:: Z oranžády padesát odstínů šedi

Alias výmalba sálu v Polici nad Metují. Více v albu. A další více na webu.

PŘED

PO

:: Dvojnásobná fraktura sebevědomí

Dvě velký chyby při vysočinským middlu LPU; stromová havárie na krajáku NPA; horor v peklolese u Jičína; ostudná chyba ve finále middlu. Nejnověji dva páteční skalní sprinty na Advantě: dopoledne - rovnováha na postupu 5-6; stočení o 180° a česání kontroly u pětky; odpoledne - nestihnutej start, havárie na pětce, totální fyzickej kolaps, zabalení a jako bonus zakufrování do cíle.

Vy víte, že jsem dobrák... Ale jestli to půjde takhle dál, tak si budeme muset vážně promluvit. Tady si musíme přiznat, že propadám!!!

...

A já se ptám: Nebylo by lepší abych toho včas a se ctí zanechal? 

...

No dobře, jak chcete, tak holt tu káru potáhnem dál...    

:: Proti vichru z hor do Mur de Horní Dušnice

Tak zatímco minulej hodnotnej příspěvek byl o tom, jak jsem jel vlakem a bylo mně vedro, dnešní (taktéž hodnotný) článek bude o tom, jak jsem jel na kole a byla mně zima. 

To totiž opět vypukly podmínky, kdy jsem mohl odevzdat zavazadlo, který mně hodný dopravce odvezl do bodu B a já jsem tak mohl osedlat svůj věrný koráb silnic. Tentokrát to byla oproti minulý cestě (do Slavonic) relativní osmdesátikilometrová slabota (HK-chata Dušnice), na druhou stranu - cesta zpět byla naplánovaná hned na druhej den a taky jsem nebyl srab a nijak speciálně jsem na to netočil (od února jsem seděl na kole celkem třikrát - 25km, 35km, 60km; shodou okolností všechny tyhle vejlety se uskutečnily mezi 14.6. a 9.7.). Jinak jsem ale tuhle cestu před pár lety jel, takže navigačně bez problému. Škoda že nemůžu odkázat na článek z původního blogu (ten je v propadlišti internetu). Tenkrát to bylo dost zajímavý, hlavně cesta tam, kdy jsem vyjel kolem poledne (bylo vedro), neznámá cesta podle mapy, měl jsem sebou těžkej batoh a taky celkem nic natočeno.

Termín vypadal jako plovoucí (=kdy se mně bude chtít) mezi pondělím a sobotou, ale do úterý to nešlo, ve středu a čtvrtek pršelo, takže jediný dny mohly bejt pátek a sobota. Předpověď pátečního počasí (zima a protivítr) se mně ale vůbec nelíbila, ale nedalo se nic dělat. 

Pátek 10.7. 

5:00 Odjezd (řídím se zásadou rychle se dostat strašně daleko, abych si to nerozmyslel a aby se dalo případně líp improvizovat). Ku..., do ...., to je kosa (10 stupňů). Aspoň že (zatím) nefouká (taky proto jedu brzo).

5:05 Zastavuju a přidávám třetí vrstvu (nic jinýho už nemám) a přemejšlím, jestli se nevrátit pro rukavice a elasťáky (ty holý kolena mně nepoděkujou). Předměřice, Neděliště, Máslojedy - sláva, do kopce; Velký Vřešťov, Bílé Polišany 

6:45 Pauza v Miletíně. Slunce se už trochu snaží, ale žádná sláva to není. Lázně Bělohrad, Bělá u Pecky, stoupání nad Novou Pakou (už je trochu teplo, ale začíná foukat - proti)

Stará Paka, Karlov, Roztoky

9:00 Jilemnice, tak to vypadá, že tam asi dojedu ;-) Musím se před tím strašným kopcem posilnit a taky rozmrznout. Přepadávám kavárnu a mizí ve mně čaj, palačinka a kapučíno.

10:00 Hrabačov, přehazuju na kašpárka a začíná se stoupat. Začátek je nejprudčí, ale v lese a na závětrný straně. Za chvíli se vyjede z lesa a na hřbet a je tu poctivej severozápaďák. Škoda, že není líp, tuhle část mám nejradši, protože se objevují pěkný krkonošský panoramata. Vlevo údolí Jizery, vpravo údolí s Vítkovicemi a na kopci Benecko, přímo před se rýsuje hřeben Medvědín - Vrbatovka. Pauza na křižovatce u Roudnice. Zvažuju možnosti: varianta A - práce skončila a sjezd přes Jestřábí a Stromkovice do Horní Dušnice; varianta B - pokračuju ve stoupání a přepadávám Hotel Rezek, kde se nafutruju a uvidím co dál. Volím za Bé, ikdyž se mně už začínají klepat nohy a taky je mi co? Zima. 

11:00 Hotel Rezek. Naporoučím si opulentní menu a vzhledem k momentálnímu stavu zavrhuju tajnej cíl - dobýt ještě Dvoračky. Zejtra uvidíme. Takže vejlet v podstatě skončil, zbejvá už jenom dvoukilometrovej sjezd (fouká tak, že se mně chce skoro uronit i kroupa a taky přemejšlím, kdy jsem měl naposled zápal plic) a pak chůze (blbá kamenitá cesta) k chatě.        

naklikaná trasa

V cíli nebylo vyhnutí a musel jsem se trochu ošplouchnout v ledovým potoce, v chatičce jsem si udělal čajíček, pětkrát jsem si v duchu řekl Mississippi a měl jsem ji (rýmu). Potom nastalo shledání se zdejší partou a započaly hry.

Sobota 11.7.

No ano, v noci byla ještě větší zima a rýma taky nic moc. Ráno jsem ještě vozil kočár okolo chaty a úplně jsem se u toho zadejchal. Nicméně jsem vyrazil. Na začátek ne úplně příjemný stoupání přes Stromkovice a Jestřábí, pak se to napojí na křižovatku u Roudnice a pak už je cesta sakumprásk stejná. Nejdřív je teda exkluzivní hřebenovej sjezd s panorámaty ukončenej padákem do Jilemnice Hrabačova. Jinak je zpáteční cesta vždy rychlejší a s míň zastávkama. Tady jsem si myslel, že bude pauza v Pace, ale docela jsem se rozjel, tak jsem nezastavoval. Nakonec mě ale o kus dál (Lázně Bělohrad) dohnal hlad a dal jsem obědovou přestávku. No a pak už to bylo coby kamenem dohodil, začalo bejt i teplo a dokonce jsem se i celkem spálil na xichtu a ramenou. No a v Hradci jsem udělal to, na co jsem se těšil od sjezdu do Jilemnice - plavecký bazén a parní komora, jen to zasyčelo...

:: Red hot chilli Tuesday

Povoz alias červenej blesk je momentálně na dovolený v Krkonoších, takže při cestě za živobytím musel nastoupit jako za starých časů ocelový oř.

Budíček v 5, v 6 odjezd z budoucího nádraží JW. Jaroměř - vystupovat. Výluka, do Náchoda autobus. 8:00 Broumov, procházka po dostavěné i rozestavěné tvorbě JW, 9-11 pracovní schůzka. V 11 už venku řádí ohnivý kohout. Oběd v jednom z děl JW (časem přijdou na to, že autorům se dává napapat Zadara ;-). Potulka po zrekonstruovaný klášterní zahradě; jestli budete někdy v Broumově tak doporučuju (kromě dalších významných staveb). Přesun do Meziměstí, 13-15 pracovní schůzka. Venku 35°, uvnitř 45°.

15:19 - odjezd z nádraží v Meziměstí (měl být). 15:30 vlak nikde. 15:40 vlak furt nikde. 15:50 hlášení - vlak je rozbitej a nejede. Další příležitost v 16:20. Ze zoufalosti v hale nádraží (které pamatuje mnohem lepší časy) věnuju automatu 12 Kč za kávu. Fuj to byla sračka. Bouchám ve Walzelovce na hospodu U Švejka (doporučuju) jestli nemaj zmrzlinovej pohár. Nemaj. Kupuju v diskontu kornout a další Magnesii a jdu do.... zpátky na nádraží. 16:20 odjezd (opravdu). Náchod - přestup na autobus (výluka) ve kterým panuje svěží a příjemná padesátistupňová atmosféra. Jaroměř - přestup na vlak, HK - nádraží JW a poslední pochod. 

Winařův zákon: Spálené těleso ponořené do studené kapaliny zasyčí. Hezký večéér.

:: Kraják na závěr (jara)

Ne že bych chtěl na každým závodě mermomocí hledat chyby (haha...), ale tady, i kdybych hledal lupou smítko, nenacházím. A to se jedná o přesouvanej závod odněkud z Vysočiny (kam bych asi nejel), takže o to víc, elpéů, klobouk dolů. Přitom všechno úplně jednoduchý, ale zatraceně efektivní. V sympatickým centru všechno u sebe, bezproblému parkování a občerstvení (to sem tady snad ještě nikdy nijak nevyzdvihoval...), kousek na start a z cíle, trať v pohodě, a jako bonus smršť těsně pozávodních informací na webu. A jako ohromně sympatický se mi zdá vyhlášení šesti nejlepších DH14.

S výkonem je to trochu smíšený. Ráno při rozklusání před závodem vyhozenej kotník, na jedničce minutová chyba, u trojky mě bodla vosa, od šestky jsem byl na umření, rovinatou část jsem protrpěl, v cíli rozsekanej. Na druhou stranu, výsledeček tomu hroznýmu pocitu zase úplně neodpovídá (asi se už všichni šetřili...).

A tak asi jedinou poznámku bych měl (opět) na obecnější téma. Trochu mně je líto, že stavitel musel zahodit do koše nejlepší tratě (DH21A), protože se do nich přihlásilo málo lidí a byly sloučený s céčkama. Tak co, přátelé, nezamyslíme se, jestli s tím něco neuděláme?

:: Na modelu se blížím pod šestadvacet

A protože jsem si po mistráku akutně potřeboval něčím spravit náladu, tak jsem se vydal zaútočit na dubinkovský borůvčí. V úterý mně to ještě nevyšlo; na uzlovce jsem to musel přerušit a pytel vyklusat (i tak čas 27:53). Ale ve středu už to klaplo - 26:13. 

Čím lepší čas mám, tím větší tam vidím rezervy (Heppy se ze svých 24 musí dívat na tyhle časy jako na kanál... Taky vidím, že stanovenej prázdninovej limit pod 27 je pěkně měkkej, protože když to dám já, tak každej...). Třeba teď už jsem to mohl dát pod 26, stačilo běžet do cíle 2:21 (to bych se musel ale hodně kousnout). Ale hlavně mám dost značnou rezervu v druhý půlce trati, kdy už cestou na šestku začínám tuhnout a ten zbytek je potom dost defenzivní.

:: O mistráku

Tak; o víkendu proběhlo MČR na middlu u Jáchymova. Ále, ani se mně o tom nějak zvlášť nechce psát. Výsledky v obou závodech jsou tak krutý, až by nějaký slabší osobnosti mohlo i zvlhnout oko. Losáž semifinále mně přisoudila start v nula nula, což v tomhle terénu a při současný formě znamenalo smrtící kombinaci, takže i kdyby se to obešlo bez dvou zaváhání, tak by mě šlapání v déčku neminulo. No a nedělní závod (start 10) jsem po bezproblémový třetině trati dokonale zazdil postupem na jedenáctku a ztrátou 3:30 (tohle sem ale rozhodně dávat nebudu; už to ani není vtipný jako na Vysočině).

Jinak ale to byly dost dobrý závody, líbilo se mně tam, terén parádní. K celýmu mistrovství tak mám jenom jednu obecnější poznámku třeba k diskuzi ohledně startovek na semifinále. Že šlape stodevadesátej člověk v rankinku, to je podle mě v pořádku. Nejdřív jsem si myslel, že to je nějak roztříděný; špatný jdou na začátku, dobrý na konci. Ale tak to nebylo. A to si myslím, že není v pořádku. Jeden takovej náhodnej los a ikdyž máte formu tak máte prakticky po výsledku. Protože dobrej závodník do áčka postoupí. Ale když šlape, tak nepostoupí z 1.-3.místa ve skupině, ale z 5.-8. A to znamená co? Že šlape i ve finále. (No šlape... minimálně to finále rozbíhá) 

Proto nabízím éteru, co kdyby semifinálová startovka reagovala na umístění v rankinku? Čím víc vepředu rankinku, tím pozdější start. Není to férovější?