Tož děcká, pré, že opakované vtíp nejni vtipém...
Sobota, štyřy odpůldne a zasejc valíme na bulharské sajdkáry. Busem s cajzlama (*) a San Diegem (**), smegáme se podle jejich notiček. Včíl je nočák, tož jen ve vlahé noci čomákuju. Další den konečně plácaná. Zhusta tróbí, že na začátku jsou nějaké vomlíkované tymple, ale co v nich je tajemství. Je konec dubna, zoncna rumpluje a mapa zelenožlutá, vím své, ale na betón to je až když kolem voblejzá Cholera alias Slepičí pérdél, pré že tam só. Tož supér, vóbec sa nebójim. První jde Piškót. Zas mám dobré první úsek, prostě fiškuse, které to dovalí s borcama. Druhé je Pakoš; řikám všechny kontroly a žádná velká krpa. Dovalil s dvěma bůrama. Je to marné, je to marné, je to marné. Fajrunk a smegám bóchat. Jednička, dvojka, valím augle po žižalách. Nic. Su rád... Trať to sméká z jedné strany mapy na druhú. Kritické postup na devítku, kde valím do berglu jako córák, a vidim před sebó pěškobus slávistu. Zdálky vypadá jako finišman naší extraliga sajdkáry a už si představuju, že je zraněné, čili áčko nic, čili céčko nic, čili já v lese úplně zbytečné, čili já tady na brněnské expedici úplně zbytečné. Dobré, byla to mix sajdkára. Pokračuju v taktice fixovat cesty a za žádnó cenu do žlutého. Patnáct (kókám po závodě férová farsta, vo tym žádná) nedá se nic dělat - pasekó. Na divácké už jsem betelně grogy, ale už jenom kósek a nikdo za mnó, stejně to jdu celé na sólovku. Cestó na dvacetdva, klíšťáci na mě. Finiš. Áčko ok, béčko ok, my ok, dvacet osm, takže celych osm bodů. Mišn splněna.
Žít Brno.
* Cajzl = Pražák; zde míněno jako policajt
** San Diego = město v USA; slangově Pardubice
Žádné komentáře:
Okomentovat