středa 6. července 2016

:: O krabicích

Jedna z věcí, která nám zůstala v bytě po odsunu rodičů, byla kopírka. Z počátku jsem ji využíval, potom míň, pak se rozbila a už jenom "zdobila" a způsobovala domácí sváry ("kdy už ten krám půjde z domu?"). Každá voda ale nakonec steče dolů, Stázina se dostane Kubovi za ženu a i každá kopírka nalezne svoji stěhovací firmu a svůj sběrný dvůr.

Podlaha vedle špajzu si oddechla a třetina bytu osiřela... Zbýval vyřešit nenápadnej detail - co s dvěma obříma krabicema, který jsme mezitím napěchovali vším možným a umístili právě pod kopírku. Tak jedna krabice si už trůní pod gaučem, zato druhá na mě dlouho zývala a nenápadně pokukovala jako pes, kterej očekává, že se bude něco dít, ale neví kdy. 

Dneska na ní došlo. Místo už se našlo, zbývalo ji probrat a roztřídit. To byly poklady... Nějaký starý kalendáře a podobný tiskoviny - tak ty šly nemilosrdně. Ovšem potom tam byly výkresy ze školy a nad těma už bylo potřeba si sednout a rozmyslet, co si nechat a co poslat na poslední cestu. Nakonec šlo odhadem tak 65 procent. Nejednou se mně chtělo vrhnout nad směšnou kvalitou toho kterého návrhu jako i z každého výkresu většího než A3 (co se nevejde tam, nemá právo na život!). No ale sem tam jsem i klovnul na zrno a občas se i dojmul. 

Teď to je nahoře na skříni, ale brzo se tam musím zase podívat, abych to třeba oskenoval a někam vystavil. A nebo na to dojde řada zas za pár let, kdy poletí zas nějakých pětašedesát procent... ;-)     

3 komentáře: