I sešlo se mně tady několik témat. Například - reportáž z kraje chmelu (štafety v Kroučový a sprint v Žatci). Dále pod dojmem sprintérskýho víkendu ve Valmezu bych si chtěl zapřemýšlet nad televizním zpracováním závodů. No a taky by se zde mělo objevit něco z tvorby, že.
Tak rychle začnu tím nejmíň příjemným, nedělním béčkovým middlem. No to sem si dal...
Na víkend 6.-7.června padla volba nakonec na jičínský béčka. Na klasiku jsem nevěděl jestli pojedu, ale pro jistotu jsem se přihlásil aspoň do céček, abych se kdyžtak podíval do terénu na neděli. No ale přišla rodinná oslavička, takže jsem se ze soboty odhlásil (díky blogerský známosti mně to prošlo). No řeknu vám, s ohledem na stupně Celsiovy mně to nijak zvlášť nevadilo. A kdybych věděl v jakým terénu se to běželo, tak celou sobotu žehnám osudu a pěju oslavný písně...
V neděli jsme tak brzo ráno pověsili dítě na krk prarodičům a direkt Jičín. Mimochodem k prostoru závodu se váže pětadvacet let stará (mimochodem dost hrozná) vzpomínka na můj asi pátej závod v životě - oblastní přebor štafet.
Co o terénu říkal web závodu:
"Prostor na krátkou trať potom patří k tomu nejlepšímu, co v okolí Jičína pro tuto disciplínu najdete. Pokud jste závodili třeba na novopacké Opičce, toto je něco podobného. Velký lesní prostor téměř bez pasek a hustníků, horská kamenitá podložka (doporučujeme tejpovat), spousta terénních detailů - údolíčka, kamínky, prohlubně. Čistý les a převážná část tratě z kopce, ovšem neustále se musí mapovat a koukat pod nohy. To je výzva!"
Tak orienťák už nějakej pátek běhám, takže vím, že v rozpisech a při podobných popisech terénů se dost kecá. Dvě malé zajímavější oblasti se nafouknou do obřích rozměrů; z kopřivových polštářů se udělá "místy trochu podrostu", apod. Taky kdyby to byl takovej zázrak jako Opička, tak se tam ob tři roky pořádá nějakej kraják, a nenechá se odležet na 25 let.
Cestou jsem v duchu gratuloval. Pro start nahoře si dojdu klidně dál. Hned po startu ale pozitivní dojmy končí. Stavbě trati se nic zásadního vytknout nedá, ale jinak to je skoro hodinový peklo. Jednak tenhle typ terénu fakt nemám rád; jednak jsem se za celej závod "nedostal do mapy". Krach způsobil ale hlavně start na začátku, čímž se některý pasáže staly součástí mezinárodního boje proti revmatickým chorobám. Třeba mezi 18 a 19, na zarostlý pasece, po pás ve vysoký trávě se o mě pokoušel i malej hysteráček (kvůli tamtomu...). Co se ale dá dělat, někdo to prostě šlápnout musí. Shrnutí - mám naražený koleno a svěděj mě nohy. Doporučení - rychle zapomenout.
Žádné komentáře:
Okomentovat