pondělí 25. června 2018

:: Mistrák na middlu. Před dvěma lety šestej, loni pátej. A teď?

Naposledy jste se tady mohli dočíst, že jsem si na sprintu v Plzni vyhodil kotník. A co se dělo pak? Pak jsem chvíli odpočíval, pak jsem trochu začal běhat, pak víc a pak? Pak jsem si ten kotník, úplně stejně a úplně ten samej, zas vyhodil. Jako příprava na mistrák na middlu skutečně ideální...

S týdnem před závodem jsem dost spokojenej, protože se mně docela povedlo se pěkně rozběhat. Dokonce jsem se stavil v oblíbených broumovských skalách na oblíbenej trail (restaurace Amerika - Hvězda - Strážná hora - Hvězda - Supí hnízdo - Skalní divadlo - Hvězda - Amerika).


Mistrák na middlu byl letos u obce Chlébské. To je vám taková divoká lokalita, kde jsem snad nikdy ještě nebyl. Terén pro mě dost neznámej a dvě starý mapy vzniklý před 18 lety tomu taky moc nepomohly, protože se dost podstatně odlišovaly ve stylu mapování. Že tam budou nějaký šutry bylo jasný, ale jak moc vážný to s nima bude, úplně tak jasný nebylo. Jasný bylo, že se po pár letech nevyhnu tejpování, což byla mrzutost, protože mně ty nový tejpovačky moc nedržej.


Semifinále
Kvalifikace byla pro mě prvním závodem po měsíci, z čehož jsem byl teda lehce nervózní. Veteráni mají tu výhodu, že se jich netýkají věci jako karanténa, startují až po mladších kategoriích a mají tak jednak informace z lesa a jednak vyběhaný cestičky. Zvěsti z lesa mimojiné říkali, že je tam hodně kamenitej podklad, tak jsem přidal na každou nohu jednu tejpku, přísně jsem se podíval na pravej kotník aby vydržel, pomodlil se a šel na to. 

Malá vsuvka ze startu, kde jsem na vlastní oči viděl jak nejmenovaný závodník Škorpil přijíždí autem zakázaným prostorem, díky čemuž byl následně diskvalifikovanej. Aspoň malá porce spravedlnosti ve světě, kde se ministryní spravedlnosti může stát Taťána Malá, David Rath si i po osmi letech běhá vesele po svobodě a předsedou vlády je zloděj a estébák.

Zpět do závodu. Po minulých zkušenostech jsem věděl, že není potřeba se před zítřejším finále uštvat, že stačí běžet čistě, kontrolovaně, nikde nehavarovat a všechno si hlídat. Například to, že si vezmete správnou mapu, že ;-) Takže v tomhle duchu se to neslo. Malý nedorozumnění proběhlo jenom na devítce, na kterou jsem ještě pro jistotu obíhal po cestě, ale stejně jsem skončil na cizí kontrole. A to jsem teda měl dost štěstí, že jsem si toho na poslední chvíli všiml, protože se to zdálo všechno jasný a užuž jsem mířil na desítku. V cíli jsem se šel podívat, s kým letos soupeřím a šel si po svejch. Kotníky vydržely, trať jsem takhle částečně čekal, úvodní smyčku teda ne, a taky bylo dobrý, že jsme si očuchali ty skály na zítra (16,17). Jo a v žádným případě bych nechtěl startovat na začátku (skrz šlapání trávy mezi šutrama). To máte po (dvou) závodech už při zveřejnění startovky.



 Večer jsem se dobře najedl a pak tak tak udržel víka, než Němci konečně daj toho góla, a upadl do limbu.

Finále
A je tu finále. Před dvěma roky šestej, loni pátej. Mohlo by... Na jedničku nic neřeším, beru cestu a pálím. Posed, velkej sráz a jsem tam. Dvojka pod skálou svítí do dáli. Po trojce se dívám o něco dřív ale OK. Čtyřka až osmička bez problému. Na devítku tak nějak po vrstevnici. Na desítku stačí něco vystoupat a hlavně propálit ten kamenitej hustník. Jedenáctka v pohodě, dvanáctka svítící pod velkou skálou. Už poněkolikátý mě napadne, že to není úplně nejtěžší závod, co jsem kdy běžel... Třináctka nejtěžší kontrola - kontrolovat směr, výšku a hlavně se nezrakvit. Lampion ale zase vesele svítí do dáli... Čtrnáctka vypadá z mapy těžší než byla. Patnáct, šestnáct v pohodě. Před sedmnáctkou nechávám půl minuty - je tam pruh hustníku, v mapě nic! Osmnáctka opatrně, žádná havárie před cílem! Poslední kopec a cíl. Na trati jsem měl pocit, že to docela běží a tak mám dojem povedenýho závodu, ze kterýho by mohlo něco bejt. První sprcha byla, že mě na doběhu nehlásili a druhá po vyčtení - čtvrtej ze zatím osmi. Éch... cože? No tak nic. 


Nakonec 9. místo. Za vítězem čtyři minuty, za bronzovou dvě. Mezičasy říkají, že je tam ta ztráta na 17, ale taky pro mě překvapivě na jedničku. To bych neřekl, že to byl tak nevýhodnej postup. Takže tak o minutu by to mohlo být lepší, ale to je všechno. 

No, tak terén pro mě to úplně nebyl (škobrtání po šutrech s nejistým kotníkem), ale hlavně bych asi potřeboval o něco těžší závod. Upřímně řečeno, až teď mě vlastně došlo, že to bylo fakt lehký. Jak trať, tak umístění kontrol při nabíhání. Trať H35A určitě není hlavní, ale mít kontroly na middlu z náběhový strany je vyloženě trapný.

Žádné komentáře:

Okomentovat