odpoledne to bylo kontinuálnější, ale těch zase nebylo tak moc. Za celou dobu naší služby se naštěstí nic zvláštního nestalo, takže žádnej novej zápis do smiřický černý kroniky se nekonal. Jedna dorostenka z Pragovky nás pobavila, když přes naše dobře míněné rady tvrdošíjně odmítala přeběhnout, že prý tudy nechce, načež se za chvíli pokorně vrátila a že prý teda jo. Trochu mrzutost jsme měli jenom se zábradlím, který bylo už na chodníku za přechodem, jemuž poslednímu poli chyběla dolní šprušle, a horní se asi trochu ztrácela na pozadí vedlejšího krámu a asi to svádělo proběhnout skrz. Což jsme zjistili, až když se nám tam nachytala dobrá polovina finišmanů dospělých v čele s Betem, přičemž do tý doby jsme tam měli možná jeden případ. Takže jsme to potom zamlíkovali a byl klid. Sorry.
No, a pak už jenom poetická hodinka mezi posledním běžcem a odvoláním pohotovosti a tradá domů.
Co budeme pořádat příště? Nevím. Nějaký možnosti jsou. Já bych si tady ale trochu chtěl přihřát polívku. Loni jsme kandidovali na rok 2015 s CŽ A (middlem) v Miletíně a měli jsme za kamarády Dobrušku na klasiku. Čestně jsme prohráli 5:6, ale mysleli jsme, že budeme kandidovat znova (2016). Ale už nemáme kamarády, takže se po nějakých rozhlížíme. Co? Áčková klasika za dva roky? Našel by se nějakej pořadatel nejlíp ve Východních Čechách???
Žádné komentáře:
Okomentovat