Tak zatímco minulej hodnotnej příspěvek byl o tom, jak jsem jel vlakem a bylo mně vedro, dnešní (taktéž hodnotný) článek bude o tom, jak jsem jel na kole a byla mně zima.
To totiž opět vypukly podmínky, kdy jsem mohl odevzdat zavazadlo, který mně hodný dopravce odvezl do bodu B a já jsem tak mohl osedlat svůj věrný koráb silnic. Tentokrát to byla oproti minulý cestě (do Slavonic) relativní osmdesátikilometrová slabota (HK-chata Dušnice), na druhou stranu - cesta zpět byla naplánovaná hned na druhej den a taky jsem nebyl srab a nijak speciálně jsem na to netočil (od února jsem seděl na kole celkem třikrát - 25km, 35km, 60km; shodou okolností všechny tyhle vejlety se uskutečnily mezi 14.6. a 9.7.). Jinak jsem ale tuhle cestu před pár lety jel, takže navigačně bez problému. Škoda že nemůžu odkázat na článek z původního blogu (ten je v propadlišti internetu). Tenkrát to bylo dost zajímavý, hlavně cesta tam, kdy jsem vyjel kolem poledne (bylo vedro), neznámá cesta podle mapy, měl jsem sebou těžkej batoh a taky celkem nic natočeno.
Termín vypadal jako plovoucí (=kdy se mně bude chtít) mezi pondělím a sobotou, ale do úterý to nešlo, ve středu a čtvrtek pršelo, takže jediný dny mohly bejt pátek a sobota. Předpověď pátečního počasí (zima a protivítr) se mně ale vůbec nelíbila, ale nedalo se nic dělat.
Pátek 10.7.
5:00 Odjezd (řídím se zásadou rychle se dostat strašně daleko, abych si to nerozmyslel a aby se dalo případně líp improvizovat). Ku..., do ...., to je kosa (10 stupňů). Aspoň že (zatím) nefouká (taky proto jedu brzo).
5:05 Zastavuju a přidávám třetí vrstvu (nic jinýho už nemám) a přemejšlím, jestli se nevrátit pro rukavice a elasťáky (ty holý kolena mně nepoděkujou). Předměřice, Neděliště, Máslojedy - sláva, do kopce; Velký Vřešťov, Bílé Polišany
6:45 Pauza v Miletíně. Slunce se už trochu snaží, ale žádná sláva to není. Lázně Bělohrad, Bělá u Pecky, stoupání nad Novou Pakou (už je trochu teplo, ale začíná foukat - proti)
Stará Paka, Karlov, Roztoky
9:00 Jilemnice, tak to vypadá, že tam asi dojedu ;-) Musím se před tím strašným kopcem posilnit a taky rozmrznout. Přepadávám kavárnu a mizí ve mně čaj, palačinka a kapučíno.
10:00 Hrabačov, přehazuju na kašpárka a začíná se stoupat. Začátek je nejprudčí, ale v lese a na závětrný straně. Za chvíli se vyjede z lesa a na hřbet a je tu poctivej severozápaďák. Škoda, že není líp, tuhle část mám nejradši, protože se objevují pěkný krkonošský panoramata. Vlevo údolí Jizery, vpravo údolí s Vítkovicemi a na kopci Benecko, přímo před se rýsuje hřeben Medvědín - Vrbatovka. Pauza na křižovatce u Roudnice. Zvažuju možnosti: varianta A - práce skončila a sjezd přes Jestřábí a Stromkovice do Horní Dušnice; varianta B - pokračuju ve stoupání a přepadávám Hotel Rezek, kde se nafutruju a uvidím co dál. Volím za Bé, ikdyž se mně už začínají klepat nohy a taky je mi co? Zima. 11:00 Hotel Rezek. Naporoučím si opulentní menu a vzhledem k momentálnímu stavu zavrhuju tajnej cíl - dobýt ještě Dvoračky. Zejtra uvidíme. Takže vejlet v podstatě skončil, zbejvá už jenom dvoukilometrovej sjezd (fouká tak, že se mně chce skoro uronit i kroupa a taky přemejšlím, kdy jsem měl naposled zápal plic) a pak chůze (blbá kamenitá cesta) k chatě.
V cíli nebylo vyhnutí a musel jsem se trochu ošplouchnout v ledovým potoce, v chatičce jsem si udělal čajíček, pětkrát jsem si v duchu řekl Mississippi a měl jsem ji (rýmu). Potom nastalo shledání se zdejší partou a započaly hry.
Sobota 11.7.
No ano, v noci byla ještě větší zima a rýma taky nic moc. Ráno jsem ještě vozil kočár okolo chaty a úplně jsem se u toho zadejchal. Nicméně jsem vyrazil. Na začátek ne úplně příjemný stoupání přes Stromkovice a Jestřábí, pak se to napojí na křižovatku u Roudnice a pak už je cesta sakumprásk stejná. Nejdřív je teda exkluzivní hřebenovej sjezd s panorámaty ukončenej padákem do Jilemnice Hrabačova. Jinak je zpáteční cesta vždy rychlejší a s míň zastávkama. Tady jsem si myslel, že bude pauza v Pace, ale docela jsem se rozjel, tak jsem nezastavoval. Nakonec mě ale o kus dál (Lázně Bělohrad) dohnal hlad a dal jsem obědovou přestávku. No a pak už to bylo coby kamenem dohodil, začalo bejt i teplo a dokonce jsem se i celkem spálil na xichtu a ramenou. No a v Hradci jsem udělal to, na co jsem se těšil od sjezdu do Jilemnice - plavecký bazén a parní komora, jen to zasyčelo...
Žádné komentáře:
Okomentovat